Tenká hranice {L.P} ✔️

23. kapitola-něco jako obrana

Můžu tohle považovat za obyčejné pondělí nebo jako pondělí kde všechno dojebu?

Nic méně jsem co nejrychleji vylezla z postele a snažila se nenazvat lachtanem.

Dala jsem si vařit vodu na čaj a šla si vyčistit zuby.

Učesala jsem si vlasy a sepla je do culíku.

Venku sice svitílo sluníčko a dobíralo mi paprsky až do oken ale i tak jsem si vzala černé tepláky, triko a svetr.

Vím že je stále chladno.

V klidu jsem se nasnídala s pocitem že se do lesa vydám až po obědě.

Později jsem si šla pročíst nějaké papíry do práce a pustila si film.

Chvíly jsem si četla a neodbytně bojovala s vařením lasagní.

Teď mě čeká jen a pouze výlet do bodu A.

Nemám z lesu strach, ale vzbuzuje to ve mě zvláštní pocit.

Jestliže teď musím celý týden zkoumat a obdivovat krásu toho místa, měla bych se těšit ale zároveň mít menší obavy.

Měla bych z toho nejprve přestat dělat drama.

Přehodila jsem přes sebe bundu a bez váhání vyšla až do samotného lesa.

Nezastavovala jsem se na louce a ani nikde jinde.

Prostě jsem šla.

Obloukem jsem se vyhnula jeho chatě a s údivem poslouchala šum vody.

Byl to menší vodopád s krásným jezírkem jako spád.

Vydechla jsem a užívala si tu krásu přírody.

Přisedla jsem si s úsměvem na tváři a užívala si čerstvý vzduch.

„Myslel jsem že ani nepřijdeš"

přiznala až moc známá osoba vedle mě.

Otočila jsem se na něj a on se jen zašklebil.

„Myslel-myslel jste špatně"

„Tak? Pořád ten les chceš bránit?"

Vysmíval se mi.

Za to já bych si nejraději nafackovala za strach který jsem mu včera bohužel ukázala.

Jenže to se už nestane, nedopustím tomu.

Nechci se neustále bát tohodle krásného místa.

„Jen tak to nevzdám"

Je jen otázka času kdy na mě pošle jeho zvířata ať už vlky nebo hyeny.

Nebo kdy jednoduše nastraží nějakou past a nechá mě tady shnít.

a proto si budu dávat největší pozor.