Tenká hranice {L.P} ✔️

42. kapitola-útěk

„Pryč!"

zakřičeli kluci když se k nám Liam přibližoval se zbraní v ruce.

Utíkali jsme s ním v patách a já začínala tušit že to pro mě nedopadne dobře.

Když se dvě silné ruce obmotali kolem mého pasu a nemilosrdně mě stáhli k zemi, vyskytl se mi nepěkný pohled na utíkající kluky.

Povalil mě pod sebe a zamračil se.

„Varovala jsem tě!"

vyprskla jsem a snažila se dostat z jeho sevření.

„A já tě zase varoval že mi sem nikoho nebudeš tahat!"

„Nebyl to můj nápad Liame!"

zakřičela jsem na něj a on se zakřenil.

„Jo a čí tedy byl?!"

„Byl Harryho pro bůh! Snažila jsem se tě krýt ale Bruce říkal opak"

prudce jsem se nadechla a on svůj stisk povolil.

„Promiň"

špitl a já nevěřila svým uším.

Vstal a pomohl mi dostat se na nohy.

„Nechci aby jsi se mi zase vyhýbala"

pohotově jsem se usmála a obejmula ho.

Byla jsem za něj opravdu ráda.

Na chvíly se jevil zmateně ale hned na to mi stisk oplatil.

„Dostal Ashe!"

uslyšela jsem Harryho vyjevený hlas a my se od sebe odtrhli.

„Co budeme dělat?! nemůžou tě tu najít!"

On se rozrušeně podíval kolem sebe a mě se v hlavě mihnul nápad.

„Zlom mi ruku"

sykla jsem vyrovnaně.

„Co? Ne! proč bych to dělal?!"

„Pomůžeš tak mě i sobě, prostě mi zlom nějakou kost a uteč!"

„V žádným připádě! Vyloučeno!"

„Jestli chceš aby tě tady našli"

upřeně jsem se mu podívala do očí a napřáhla k němu svou ruku.

„Dám ti za to co budeš chtít ale teď mi ji proboha zlom"

První mě pohladil po zápěstí a zamlumlal něco jako omluvu.

Když silně udeřil, kost křupla a já polykala slzy.

Nesmím brečet, hlavně ne před ním.

„Odpusť mi to"

políbil mě na zasažené místo a utekl pryč.

Já se svalila do křoví poblíž a nechala se všechny slzy drát na povrch.