Tenká hranice {L.P} ✔️

53. kapitola-stesk

Silně jsem zabušila na dveře od podivně začínajíc chátrající chaty a jednou nohou si podupávala.

„Konečně!"

Vtáhl mě dovnitř šťastný hlas a já se musela pousmát.

„Chyběla jsi mi Ash"

šeptl a nechal mě se posadit na gauč.

„Ty mě samozřejmě taky, ale co je ta věc kterou jsi chtěl řešit?"

Opřel se o stůl který byl už párkrát rozbitý a otočil se čelem ke mě.

„Víš, není to tak jednoduché"

„Jak to myslíš?"

„Všechno je teď jinak"

„Jak-"

Hned na to mě zastavil a pokračoval.

„Ještě jsem nedomluvil, nikdy opakuji nikdy v životě jsem nepotkal tak zvláštního člověka jako jsi ty. Jsi milá, hezká, chytrá a hlavně nebojácná! Od té doby co jsem tě potkal mám zatraceně moc popletenou hlavu. Od doby co jsme se začali stýkat to bylo ještě horší a-"

„Už mě od sebe zase odháníš?"

zděsila jsem se.

„Proboha Ashe to tě doma neučili neskákat do řeči?"

zasmál se ale nervózně se poškrábal na zátylku.

„promiň"

„Vždyť já ani nevím jak to říct"

„Možná- možná bych tě chtěl znát více, výdat více a"

Jen vydechl a složil si hkavu do dlaní.

„Nevím co to tady melu za kraviny, stejně to nezvládnu"

Víte, když znáte člověka sotva měsíc nemáte šanci na to z něj číst. Ani já ji neměla, ale najde se způsob jak se vyvarovat zmatení, naslouchat. Moc dobře vím co tím myslí a ačkoliv je to vůči němu zlé, jsem ráda že si dává na čas. Já sama totiž nevím zda můžu souhlasit.

Ze začátku z něj šel šířit strach, nenávist, vztek a hlavně zoufalý a prohraný boj s minulostí. To všechno mi bylo jasné hned při pohledu na něj. Čas který jsem s ním díky mé odvaze strávila se začal zdát tím nejvíce užitým, jen protože jsem mohla znát víc.

Ale co když chci mnohem, mnohem víc?