Tenká hranice {L.P} ✔️

34. kapitola-lepší vztah

„Tady to je madam"

vřele jsem se usmála když mi na stůl podal bílý malý hrníček s cappucinem, šlehačkou a srdíčkovými posypky.

„Úplně z něj cítím tu lásku"

Na to jsme se rozesmáli na celé kolo.

„Co máš dnes v plánu před tím tvým randem?"

„Vlastně vůbec nic"

řekla jsem naoko sklesle když mi došlo že mě Liam vlastně vyhnal.

„Co takhle kdybych ti ukázal město?"

„To by bylo fajn, ale musíš počítat s tím že už mi tady zbývají jenom dva týdny Loui. Pak už se tady neukážu"

„To vážně?"

posmutněl.

Měla jsem tu být dva měsíce a tady ve Švýcarsku ubýhá čas opravdu rychle.

„A to si nechceš pobyt prodloužit?"

„Je to divné, navíc jsem četla že v tom hotelu můžeš být maximálně dva a půl měsíce, to by mi moc nepomohlo"

„Tak se nastěhuj ke mě nebo k Harrymu"

„To mě tu tak moc chcete?"

uchchtla jsem se ale on to myslel smrtelně vážně.

„Samozřejmě že chceme Ashe, kdo by nechtěl?"

Vzpomněla jsem si na Liama.

„Promyslím to"

„skvěle! za pět minut mi končí směna, najdu si tě!"

s těmihle slovy odběhnul k jinému stolu a já spokojeně usrkávala ze svého šálku kávy.

Když byl obsah hrníčku pryč, vstala jsem a přešla k pultu.

„Dík"

položila jsem mu pár Švýcarských franků a on se usmál.

„To máš moc Ashe"

zašklebil se když je přepočítal

„Tomu se říká dýško Tomlinsone"

zašeptala jsem tajemně a než stihl cokoliv říct, vypařila jsem se pryč.

Chvíly jsem stála před budovou a usmála jsem se když hodiny ukazovali jednu hodinu.

„Můžeme?"

kývla jsem hlavou a rozcuchala brunetovy vlasy.

„Co máš za problém maličká?"

zasmál se když si je upravil.

„Nevím, počkej až ho vymyslím"

Jen zavrtěl hlavou a zavedl mě do uličky.

Množství obchůdků a kaváren s postranními stánky mi vykouzlilo úsměv na tváři.