Tenká hranice {L.P} ✔️

15. kapitola-přítel

„Jak se vůbec jmenuješ?"

Líbil se mi jeho úsměv, když se smál nebyl vůbec děsivý.

Jenže teď se to všechno vrátilo do normálu

„Ashe"

mykla jsem rameny a on kývl.

„Vy mi své jméno nepovíte?" vyzvídala jsem.

„To že jsem ti ošetřil nohu a nenechal tě spát venku neznamená že jsme přátelé jasný? Neměj nějaký představy typu, že bych se k tobě nějak měl. Bylo mi líto takovýho šaška zabít ale nebude jestli se tady ještě objevíš"

Byl tak nepříčetný ale musel vědět že se vrátím.

Stále jsem mu neřekla své díky.

„Nemyslela jsem to tak, já jen že vy znáte to mé"

odvětila jsem neutrálně.

„Chtěl jsem vědět komu bych napsal pohřební řeč"

vyplázl na mě jazyk a já ho bouchla do hrudi.

Cukl s sebou a spražil mě pohledem.

„Dík že jste mě vyvedl z lesa, jestli to tak chceš, už se tu neukážu"

řekla jsem celkem sklesle a rozešla jsem se směrem na louku

„Jo, ty Ashe!" křikl na mě

otočila jsem se abych zjistila zda se nikdo nedívá a začala mu věnovat pozornost kývnutím hlavy.

„Raději nikomu neříkej žes tu v lese byla a jsi živá, opravdu nechci turisty"

ušklíbl se a já souhlasně kývla hlavou.

Takže nechce přátele...

Vydala jsem se směrem k hotelu a sklesle kopla do nějaké plechovky předemnou.

Mraky nademnou se začali spojovat a zanedlouho se spustil obrovský liják.

„k sakru!"

zaklela jsem pro sebe mezitím co mi pomalu moklo oblečení.

Je to trochu větší sprška než jsem očekávala.

Pochodovala jsem na chodníku a klepala se.

Byla mi obrovská zima a chtěla jsem být hlavně brzo doma.

Z nenadání vedle mě přibrzdilo auto s následným zatroubením.

Mírně jsem sebou trhla a sledovala okýnko jak se spouští dolů.

„Hodil by se ti pěkně teplý čaj a deka s televizí co ty na to?"

usmál se Niall a já mu byla nesmírně vděčná.