49. kapitola-pochmurnost

1.6K 56 3
                                    

Vyškrábala jsem se z pohodlné postele a přehodila přes sebe svůj kabát.

„Na koho?"

zašklebil se a vstal

„Na kamaráda, včera jsme se spolu opili, pamatuji si jen to že čekal na louce a něco stopoval"

pátrala jsem ve své paměti jak nejvíce to šlo.

„To je idiot!"

vyprskl smíchy a já ho s potěšením ignorovala.

Nazula jsem si boty.

„My si to ještě vyřídíme!"

s těmhle slovy jsem utekla z jeho domu.

Na pokraji lesa jsem mohla spatřit spícího Louise.

Co bych to byla za kamarádku kdybych si ho nevyfotila s telefonem v ruce a slinou u pusy.

Když byl můj čin dokonán tak jsem ho přátelsky a klidně vzbudila.

„Zaspal jsi let na Mars ty idiote, kvůli tobě tady teď trčím!"

zakřičela jsem a měla co dělat abych se nepotrhala smíchy nad jeho zmateným výrazem.

„C-co? kde to jsem?"

zamračil se a pohlédl na mě a potom na obrazovku která stopovala už deset hodin nonstop.

„Na to teď není čas, musíme se dostat domů Loui"

pomohla jsem mu na nohy a oproti němu se cítila velmi ve formě.

Nasedli jsme do auta a já si dovolila řídit.

„Takže hádám že jsme včera byli pít"

zašklebil se a já kývla.

„Je s tebou fakt sranda, budeme chodit častěji. Až na to že jsi mi poslintal kabát ale to je vedlejší"

Omluvně se na mě podíval a mírně s sebou cukl když jsem zaparkovala před velkou budovou.

„Budou o nás mít strach, měli by jsme si vymyslet nějakou lež. Nesmíme jim říct že jsme přespali na louce"

zastavila jsem ho než stihl otevřít dveře od výtahu.

„Máš pravdu, takže jsme byli pít a pak si z opilosti objednali hotel?"

„To by šlo"

dala jsem mu za pravdu a na to jsme si nastoupili do malé kabinky.

Prohlížela jsem si svůj odraz v zrcadle a nemohla se dočkat na mou sprchu.

Tenká hranice {L.P} ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat