Tenká hranice {L.P} ✔️

21. kapitola-objasnění

Přehodila jsem přes sebe jen tenkou bundu a zaradovala se když venku nebylo po menším dešti ani památky.

Vyšla jsem na louku a rozhlédla se.

Hned na to jsem vplula do hlouby.

(Bez lodě dámy a pánové)

To místo je opravdu krásné a skoro mě až mrzí že sem všichni mají strach chodit.

Hodně dlouho jsem bloudila než jsem jeho chatu našla.

Vůbec nic se na ní nezměnilo, jen to že se v ní svítilo.

Venku se skoro stmívalo a já měla možnost zahlédnout západ slunce.

Zabušila jsem na dveře které se po nepěkně dlouhé chvíly rozrazily.

„Zase ty-"

Hned na to jsem ho přerušila a sebrala všechnu odvahu a důstojnost která se v jeho přítomnosti měla chuť zahrabat.

„Tak poslouchejte vy lesní zrůdo. Nevím kdo určil pravidla toho že les patří zrovna vám! Je tady krásně, lidé mají právo na to sem chodit. A to že tady máte vybudovanou nějakou posranou chatu nic neomlouvá. Tohle místo je pro všechny a ne jen pro nějakou zrůdu která dokáže zabít tři lidi za jeden den a ještě ke všemu dítě a matku!"

dloubla jsem do jeho hrudi prstem a on jen zamrkal.

Napřímil se a přiblížil o dva menší kroky.

„Tak poslouchej-"

„Ne, to vyposlouchejte, ještě jsem neskončila"

„Nemáte právo mi zakazovat co můžu a co ne. Nemáte ani dokonce právo na to mi tykat! Nevím z kama jste a ani na co jste zvyklí ale rozhodně si odvykněte na to přivlastňovat si městský majete-"

otráveně mě přerušil v půlce mého vylívání vzteku vztyčeným ukazováčkem.

„Ani nevím kde se v té tvé maličké hlavičce bere tolik chytrosti a odhodlanosti když sama víš že tě můžu kdykoliv vykuchat. Zrovna ty by jsi se měla podřídit tak jako všichni ostatní, les mi patří od doby co jsem brutálně zavraždil nějakou svini co sem lezla. Lidé jsou zvyklí na to že sem chodit nesmí a nepřipadá v úvahu abys ty byla výjimka. To ukřékaný děcko jsem nezabil, jen tu ženskou aby bylo jasno. A teď raději zmiz než budeš další na seznamu"