Tenká hranice {L.P} ✔️

3. kapitola-varování

Deštivé počasí a teplota kousek nad nulou, takový je můj další den ve Švýcarsku a já si musím jít vyřídid nějaké papíry. Běhala jsem napokraji lesa s kapucí přehozenou přes hlavu se snahou obléct si bundu.

„Slečno!" Uslyšela jsem zadýchaný hlas a otočila se.

Byla jsem konečně teple oblečená a už mi ani tolik nepromrzalo tělo.

„Vy jste tady nová?" pokračoval ženský hlas a já kývla

„Ano, ano to jsem" usmála jsem se.

Její výraz mě děsil, byla vyděšená a já nechápala vůbec nic.

„Neběhejte tak blízko těch lesů, uvnitř číhá velké nebezpečí"

řekla a já se zašklebila.

„Jak to myslíte?" upravila jsem si si bundu a sjela pohledem k ní.

„Je tam muž, podle všeho vlastní hyeny. Většinou to jsou jen historky ale věřte nebo ne, spatřila jsem z tama vybíhat dívku bez oka a s potrhaným oblečením" vydechla a zadívala se směrem k lesu tak jako já.

„Dobrá, děkuji budu si dávat obrovský pozor " vydala jsem ze sebe a se zděšením se zase rozběhla velký kus od toho zvláštního místa do města.

Když jsem se otočila, ženská postava už tam nebyla.

Doběhla jsem až na svůj cílový bod a otevřela dveře od prázdné pojišťovny.

„Dobrý den" špitla jsem do prázdna.

Když jsem měla tu práci hotovou, měla jsem náladu tak akorát na nějaký film a horkou kávu.

Zítra mi začíná opět práce tak jako v Londýně takže tenhle měsíc bude ještě zajímavý.

Ulehla jsem na postel a jako první otevřela noťas.

Snažila jsem se vygooglit cokoliv o tom tvorovy z lesa a když se mi konečně před očima načetl článek, začala mi volat Jessica.

„Zdravím, jak se vede? všechno v pohodě? Šéf pořád básní o tom jak je nadšený že jsi jela a mám ti vyřídit že pracovat začneš až za týden. Máš se prý seznámit s městem"

vyhrkla na mě a já se zařazeně usmála.

„To fakt? Je to skvělé opravdu, líbí se mi tady a myslím že nebude trvat dlouho než se tady naučím žít na ten měsíc" mykla jsem rameny a zavřela ten článek, věnovala jsem se facetime s ní.

„Mám z tebe radost Ashe! určitě to nějak zachráníš"

„To doufám, nemám teď opravdu náladu na to hledat si novou práci když jsem si tak dlouho hledala tuhle"

společně jsme se tomu zasmáli a já se cítila tak jako dříve, v kruhu s blízkými a bezpečí.

Nechci jí říkat o tom zvláštním tvorovy z lesa, ještě bych ji Vyděsila. Chci aby měla alespoň jistotu že to tady zvládnu.

A tak jsme s Jessicou provolali čtyři a půl hodiny.