Nejsi můj otec

kapitola 7. Snape

Druhého dne ráno s ní někdo zatřásl a nebyl to nikdo jiný, než Hermiona.                                                 ,,Mandy vstávej, nestihnem to," zakřičela na ní. Mandy prudce vstala a málem se srazila s Hermionou. 

,,Kolik je hodin," zeptala se.                                                                                                                                              ,,Klid, máš čas, ale pokud bys nevstala, nestihly bychom to."

Po deseti neklidných minutách už obě dvě scházely po schodech z dívčích ložnic a každá z nich měla přehozenou brašnu s učebnicemi přes rameno. 

Dole už čekali kluci a o něčem se spolu bavili. Vypadali dost vážně, oba dva. 

,,Stalo se něco," zeptala se Mandy místo pozdravu. Všichni tři se na ni otočili. Harry s Ronem se po sobě nejistě podívali, pak ale Ron prolomil mlčení.                                                                                       ,,Harrymu se v noci opět zdálo o těch dveřích."

Hermiona se na něj vyděšeně podívala a zbledla alespoň o tři odstíny.

,,Já tomu nerozumím," ozvala se Mandy, ,,je to tak zlé?" Hermiona se na ni podívala pohledem alá To myslíš vážně?, ale nijak to nekomentovala. Opět to byl Ron, kdo promluvil.

,,To si piš, že je to zlé. Nejde ani tak o to, že se mu zdá o dveřích, ale že tak má Voldemort přístup k jeho mysli, to je zlé."

Mandy opět přikývla, tohle ji nenapadlo.

,,Co to máš s rukou," zeptal se Ron. Mandy už si naštěstí stihla vymyslet přijatelnou výmluvu.        ,,Protiva," zasyčela, ,,když jsem šla večer z trestu, shodil na mě vázu."                                                      ,,To je mu podobné," přisvědčil Harry. On byl jediný z nich, kdo věděl, že lže a věděl, kdo je zodpovědný za její zranění. 

Společně se potom vydali na snídani.

Dnešní den probíhal v podobném duchu, jako včerejšek, až na pár podstatných maličkostí. Žádný Binns, žádná Umbridgeová a žádný Snape. Tedy, víceméně. 

Mandy právě seděla v knihovně a dodělávala poslední úkol, když zaregistrovala, že někdo přišel. To samo o sobě nebylo tak divné, divné bylo, že nezamířil rovnou do knihovny, ale k madam Pinceové. Mandy měla stolek až v rohu místnosti, což jí naprosto vyhovovalo, protože ona sama viděla vše, co se kolem ní dělo, ale téměř nikdo si nevšiml jí. 

Nevěděla, co nově příchozí osoba říká, a bylo jí to jedno, nic jí do toho nebylo. Tedy dokud nějakým šestým smyslem nezaregistrovala své jméno. Téměř okamžitě zvedla hlavu právě včas, aby uviděla, jak k ní pomalým krokem přichází Snape. Doufala, že to nebude na dlouho, po včerejší zkušenosti se s obvykle nerudným profesorem moc bavit nechtěla. 

,,Slečno Williamsová, buďte tak hodná a sbalte si věci a pojďte ke mně do kabinetu."

Mandy chvilku váhala a potom ho poslechla. Tak její naděje umřela. Docela by jí zajímalo, co s ní chce proboha probrat, včerejší hodina dopadla neobyčejně dobře a žádný domácí  úkol zatím neodevzdávali, tudíž by to nemělo být spojené se školou.

Přehodila si brašnu přes rameno a následovala profesora lektvarů do sklepení.

Po chodbách moc lidí nebylo, ale cestou potkali Harryho, Rona a Hermiona. Ron a Herm se tvářili dost nechápavě, zato Harry uhnul pohledem a v obličeji se mu zračilo cosi jako vina a vítězství. Mandy to ale nechala být, nebyla si jistá. (Napište, co si myslíte, že provedl.)  

Snape ji nečekaně odvedl do kabinetu.

,,Posaďte se, bude to chvíli trvat." Mandy z toho neměla dobrý pocit, ale posadila se naproti němu ke stolu až nebezpečně se podobajícího tomu, u kterého včera strávila celý večer a značnou část odpoledne. 

Už už se chtěla zeptat, co po ní chtěl, když ucítila narůstající tlak na její mysl. Bez problémů uzamkla svou mysl a tlak okamžitě povolil.

,,Tak jak je to možné," zeptal se sám pro sebe.

,,Co máte namysli," zeptala se na oplátku. Snape chvilku váhal.

,,Donesla se ke mně informace, že vám včera v noci Pán Zla pronikl do mysli."