Nejsi můj otec

kapitola 40. Nový začátek

Mandy netušila, kde vzala sílu na to, aby přetrhla provazy, které ji poutaly, ale ani to nehodlala zjišťovat.

Vyškrábala se na nohy.
,,Lumos," zašeptala a k jejímu překvapení teď držela v rukou světlo.

Podívala se na nově příchozího a poznala ho. Byl to hostinský U Prasečí hlavy.

Rozhlédla se kolem sebe a poznala Prasinky. Tak to je vážně génius, spáchat vraždu v Prasinkách je úžasný nápad.

,,Ty jsi z bratrovy školy, že?" zeptal se jí a ona svraštila obočí. Neměla tušení, že by měl Brumbál bratra, není to zas nějaká bouda?

,,Pojď se mnou, napíšeme mu a vysvětlíme, co se stalo. A tohohle," ukázal na Ollivera Smitha, jak se dozvěděla od Brumbála, ,,vezmeme s sebou. A poputuje do Azkabanu za pokus o vraždu."

Vzápětí k němu přešel, vytáhl hůlku a svázal ho. Vzal mu nůž a hůlku, kterou měl v kapse a kouzlem ho zvedl do vzduchu.

Rozešel se směrem do vesnice, přesněji řečeno do toho domu, o který byla až donedávna opřená. Mandy ho po krátkém zaváhání následovala dovnitř.

,,Jak se jmenuješ, potřebuju poslat patrona se zprávou?" zeptal se.

,,Amanda Williamsová"
,,A vy?" zeptala se po krátké odmlce.

,,Já jsem Aberforth, Albusův bratr." vysvětlil a dále to nekomentoval.

Hned nato se ze špičky jeho hůlky vynořilo něco jako stříbrný kozel a rozběhlo se to pryč.

,,Výslechu tě ušetřím, to za mě stejně udělá bratr, ať už měl tenhle šmejd jakýkoli motiv, nic ho neopravňuje tě zabít."

Mandy mu za to byla dost vděčná, až teď na ni dolehla ta krutá pravda, v hlavě měla pořád ty tři vzpomínky. Měla pocit, že tohle už z hlavy nedostane.

Jestli si myslela, že po tom, co opustila všechny své kamarády, už to horší být nemůže, tak se šeredně pletla.

,,Co vlastně znamená bezhůlková magie?" zeptala se, když si vzpoměla, co řekl.

Aberforth na ni upřel své modré oči skryté za špinavými brýlemi.

,,Objevuje se málokdy, většinou je dědičná po rodičích. Znamená to, že umíš kouzlit bez hůlky. Je opravdu hodně vzácná, občas se dá naučit, ale jak jsem řekl, většinou je dědičná."

,,Nevěděla jsem, že někdo může kouzlit bez hůlky," poznamenala spíše sama pro sebe.

,,Je toho hodně, co ještě nevíš." odvětil nezaujatě.

Mandy chtěla ještě něco říct, ale v tom okamžiku se rozrazily dveře a dovnitř vpadli Brumbál a Snape. Tak to bylo hodně rychlé.

Brumbál přešel ke svému bratrovi, Snape k ní. ,,Jste v pořádku?" zeptal se jí, ale ona neodpověděla. Místo toho sledovala Brumbála.

Ten sjel pohledem z Aberfortha na bezvládné tělo jejího skoro-vraha a zase zpět. Potom se otočil na Snapea.

,,Severusi, odveď ji do mé pracovny, měla by tam čekat Minerva, tak jí vzkažte, ať tam s ní počká. A ostatní také."

Snape přikývl, vzal Mandy za loket a šel s ní pryč.

Hodně dlouhou dobu nikdo z nich nepromluvil, museli jít pěšky, protože na pozemky se nelze přemisťovat.

,,Váš otec bude zuřit, až se to dozví, bude s vámi chtít mluvit." konstatoval Snape.
,,Chtít může, ale to je tak vše." poznamenala ještě potišeji, než normálně.