Nejsi můj otec

kapitola 22. Znovu v ředitelně

Mandy toho dne strávila celé odpoledne v knihovně. Udělala si potřebné domácí úkoly, ale to jí zabralo jen chvíli. Potom se snažila něco přečíst, ale moc se jí to nedařilo. Neustále se ztrácela v myšlenkách. 

Když se jí nedařilo číst četbu na starodávné runy, vzala si něco svého, ale ani to se jí moc nedařilo. Ale nechtěla jít zpátky do společenské místnosti, chtěla být sama. 

Když už se pomalu chystala, že půjde za ostatními, protože se blížil čas večeře, ale zašel za ní profesor Brumbál. ,,Slečno Williamsová, pojďte prosím se mnou do ředitelny," požádal ji. Mandy si sbalila všechny své věci a šla za ním.

,,Posaďte se prosím," vyzval ji, když konečně došli do ředitelny. Nic se tu nezměnilo, opět na ni zíraly všechny portréty, a že jich nebylo málo.

,,Severus mi říkal, že jste se v Prasinkách potkala se smrtijedem," řekl Brumbál. Několik portrétů se na ni pohoršeně podívala, Phineas Nigellus dokonce namítl. ,,Tomu nevěřím."

,,Tak to nebylo," ohradila se Mandy pohoršeně. ,,Tedy vlastně bylo, ale ne tak, jak to říkáte vy." řekla a znovu vyprávěla, jak hrozný byl dnešní výlet do Prasinek.

Když dovyprávěla, Brumbál se na ni usmál. ,,Tohle všechno už jsem slyšel," řekl ne naštvaným tónem. ,,jinak jsem to ani nemyslel." Chvilku se odmlčel, potom pokračoval.

,,Většina lidí, když vidí, že má před sebou nerovný boj, myslím tak nerovný, že šance na vítězství je opravdu mizivá, vzdá se. Když jsi dnes bojovala proti Amycusi Carrowovi, neměla si hůlku a on ano. Ale ty jsi se nevzdala, i když jsi nepochybovala, že se ti nepodaří utéct. Ale nechtěla si se vzdát. A díky tomu, díky tomu, že si mu nechtěla úkol usnadnit, že jsi chtěla pokračovat v nerovném boji, jsi zvítězila. Nevím, jak by to dopadlo, kdyby tě odvedl, ale pravděpodobně bys tu teď neseděla." Brumbál se znovu odmlčel.

,,Prokázala jsi velikou odvahu. Málokdo by se pustil do tak nerovného boje, málokdo by zvolil tuhle cestu. Ale vraťme se k tvému malému problému s hůlkou. Není bezpečné, abys chodila sama na Příčnou ulici, ale pan Ollivander nemůže přijít pouze kvůli jedné hůlce. Proto tě zítra doprovodí profesor Snape, Nimfadora a Alastor Moody. Zítra v osm hodin ráno na vás bude čekat profesor Snape u brány dole na školních pozemcích. Buďte tam přesně, ale nechoďte o moc dříve."

Mandy přikývla a zvedla se. Brumbál ale ještě neskončil. ,,Bylo by dobré, pokud bys už do Prasinek znovu nechodila. Zakazovat ti to nebudu, ale měj na paměti, že to, co se stalo dnes, se může opakovat." Mandy přikývla a odešla.

Vyrazila na kolej, ale kamarády potkala ještě dříve, když už chtěli jít na večeři.

,,Kdes byla, hledali jsme tě snad všude," vykřikla Hermiona, když ji viděla. 

,,Zatraceně, proč jsi nám neřekla, kam jdeš," začal Ron, ale Harry ho umlčel dloubnutím lokte do žeber. 

,,Nejdříve jsem byla v knihovně a to jsem pro tvou informaci Hermioně říkala," řekla podrážděně Mandy, ,,a potom za mnou přišel Brumbál." Potom přešla k Harrymu. ,,Můžu s tebou mluvit, prosím?" Harry přikývl a poslal Rona a Hermionu napřed.

,,Děje se něco," zeptal se ustaraně. 

,,No, mám jít zítra se Snapem k Ollivanderovi. Má jít ještě Tonksová a Moody, ale s těmi se máme potkat až na Příčné. Asi jsem moc nedůvěřivá, ale nejsem si jistá, že můžu Snapeovi věřit. Bojím se, že to, co se stalo dneska, se bude opakovat."

Harry se zamyslel. ,,Mandy, nejsem si jistý, ale Snape si teď nic nedovolí. Ví, že jsi se včera vypořádala s jiným smrtijedem, myslím, že když se máte potkat ještě s Moodym a Tonksovou, neodváží se nic zkusit. Ale pro jistotu si nech hůlku u sebe," poradil jí.

Mandy se ušklíbla. ,,A to mám udělat jako jak," zeptala se. O hůlku dneska přišla a nesla to hůř, než očekávala. 

,,A jo, promiň. Nicméně myslím, že se nemusíš bát."

Mandy přikývla a společně se vydali do Velké síně za Ronem a Hermionou.