Nejsi můj otec

kapitola 30. Výslech

,,To ti nedovolím," odporoval Matt. ,,Už souhlasila, tak ji nebudeš trápit víc, než je nutné. Navíc ji neudržíš sám a já ti nepomůžu."

Voldemort si rádoby povzdychl. ,,Škoda, nechtěl jsem ji přivazovat nebo znehybňovat kouzly. Ale dělej, jak myslíš, možná to tak bude lepší."

,,V tom ti pomáhat nebudu, ale pokud chceš, aby tě začala považovat za svého otce, tak moc nepomáháš." prohlásil a odešel.

Mandy naprázdno polkla. Nevěděla, kolik špatných zpráv ještě zvládne.

Voldemort ji znovu popadl za loket a táhl ji zpět do jejího pokoje.

Celou dobu s ní udržoval fyzický kontakt, i když se ho snažila přerušit a mumlala nesrozumitelné nadávky na jeho osobu.

Po jedné obzvlášť peprné a dost srozumitelné se zastavil a vrazil jí facku. ,,Tak dost!"

Poté ji kouzlem zvedl do vzduchu a přešel k ní. Z kapsy vytáhl malou lahvičku a Mandy poznala, že už s tím nic neudělá.

,,Buď to vypiješ dobrovolně, nebo ti to do krku naliju násilím, můžeš si vybrat. Mandy na jeho otázku neodpověděla, jen sledovala, co udělá.

,,Takže druhá možnost," konstatoval.

Chvilku to trvalo, ale nakonec ji přiměl obsah lahvičky vypít. Potom ji pustil a posadil na židli, která až doposud stála u stolu.

Celá situace ji až moc připomínala výslech. Ale veritasérum se na ní nijak neprojevilo, dokud se Voldemort nezeptal na první otázku.

,,Začneme zlehka. Napřed mi řekni, jestli jsi s tím nitrozpytem mluvila pravdu."

Mandy okamžitě pocítila, jak se jí pravdivá odpověď dere na jazyk. Snažila se ji potlačit, ale moc se jí to nedařilo. Samým úsilím téměř zapomněla dýchat.

,,Nezapomeň dýchat, jestli se udusíš, tak tě zabiju!" zavrčel.
Mandy mu chtěla sarkasticky odpovědět, že jestli se udusí, tak ji asi těžko zabije, ale jakmile otevřela pusu, odpověď se jí prodrala na jazyk.

,,Ne." Voldemort se ušklíbl. ,,No výborně, vidíš, že to jde. Teď mi řekni, kde sídlí Fénixův řád. Ne počkej, to už vlastně vím. Pověz mi, jestli se u tebe projevily nějaké neobvyklé magické schopnosti."

Mandy mu nechtěla nic říct, ale pokaždé ji veritasérum přemohlo. Dlouho se s tím prala, ale ubíralo ji to dost síly a ona už to nezvládla. ,,Jsem metamorfomág," procedila skrze zaťaté zuby.

,,Kromě toho?" zeptal se a ona zavrtěla hlavou.
,,S kým kromě Pottera a jeho partičky se ve škole bavíš," zeptal se a bavil se tím, jak se zbytečně snaží odpověď potlačit.

Ne, tuhle otázku odpovědět prostě nemohla, to nesmí vědět. Jediný, s kým se dále bavila, byl Neville, ale to mu nemohla říct. Ale alespoň přeformulovala odpověď. ,,To je soukromé." dostala ze sebe s velkou námahou.
Voldemort se ušklíbl. ,,Už ne. Chci znát to jméno, které se mi tak zoufale snažíš zatajit."

Mandy ale měla až moc dobrý důvod, proč mu ho neříkat. Nehty si zatínala do dlaní, až jí tekla krev, ale sotva si to uvědomila.
,,Neville Longbottom," vyletěla z ní náhle odpověď.
Uvědomovala si, že jedna z už dlouho potlačovaných slz se dostala ven a teď už jí stékala po tváři. Uvědomovala si, že ať už se bude snažit sebevíc, Voldemort z ní odpověď dostane.

A přesně v tuhle chvíli si i Voldemort uvědomil, že musí přestat. Zatím ještě nezašel tak daleko, ale věděl, že pokud chce, aby s ním nějak vycházela, musí přestat, a to hned.

Bez dalšího slova odešel, pro Mandy z neznámého důvodu.

Mandy chvilku zůstala sedět na židli, ale potom se zvedla a zamířila do koupelny, protože cítila, jak jí po bradě stéká krev z toho, že si rozkousla spodní ret.

Když o pět minut později vycházela z koupelny, pokoj nebyl prázdný, jak se původně domnívala. Doufala, že to bude alespoň Matt, ale znovu se pletla.

,,Ještě pár informací o tom zítřku. V osm ráno na tebe budou čekat Amycus s Alectou v té místnosti, kde probíhají schůze. Trefíš tam?"

Kdyby na ni ještě pořád nepůsobilo veritasérum, tak by její odpověď byla kladná, protože by si raději našla cestu sama, ale bohužel.

,,Spíš ne." odpovědělo za ni veritasérum.

Voldemort přikývl. ,,Tak tě tam odvedu, buď připravená deset minut před osmou."

Otočil se a chtěl odejít, ale Mandy ho zarazila.

,,Počkejte, ještě jedna věc." Voldemort se zastavil, otočil se a tázavě se na ni podíval.
,,Chtěla bych poslat dopis." řekla a čekala, jak na to zareaguje.

,,Komu?" zeptal se bez jakékoli emoce.
,,Brumbálovi," odpovědělo za ni veritasérum. Ale ne, to zas dopadne.

Voldemortovy oči potemněly a Mandy naprázdno polkla.
,,Proč si myslíš, že ti dovolím poslat dopis svému největšímu nepříteli?" sykl nebezpečně ostrým hlasem.
,,Protože když jim napíšu, že jsem v pořádku, dají pokoj." odpověděla pevným hlasem.

Voldemort chvilku mlčel, ale potom přikývl. ,,Fajn, ale pošlu ho já a dáš mi ho zkontrolovat, že tam není žádná důležitá informace."

Mandy přikývla. Teď už jen stačilo počkat, až veritasérum vyprchá.

* * *
Po asi hodině už si Mandy byla jistá, že veritasérum konečně vyprchalo, a tak se dala do psaní.

profesore Brumbále,
S nelibostí jsem vám nucena oznámit, že jsem u svého otce. I když to už asi stejně víte. Rozhodně to není procházka růžovým sadem, ale mohlo by to být i horší. O tom asi není sporu. To ale není tak úplně ten důvod, proč vám píšu. Částečně ano, ale pokud mě někdo hledá, tak to snad není potřeba. I přes to bychom se měli vidět opět ve škole. Nejsem si jistá, ale pravděpodobně ano. Ehm, to bude asi vše. Celkem to zatím jde, užijte si Vánoce.

Amanda Williamsová

Mandy po sobě dopis ještě jednou přečetla. Potom ho vzala a odhodlaně vešla do Voldemortovy pracovny. Když slyšel, že se konečně otevřely dveře, zvedl hlavu od stolu.

,,Hotovo?" zeptal se. ,,Cos u Merlina vymýšlela, trvalo ti to dost dlouho." Mandy na to nic neřekla a podala mu ten dopis.

Voldemort si ho přečetl a poté se na ni podíval přísným pohledem.

,,Co sis myslela, že to neuvidím nebo že mi to bude jedno?" vyštěkl a Mandy cítila, že má v krku knedlík. Voldemort ale neskončil.

,,Vysvětli mi, proč se podepisuješ jako Williamsová?" zasyčel a zvedl se od stolu. Mandy úlevou spadl kámen ze srdce. ,,Protože mě jako Raddlovou nikdo nezná. Vždy jsem měla příjmení Williamsová."

,,Tak to se změní. Teď to nechám, ale už tě nikdy nechci vidět podepisovat se jako Williamsová." Mandy se rozhodla, že na vyvolávání hádky bude čas někdy jindy, až bude ten dopis poslaný, proto jen přikývla. Hádat se s ním bude jindy, teď musí poslat ten dopis.

Voldemort se na ni ještě jednou přísně podíval, ale potom ho poslal. Fáze jedna je splněna.