Nejsi můj otec

kapitola 25. Tři vteřiny nepozornosti

Bylo to tady. Mandy a Neville spolu chodili. Moc lidí to nevědělo, protože Mandy nechtěla. Jak se ukázalo, Snape je na straně jejího otce a ona nehodlala dopustit, že se to dozví. Ale tížila ji jedna věc, a to, že Neville neví, že je dcera Pána Zla. Ale nehodlala mu to tajit. Asi týden po jejích narozeninách se rozhodla mu to říct.

,,Neville, musím ti něco říct." odchytila ho ve společenské místnosti. Neville překvapeně zdvihl obočí, ale šel s ní. 

Odešli ze společenské místnosti a vešli do první prázdné učebny, na kterou narazili.

,,Stalo se něco", zeptal se Neville ustaraným hlasem. 

,,No, vlastně ne, jen musíš vědět něco o mých rodičích. Něco, co jsem se dozvěděla poměrně nedávno." 

Nevillovy rty se roztáhly do širokého úsměvu, což ji dost překvapilo. Pomalu k ní přešel a zahleděl se jí hluboko do očí. ,,Chceš mi říct, abych si nezačínal nic s dcerou Voldemorta?" zeptal se jí pobaveně. ,,Říkal jsem si, kdy mi o tom řekneš, pokud mi to vůbec řekneš." 

Zastavil se těsně u ní a jemně ji políbil na rty, ale ona se odtáhla. 

,,Jak to víš,l?" zeptala se. Neville se znovu usmál. ,,Řekněme, že Malfoy není tak spolehlivý, jak říká, že je." potom ale zvážněl. ,,Hele, věděl jsem to už od té doby, co to Protiva rozhlásil, ale popravdě řečeno, moc mě to nezajímá. Vím, že jeho názory nepovažuješ za správné a že nejsi jako on. Pokud mě ovšem nechceš přesvědčit o opaku." řekl znovu s úšklebkem. 

Mandy s povzdechem zavrtěla hlavou. ,,Ví to ještě někdo jiný?" zeptala se. Neville zavrtěl hlavou.

,,Co vím, tak ne. Přestaň si s tím lámat hlavu, starostí už bylo dost. Buď ráda, že už se nic neděje." Mandy ho ale znovu zarazila. ,,Ještě jedna věc. Snape nás nesmí vidět. Řekl by mu to." 

Neville už se s ní nechtěl hádat, a tak jen přikývl. Viděl na ní, že je z toho nervózní a má strach, ale nevěděl, jak jí pomoct. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Trochu přeskočím (asi měsíc), doufám, že vám to nevadí, ale snad ne. Věnovala jsem 16 částí jednomu týdnu, teď zase přeskočíme.

Hagrid se konečně vrátil, ale v příšerném stavu. Byl vyjednávat s obry a ti ho dost zřídili. Škoda, že to bylo neúspěšné. Ale je živý a vrátil se, to je hlavní.

A Mandy se poslední dobou zabývala otázkou, jak to bude na Vánoce. Původně chtěla zůstat v Bradavicích, ale Harry chtěl, aby jela s nimi na Grimmauldovo  náměstí, a ona neviděla důvod, proč ne. (mimochodem, právě jsem zjistila, že to celou dobu píšu blbě...)

Ale den před odjezdem se věci trochu zkomplikovaly. Mandy se probudila v den odjezdu a zjistila, že Harry a Weasleyovi už odjeli. Že na pana Weasleyho zaútočil had. No tak to je super, pomyslela si, ale na nádraží na ni prý bude čekat někdo z bystrozorů. Ale řekl jí to Brumbál, takže kdo ví. Krom toho si byla dost jistá, že tam bude i někdo ze smrtijedů.

Na cestě do Londýna seděli v jednom kupé pouze Mandy, Neville a Hermiona. Neville jel za babičkou domů a Hermiona měla jet s rodiči lyžovat. 

Mandy znovu zkontrolovala, že má v kapse bezpečně uloženou hůlku. Nevillovi to bohužel neuniklo.

,,Jsi v pohodě?" zeptal se jí. ,,Mám pocit, že tu hůlku kontroluješ snad po sté." 

Mandy přikývla, ale nebyla to pravda. Nebyla v pohodě, naposledy, kdy opustila školní pozemky, se ocitla v lese, no a zbytek už znáte. 

Vlak začal brzdit a jí se stáhl žaludek snad ještě více, než doteď. Hermiona si toho všimla.

,,Bude to v pořádku, budou tam bystrozoři, nikdo si nic nedovolí." Mandy přikývla. Rozčilovalo ji, že jí nemohou nechat na pokoji, když se jí snaží přesvědčit, že je všechno v pořádku a není se čeho bát, není potřeba na to pořád upozorňovat.

Vlak zastavil úplně a všichni se vyhrnuli ven. Přesněji řečeno k vagonu se zavazadly. Mandy si ale stoupla stranou a počkala, až pomine nával. Očima nepřestávala zkoumat okolí, jakákoli nepozornost by ji mohla dostat do problémů.

Viděla, že Hermiona našla své rodiče, Neville svou babičku a koutkem oka zahlédla Malfoyovi. Ti o ní ale ani nezavadili pohledem, a tak je vyloučila. 

Také hledala někoho, kdo by tu mohl být pro ni. 

Znovu se zadívala na vagón se zavazadly a zjistila, že už je tam docela prázdno. A dívala se tam přesně o tři vteřiny déle, než měla. Vykročila směrem k němu, ale někdo ji zezadu chytil kolem krku a zakryl ji pusu. Ne ale dost na to, aby jí neunikl výkřik. 

Několik lidí kolem ní se poplašeně otočilo, ale nemohli nic udělat. Nemohli, protože ona už tam nebyla.