Nejsi můj otec

kapitola 42. Valentýn

Jen krátké info. Chystám pro vás jedno překvapení a rozhodla jsem se to udělat trochu zajímavější. Proto jsem do první části kapitoly schovala šifru. Nápověda:
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _. Svůj typ napište do komentáře, kdo to vyluští správně, obdrží ode mne zprávu s bližšími informacemi. Jsem zvědavá, moc mě zajímá, jestli jsem to neudělala moc složité, nebo naopak moc jednoduché.

Mandy byla ráda, že je zase vše tak, jak má. Náladu jí nezkazily ani hodně pomalu blížící se zkoušky, se kterými si ale moc nelámala hlavu. Ironií bylo, že jí žalostně nešlo bylinkářství a Nevillovi zase nešly lektvary, takže zatím začínali pouze tyto dva předměty. O obranu se postará Harry, vzhledem k BA uměli většinu toho, co by měli znát. Z praktické části. A o teorii by se mohla postarat Umbridgeová, ne? Fajn, no tak ne, ale na to bude čas později.

Uplynul už jeden měsíc a Mandy si užívala normálního života. Hodně času teď trávila s Nevillem, ale na kamarády samozřejmě nezapomínala.

Harry potřeboval nutně pomoct s nitrobranou a ona se mu snažila pomoct, ale brzy došla k závěru, že tohle není Snapeova chyba, ale Harry je prostě ne úplně talentovaný. Ale nevzdávali to, protože nějaké pokroky vidět byly. Sice malé, ale byly. Už čtyřikrát se mu podařilo nevpustit Mandy dovnitř.

Byla už téměř polovina února a o víkendu se mělo jít do Prasinek. Mandy to ale neměla v plánu, na Prasinky neměla z posledního roku moc dobré vzpomínky. Vlastně by málokdo mohl říct, že má horší.

Byl pátek odpoledne a Mandy šla z poslední hodiny OPČM a mumlala nesrozumitelné nadávky na jejich ropuší učitelku.

,,Mandy, počkej!" křikl za ní Neville, kterého poznala podle hlasu. Otočila se a počkala, až ji doběhne.

,,Kam tak letíš?" zeptal se udýchaně.

,,Co nejdál od učebny obrany." odpověděla s úšklebkem.

,,Vím, že nemáš na Prasinky moc dobré vzpomínky, ale zítra je čtrnáctého února, tedy Valentým, tak mě napadlo, co bys řekla na takovou menší večeři?" zeptal se.

,,Určitě, ale jak to chceš udělat, zeptala se s úsměvem na rtech.

,,O to se postarám, jen potřebuju tvůj souhlas." Mandy přikývla. Měla co dělat, aby zůstala blonďatá a neměla místo vlasů cukrovou vatu (rozpaky).

,,Dobře, tak zítra v 18:00 před Komnatou nejvyšší potřeby. Ale teď musím zařídit ještě jednu věc, tak se potkáme buď na koleji nebo v knihovně. Ale je pátek, tak sázím spíš na tu kolej."

Mandy přikývla a poté se rozešli každý opačným směrem. Mandy šla na kolej a Neville neznámo kam.

* * *

,,Hele, Hermiono," oslovila svou dlouholetou kamarádku, když seděly sami ve společenské místnosti. Už deset minut se odhodlávala k tomu, to vyslovit.

,,Ano," zvedla hlavu od knihy.

,,No, máme v plánu mít zítra s Nevillem menší večeři a tak jsem se chtěla zeptat, jestli mi trochu pomůžeš, protože já se v tom prostě nevyznám." zeptala se bezradně.

Hermiona se usmála. ,,Jasně, ale musím zítra v Prasinkách vyřídit něco hodně důležitého. Ale myslím, že časově to bude akorát, předpokládám, že ty nepůjdeš."

Mandy zavrtěla hlavou. Měla pocit, že do Prasinek už radši nevkročí nebo se stane nějaká totální katastrofa.

* * *

Mandy byla s Hermionou v ložnici a snažila se vymyslet něco, co by dávalo alespoň trochu smysl. Už dvaadvacet minut. Vzhledem k tomu, že až donedávna bydlela v sirotčinci, moc společenského oblečení nevlastnila.