kapitola 19. Dopis

137 5 5
                                    

Druhého dne ráno Mandy probudila Hermiona. ,,Mandy, vstávej, jde se do Prasinek!" Mandy jen něco zamumlala, ale vstala. ,,Kolik je hodin," zeptala se rozespale.

,,Půl deváté," řekla rozčileně Hermiona. 

A tak jí nezbylo nic jiného, než se vyhrabat z postele a rychle se připravit na snídani. 


O deset minut později už obě scházely dolů do společenské místnosti. Hermiona už nebyla tak naštvaná, když jí došlo, že včera byla s Tonksovou a vrátila se až dost pozdě. Dole už na ně čekali kluci. 

Dnes chtěli vyrazit do Prasinek brzy, protože se tam měli setkat s několika lidmi, kteří by také měli zájem o posunutí se v obraně proti černé magii. Mandy byla ráda, že s tím konečně začnou něco dělat, protože Umbridgeová byla čím dál tím více nesnesitelná. 

Všichni šli na snídani a Mandy částečně očekávala, že se po ní opět budou všichni otáčet a něco si šeptat. To se však nestalo. Už byli téměř ve Velké síni, když ji zastavila něčí ruka na jejím rameni. ¨

Otočila se a spatřila Draca Malfoye. Mandy se s povzdechem otočila na ostatní. ,,Běžte, já vás doženu." 

,,Tak, jak to dopadlo," zeptala se ho. 

,,Mělo by to být v pořádku, nebylo to jednoduché, ale nikdo se nic nedozvěděl." Mandy přikývla a chtěla odejít, ale Malfoy jí zarazil. ,,Až se to příště někdo dozví, budeš v tom sama. Znovu už ti v tom pomáhat nebudu." Mandy cítila, jak její vlasy rudnou zlostí, tohle nemohl myslet vážně.

,,To ty jsi to vyžvanil, pokud se to příště někdo dozví od tebe, víš, co se stane. A nikdy jsi mi nepomáhal. Jen sis zachraňoval kůži a místo na škole." Poté se mu vytrhla a pokračovala dál na snídani. 

Našla Harryho, Rona a Hermionu a ještě stále naštvaná si k nim sedla. 

,,Co ti chtěl," zeptal se Harry.

,,Nic důležitého," odpověděla a nadávala si míchaná vajíčka. 

,,Mandy," začala Hermiona, ,,poslední dobou se děje dost věcí mezi tebou a Malfoyem. Jestli s ním-," Mandy ji ale přerušila. ,,Mezi mnou a Malfoyem není nic než čirá nenávist. Oboustranně. Jen jsme spolu museli něco vyřešit. Ale už by to snad mělo být vše.

Než jí Hermiona stačila odpovědět, dovnitř vletěly sovy s ranní  poštou. Mandy tomu nevěnovala přílišnou pozornost, dokud před ní nepřistál velký puštík, kterého v životě neviděla s dopisem adresovaný jí. Před Hermionou jako obvykle přistála sova s Denním věštcem.

Byla zmatená, jí pošta nechodí. Nikdy. Neměla nikoho, kdo by jí psal. Nicméně ho otevřela a jeho obsah jí překvapil. Ale nebyla si tak úplně jistá, jestli mile.

 Ale nebyla si tak úplně jistá, jestli mile

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

,,Kdo ti píše," zeptala se Hermiona. Mandy jí beze slova podala dopis.

,,A. G.?" zeptala se překvapeně Hermiona. ,,Napadá tě, kdo by to mohl být," zeptala se jí na oplátku Mandy.

,,A. G., hmmm, co Anthony Goldstein?"

,,To je havraspárský prefekt. Co s ním," vyhrkl Ron. ,,Někdo s iniciály A. G. se se mnou chce potkat," odpověděla  a tiše doufala, že se opět nestane středem pozornosti.

,,Myslíte, že tam mám jít," zeptala se nervózně. 

,,Samozřejmě," vyhrkla Hermiona.                                                                                                                                ,,Jasně," řekl Harry.                                                                                                                                                              ,,Že váháš," souhlasil Ron. 

Mandy si povzdychla. Tak ani tentokrát nebude mít klidný víkend. 

Tehdy ale netušila, jak moc byla její slova pravdivá

Ahoj lidi!

opět jsem se dostala do stavu, kdy mi nápady přichází bez jakékoli námahy. Ne, že bych si stěžovala, ale přemýšlela jsem dopředu. Nicméně, je ještě hodně brzy na tuto otázku, ale já mám brouka v hlavě a ne a ne se ho zbavit. Mám pro vás dnes dvě otázky. 

1. Kdo si myslíte, že je A. G. a jak dopadne jejich schůzka?

2. Jak si myslíte, že by měla Mandy oslovovat svého otce? Je to zvláštní otázka a k této kapitole se nehodí, ale já si nemůžu pomoct. Pane, otče, tati, nebo na něj vůbec nemluvit (to mi přijde úplně nejlepší, ale byla bych ráda, kdybyste vybrali jednu z těch možností nebo vymysleli úplně jinou).

Další kapitolu už mám vymyšlenou, už ji stačí jen napsat. 

Užijte si podzimní prázdniny!

Nejsi můj otecKde žijí příběhy. Začni objevovat