Nejsi můj otec

kapitola 33. Plán útěku prozrazen

Všichni tři přítomní zvedli hlavu a podívali se směrem, odkud šel výbuch. Ale nic neviděli, dveře byly pochopitelně zavřené.

Carrow vstal, vzal tu smlouvu, popadl Mandy hrubě za loket a kráčel s ní směrem pryč z místnosti.

U hlavních dveří bojovalo několik postav, které po sobě metaly kouzly. Mandy poskočilo srdce. Tak to přeci jen vyšlo, sice pozdě, ale vyšlo. Poznala Lupina, Tonksovou a Kingsleyho. Nikdo další zde nebyl.

Alecta proti sobě měla tři soupeře a dost to nezvládala. Stála zády k nim, takže ani nezaregistrovala jejich příchod.

Jedno kouzlo, které bylo mířeno na Alectu, ale bylo dost vedle a než Mandy stačila zareagovat, ji trefilo do ruky. Nevěděla, co přesně to bylo za kouzlo, ale okamžitě pocítila řezavou bolest v pravém předloktí.

Carrow si toho buď nevšliml, nebo nereagoval. Místo toho zavolal na svou sestru.

,,Odvedu jí a potom se vrátím."
A než se mu stačila vytrhnout, už se v sirotčinci nenacházela.

* * *

Objevila se opět v té temné místnosti jako včera. I tentokrát tu čekal Voldemort. Když uslyšel, že se sem někdo přemístil, zvedl hlavu a jeho rty se roztáhly do širokého úsměvu. Ten ale zmizel ve chvíli, kdy si všiml, že jsou pouze dva.

,,Kde je Alecta?" zeptal se Carrowa.
,,Fénixův řád," vyprskl a podal mu smlouvu. ,,Musela je informovat."

Pustil ji a vzápětí se ozvalo další hlasité prásknutí a byl pryč.

Voldemort upřel svůj pohled na ni. Přešel k ní a zvedl jí hlavu tak, aby se mu dívala do očí.

,,Máš v tom prsty?" vyštěkl svou otázku.
Mandy uhnula pohledem a očima propalovala podlahu. Její provinilý výraz ale mluvil za vše.

,,Jak?" zasyčel tak vztekle, jako ho ještě nikdy neslyšela a mimoděk sebou trhla.

Mandy ani nemusela odpovídat, aby mu to došlo. ,,Ten dopis," zašeptal. ,,Nějak jsi to tam zašifrovala, to proto jsi používala tak netypická slova."

Na chvilku se odmlčel, potom začal křičet. ,,A já jsem to neviděl! Tak takhle to nepůjde, pamatuješ, co jsem slíbil, že udělám, když vše nepůjde podle plánu?"

Nečekal na odpověď, popadl ji za pravé předloktí a táhl ji neznámo kam. Mandy se mu snažila vytrhnout, nejen kvůli tomu, že má pravou ruku zraněnou, ale také a zejména kvůli tomu, že ví, kam jde a co má v plánu.

Na chodbě je zastihl Matt. Mandy se později ani neodvažovala pomyslet, co by se stalo, kdyby ne.

,,Jak to šlo?" zeptal se, ale když viděl otcův naštvaný výraz a Mandin vyděšený, změnil svou otázku.

,,Co se stalo?"
,,Kvůli ní tam přišel řád!" výstěkl.

Matt viděl, že je na nejlepší cestě k tomu, aby udělal nějakou hloupost a nehodlal to tak nechat.

,,Otče, poslouchej, musíš se uklidnit. Nebo uděláš něco, čeho budeš litovat. Odvedu ji do pokoje a ty si zatím běž projít tu smlouvu."

,,Musí být potřestaná za to, co udělala, nenechám to jen tak!" rozkřikl se.

,,Souhlasím, ale ne teď, až trochu vychladneš. Mohl bys jí dost ublížit." snažil se ho Matt uklidnit.

,,Zasloužila by si to!" běsnil dál.

,,Mimo to, jak tak koukám, tak už stejně zraněná je." poznamenal Matt a poukázal na její pravou ruku.

Voldemort sklouzl pohledem k její pravé ruce a uviděl, že její sněhobílý rukáv je úplně prosáklý krvý.

,,Co se v tom sirotčinci stalo?" zeptal se jí Voldemort a vztek z jeho hlasu rázem zmizel, nebo se zmenšil na mikroskopickou velikost. Ona ale pořád odmítala promluvit.
Nečekal na odpověď a vyhrnul jí rukáv.

Přes celé předloktí se jí táhla hluboká řezná rána, která vypadala, jako by byla vyryta dost tupým nožem. To bylo vše, co Mandy dokázala přes tolik krve rozpoznat.
Voldemort bleskurychle vytáhl hůlku a přiložil jí k ráně. Potom udělal několik složitých pohybů a rána se začala pomalu zacelovat.

,,Odveď ji do jejího pokoje a zamkni za sebou."