Nejsi můj otec

kapitola 15. Odhalení

Mandy si odpoledne stihla ještě udělat nějaké domácí úkoly, potom musela jít za Umbridgeovou. 

Šla s předstihem, Harrymu Umbridgeová řekla, aby přišel o hodinu později, takže bohužel sama. Docela se bála toho, jak bude reagovat, když se jí barva vlasů změní. 

Ale potkala ještě jednoho pitomce, jiného, než Umbridgeovou. Ano, hádáte správně, byl to Malfoy. 

,,Tak to vyklop, Williamsová, jak to děláš?" Mandy ho opět ignorovala a šla dál. ,,Mluvím na tebe, ty jedna mudlovská šmejdko!" Mandy se zarazila a otočila se. Takhle už jí nikdo dlouho neřekl. ,,Chceš, abych tě ubezpečila, že jsi přesně tak pitomý, jak vypadáš?" zeptala se. 

Nečekala na odpověď a pokračovala. Nechtěla přijít pozdě. Malfoy jí tentokrát doběhl. ,,Nemůžeš být metamorfomág, to bys věděla dřív. Pokud ovšem-" zarazil se. ,,Nejsi z mudlovské rodiny, že?" zeptal se. Mandy ještě zrychlila. ,,Nemám tušení, o čem mluvíš." řekla a tentokrát se jí podařila změna barvy vlasů potlačit. Bylo to ale ojedinělé. 

Malfoye nechala za sebou a byla ráda, že už se s ním nemusí bavit, zároveň se jí ale zmocnila obava, že ví o jejím původu. 

Konečně dorazila před dveře jejího kabinetu. Jen velmi neochotně zaklepala a ještě neochotněji vstoupila dovnitř. 

Kabinet se od její poslední návštěvy vůbec nezměnil. Byl pořád stejně nechutný. 

,,Posaďte se." vyzvalo ji to nechutné stvoření, kterému se jen stěží dalo přezdívat člověk. 

,,Myslím, že není potřeba cokoli vysvětlovat, víte, co máte dělat. Tentokrát budete opisovat větu Nebudu kouzlit o hodině." Mandy se už už chtěla zeptat, jestli nemá přidat ještě obraně proti černé magii, ale přesně v tu chvíli někdo zaklepal. 

Mandy netušila, kdo by to mohl být, na Harryho je ještě moc brzy. Dveře se otevřely a dovnitř vešel profesor Brumbál. 

,,Dobré odpoledne, doneslo se ke mně, že si tu dnes má slečna Williamsová odpykat svůj školní trest. Smím se zeptat proč?" Umbridgeová se sladce usmála. 

,,Používala kouzla v mé hodině." řekla. Brumbál povytáhl obočí. ,,Skutečně, jaká konkrétně," zeptal se. Profesorčin úsměv povadl. ,,Nevím, jaká přesně." otočila se na Mandy, jejíž vlasy opět začínaly měnit barvu a ona tomu nedokázala zabránit, ,,vidíte, už to dělá zas. Tohle je výsměch a já něco takového nestrpím!" vyštěkla. 

Brumbál zavrtěl hlavou. ,,Obávám se, že to je jen nedorozumění, slečna Williamsová má poněkud zvláštní vlastnost, která se projevila až dnes ráno. Není schopná to ovládat." Umbridgeová začínala rudnout vzteky a chtěla něco dodat, ale Brumbál ji přerušil. 

,,Slečno Williamsová, sbalte si věci a můžete jít." Mandy na nic nečekala, vzala si věci, rozloučila se a odešla. 

Takhle šťastně se už dlouho necítila, takže ze zákona schválnosti jí to někdo prostě musel pokazit. Po několika zatáčkách na ni čekal Malfoy, chytil jí za ruku a táhl do nějaké opuštěné učebny. 

,,Co děláš ty idiote," vyštěkla a snažila se mu vytrhnout, ale on byl mnohem silnější. Našel první prázdnou učebnu, vešel s ní dovnitř a zamknul za sebou. 

,,O co ti sakra jde," vyštěkla už mírně hystericky. Malfoy k ní pomalu přešel. ,,Nepustím tě, dokud mi neodpovíš na pár otázek." 

,,Sakra měj rozum, vyloučí tě, až se to dozví." Malfoy se ale jen usmál a Mandy tím připomněl ropuší profesorku. ,,Pokud se o tom někdo dozví, všichni ostatní se na oplátku dozví, že jsi jeho dcera."

,,Moji rodiče jsou mrtví, proč myslíš, že jsem vyrůstala v sirotčinci," zeptala se ho, ale nedokázala zabránit zbarvení vlasů. 

,,Nelži, víš dobře, že nejsou. A v sirotčinci jsi vyrůstala, protože tvého otce všichni donedávna považovali za mrtvého."

,,Nemám nejmenší tušení, o čem to sakra mluvíš, nepraštil ses do hlavy?" zeptala se s hranou obavou v hlase. 

,,Ale nech toho, vím dobře, že máš. Museli jste se potkat, proto se ti ta schopnost objevila až tak pozdě." 

,,Malfoyi, prosím -," začala, ale on jí skočil do řeči. ,,Tak jak to tedy bylo?" 

Mandy to hrozně naštvalo. ,,Co je ti sakra  po tom, nic ti do toho není!" 

Náhle se jí však před očima zatmělo a když dopadla na podlahu, už byla v bezvědomí.