Nejsi můj otec

kapitola 11. Metamorfomág

Mandy se probudila, posadila se a tentokrát výkřik nezadržela. Kolem ní už bylo docela světlo, ale ona věděla, že už by stejně neusnula. V uších jí pořád zněl jeho vysoký chladný hlas a Mandy měla pocit, že už ho nikdy z hlavy nedostane. Kdykoli zavřela oči, viděla jeho obličej a tu temnou, zmijozelské společence se podobající místnost. 

Spíš cítila, než viděla, že se někdo posadil vedle ní. Zvedla hlavu a spatřila Hermionu, jak si ji prohlíží zkoumavým, ustaraným a trochu vystrašeným pohledem. 

,,Stalo se to znovu, že," zeptala se tiše. Mandy kývla na souhlas. Nebyla schopná ze sebe vypravit slovo. 

,,Možná," promluvila znovu Hermiona, ,,možná by ses teď měla jít podívat do zrcadla." Mandy se na ni podívala asi takovým pohledem, jako kdyby u zkoušky neprošla na 100%. Ale udělala, co navrhovala. Vešla do koupelny a měla co dělat, aby znovu nevykřikla. 

Její vlasy neměly jejich obvyklou blonďatou barvu, nýbrž platinově bílou, která se dost podobala té typické Malfoyovské. 

Opět uslyšela Hermionin hlas, tentokrát ode dveří. ,,Zkus se uklidnit. Mysli třeba na to, že o víkendu jdeme do Prasinek." Mandy ji zabila pohledem. 

,,Sakra Hermiono, dnes je pondělí, nejhorší den týdne, a ty chceš, abych myslela pozitivně?! Navíc v tuhle situaci to moc dobře nejde, pokud sis nevšimla, neměla jsem zrovna nejklidnější sny."

,,Ale splnilo to svůj účel," řekla s úsměvem od ucha k uchu a opět se zadívala do zrcadla. Mandy ji napodobila. Skutečně, Hermiona měla pravdu. Její vlasy už zase zářily neobvykle blond barvou. 

,,Mandy, byl to jen sen, už na to nemysli," snažila se ji povzbudit. 

,,Tím si právě nejsem tak jistá," zašeptala Mandy spíše pro sebe. 

O deset minut později už obě dívky scházely ze schodů do liduprázdné společenské místnosti. Bylo ještě poměrně brzy, ale Hermiona chtěla, aby jí Mandy řekla o svém snu. Konec konců, ani jedna z nich už by znovu neusnula, na rozdíl od Levandule a Parvati. 

Obě dívky naprosto bezmyšlenkovitě zamířily ke křeslům u krbu. 

,,Tak povídej," vyzvala ji Hermiona. A Mandy se dala do vyprávění. Moc se jí nechtělo. Hermiona se celou dobu tvářila ustaraně, ale když jí Mandy řekla, že se setkala s ním, zbledla o několik odstínů. 

,,Moje jediné štěstí bylo, že Helen právě v tu chvíli kouzlo zrušila," zakončila své vyprávění. Hodnou chvíli nikdo nepromluvil. 

,,Musíš to Snapeovi říct. Možná tomu dokáže zabránit," řekla Hermiona nesmlouvavým tónem. Mandy přikývla. Dneska stejně mají dvouhodinovku lektvarů, tak se tam chvíli zdrží. 

,,Mimochodem," pokračovala Hermiona, ,,jak dlouho víš, že jsi metamorfomág," zeptala se. Mandy zdvihla jedno obočí. ,,A na to jsi přišla jako jak," zeptala se jí překvapeně. Hermiona mávla hůlkou a před ní se objevilo zrcátko. Její vlasy opět změnily barvu, tentokrát na sytě oranžovou. Mandy tiše vzdychla, nesnášela, když se na ni všichni dívali a tohle asi jen tak zakrýt nepůjde. Po chvíli se ale její vlasy opět změnily na blonďaté. 

,,Neboj Mandy, půjde to schovat. Časem, až se naučíš tak nějak skrývat svoje pocity a nedávat je tolik najevo," snažila se ji Hermiona uklidnit. Ale bez úspěchu. 

,,Hermiono, víš, že tohle rozhodně moje silná stránka není, navíc, vsaď se, že do dnešního večera to bude vědět celá škola." Hermiona soucitně kývla. ,,No, to máš asi pravdu. Ale hlavně nepanikař, ono to nějak dopadne."

Po nějaké době dorazili i kluci. Hermiona a Ron vyrazili napřed, ale Mandy potřebovala Harrymu říct něco moc důležitého. 

,,Harry, moc mě to mrzí. Měl jsi pravdu."