Nejsi můj otec

kapitola 36. Opět ve vlaku

Varování, nečtěte, pokud jste právě v depresích

Zbytek prázdnin už proběhl docela dobře. Mandy byla moc ráda, že Voldemort už pustil její matku, docela dobře spolu vycházely.
Voldemort byl pořád ještě naštvaný, že Mandy kontaktovala řád, ale ona měla pocit, že je to spíše kvůli tomu, že on sám to přehlédl.

Také už pochopil, proč jí to trvalo tak dlouho. Mimo výběru vhodných slov musela počkat, než vyprchá veritasérum.

Nenašla odvahu zeptat se ho, jestli ji pustí zpět do školy, přišla na to řeč až den před odjezdem.

Matt s ní došel na nádraží, ale potom ji musel nechat samotnou, aby je nikdo neviděl spolu.

A teď procházela vlakem a hledala volné kupé. A doufala, že nenarazí na nikoho, koho zná. Nevěděla, co má dělat, ale bála se, že ji Voldemort znovu přinutí vypít veritasérum a ona mu řekne všechno, i když nechce.

Narazila na jedno kupé, které ale nebylo prázdné, jak se na první pohled zdálo. U okna seděl vysoký tmavovlasý chlapec, se kterým před Vánoci trávila asi nejvíce času.
Chtěla se rychle rozejít pryč, ale on byl rychlejší, rozrazil dveře kupé a vtáhl ji do objetí.

Mandy se mu ale vytrhla, vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře.

,,Neville, mrzí mě to, ale já tu s tebou nemůžu být."
Neville svraštil obočí. ,,Proč ne?" zeptal se nechápavě.
Mandy se z hluboka nadechla a vydechla.
,,Protože mě přinutil vypít veritasérum. A řekla jsem tvoje jméno. Příště bych mohla říct i něco víc!" vysvětlila a cítila že jí po tváři stekla jedna slza.

Neville k ní přešel, setřel jí slzu a zadíval se jí hluboko do očí. ,,Na tom nezáleží, jen ať to zjistí. Bál jsem se, že už tě neuvidím, nemůžu tě ztratit znovu."

,,Sakra ty tomu nerozumíš, nechci, abys měl problémy kvůli mě." vyhrkla.
,,Tak to nedělej." odpověděl pohotově. ,,Krom toho, už se to znovu nestane, už se k tobě znovu nedostane."

Mandy se smutně usmála. ,,Budu muset přijít sama, podle adopční smlouvy je teď mým zákonným zástupcem on."

Neville vyvalil oči. Vzápětí ale opět zvážněl. ,,Něco vymyslíme. Už o mě všechno stejně víš, pochybuji, že zjistíš něco nového, takže pokud ti dá vypít veritasérum, řekneš mu úplně to samé, jako když se se mnou předtaneš vídat."

Mandy po tváři stekla další slza. ,,Nemůžu, promiň."
Potom se otočila a rychlým krokem se vydala pryč, někam, kde bude prázdno.

A měla štěstí. Docela rychle se jí podařilo najít nové kupé, které bylo prázdné.

Zavřela za sebou dveře, sedla si k oknu a přestala zadržovat slzy, které jí okamžitě začaly stékat po tvářích.
Ale věděla, že jen takhle je v bezpečí.

Z myšlenek ji vytrhlo otevření dveří. Rychle si setřela slzy a podívala se na nově příchozí.

Aby toho všeho nebylo málo, stál tam Malfoy s Crabem, Goylem, Parkinsonovou a někým, koho neznala.

,,Všude je plno, můžem si přisednout?" ujal se slova Malfoy. Mandy přikývla a znovu se zadívala z okna, za kterým se teď míhala zasněžená krajina.

Snažila se z hlavy vymazat všechny myšlenky a na nic nemyslet, ale moc se jí to nedařilo.

,,Nikdo z nás vlastně ani nepočítal, že tě ještě někdy uvidíme, obzvláště po tom, co tě ten smrtijed unesl." poznamenala Pansy a Mandy svraštila obočí.

,,Jak víš, že to byl smrtijed?" zeptala se na oplátku.

Pansy se zatvářila rozpačitě a neodpověděla. Mandy Malfoye probodla pohledem alá nezapomeň na naši dohodu, ale nijak to nekomentovala. Ale on ano.

,,Můžeš to přestat skrývat, už to vědí." vysvětlil jí. Jak proboha. To to vyžvanil?!

,,Vyžvanils to?!" vyštěkla podrážděně. Než ale stačil cokoli říct na svou obranu, promluvil ten kluk, kterého neznala.

,,Brumbál to rozhlásil všem po tom, cos zmizela. Viděl to jako jediné východisko.

Mandy měla pocit, že se jí zatmělo před očima. Jak mohl něco takového rozhlásit?! No tak to je výborné, teď to každý ví. Brumbál ji začínal pěkně rozčilovat, tohle už byla druhá křivda. Cítila, že její vlasy rudnou.

,,Jdu na vzduch." vysvětlila a vystřelila z kupé. Potřebovala se nějak uklidnit.
Došla až na konec vlaku a otevřela okno.

Ještě dlouho tam takhle stála a pozorovala míhající se krajinu, přičemž se jí honily hlavou myšlenky, jestli bude její život ještě někdy zase normální.