Nejsi můj otec

kapitola 27. Hádka s otcem

Voldemort nově příchozího spražil naštvaným pohledem.
,,Matthew, co tu chceš, jasně jsem ti řekl, že máš přijít až když tě zavolám!" prskl podrážděně.

,,To sice ano, ale smrtijedi už čekají a předpokládám, že Mandy se schůze účastnit nebude. Krom toho jsem slyšel křik až moc výrazný na to, aby mi nebylo jasné, jak se zachováš."

Mandy skryla překvapení, ještě nikdy neviděla, že by si někdo dovolil Voldemortovi odporovat, názorná ukázka u Snapea, Carrowa a jeho sestry. Ale tenhle člověk nejen, že mu odporoval, ale zároveň mu i tykal, což neudělala zatím ani ona. Možná je vážně její bratr, ale jestli je to pravda, tak bude další hádka o tom, proč jí to sakra nikdo neřekl.

Voldemort začínal ztrácet trpělivost.
,,Mattew, zruš to kouzlo, nic jí neudělám a ty jí odveď na místo, kam jsme se dohodli. A počkej tam s ní, než schůze skončí, jasné?"

Matthew nic dalšího neřekl, štít zrušil, přešel k Mandy a chtěl ji odvést, ale ona se otočila zpět na Voldemorta.

,,Nepotřebuji, aby mě někdo hlídal. A jakto, že mi nikdo neřekl že mám bratra?!" vyštěkla.

Voldemort se mírně pousmál, což ji rozčílilo ještě víc.
,,Nenechám tě tu samotnou a už vůbec ne, když bude schůze, mohla bys udělat něco nerozumného. A zamykat tě v pokoji se mi také moc nechce. A co se tvého bratra týče, ty jsi mi toho také moc neřekla, tak jsme si kvit."

Oba dva na ní viděli, že ji Voldemort rozčílil tak, jako už dlouho nikdo a Matthew se ji pokusil přimět, aby šla, ale to bylo asi jako když se ona pokoušela přesvědčit Umbridgeovou, že se jí barva vlasů mění přirozeně.

,,Říct vám o tom, v jaké jsem koleji a to, že mám bratra, jsou poněkud rozdílné informace!" rozčilovala se.

,,Nemám čas se s tebou hádat o nesmyslech, můžeme pokračovat později." odbyl ji a ona cítila, že rudne vzteky. Také její vlasy změnily barvu, a to docela viditelně.

,,Mandy, uklidni se, teď není čas, můžeš na něj začít křičet později, teď ale musíme jít," zašeptal jí do ucha.

To jí ale moc nepomohlo, pořád měla chuť ho na místě proklít. Jak jí mohl zatajit něco tak důležitého?!

,,Otče, ještě jedna věc." promluvil znovu Matthew. Chtěl to záměrně rozebrat před ní, rozčilovalo ho, jak málo jí otec řekl.

Voldemort si tiše povvzdychl. ,,Vy jste se jako domluvili, že mě budete rozčilovat a zdržovat, jak moc to jen bude možné, nebo co?!" vyštěkl. ,,Co chceš?"

,,Chci, abys pustil matku ze sklepení." odpověděl pohotově. Tak tohle už bylo moc. Od Snapea sice věděla, že tu je, ale nevěděla, že jí drží ve sklepení. Cítila, že magie v ní se pomalu dostává napovrch a stálo ji hodně úsilí, aby znovu nezačala křičet.

,,To se zamítá a rozhodně o tom nebudeš mluvit před ní. Víš dobře, že jsem jí to nechtěl říkat, tak přestaň sabotovat mou snahu nebo ji dostane na starost někdo jiný."

V Mandy už se i tak dost vařila krev a bylo to na ní určitě vidět, protože když sklouzl pohledem k ní, dodal: ,,A teď běžte, nebo má dcera zachvíli vybouchne vzteky a na to teď nemám čas ani náladu."

Matthew ji odváděl pryč a u dveří se zastavil. ,,Má u sebe hůlku?" zeptal se ještě.
Voldemort se ušklíbl. ,,Myslíš, že kdyby měla, už by ji nedržela v ruce?"