Nejsi můj otec

kapitola 9. Odpuštění

Mandy vyběhla ze dveří a v nechala v místnosti zmateného Harryho samotného. Běžela k podobizně Buclaté dámy, řekla heslo a vběhla do společenky. Tam našla Rona a Hermionu na tom samém místě, co předtím.

Popadla brašnu u zmatené Hermiony a rozeběhla se ke schodům vedoucích do dívčích ložnic.

Práskla za sebou dveřmi a hodila si věci na postel. Sama se posadila vedle nich a zatáhla za sebou závěsy. Potom je zabezpečila kouzlem, aby ji nikdo nerušil.

A udělala dobře. Snad minutu nato slyšela, jak se dveře opět otevírají.
Nebyla si jistá, ale typovala Hermionu.

Daná osoba přešla až k její posteli a pokusila se odhrnout závěsy od postele. Bez úspěchu.

Mandy upřímně doufala, že už brzy odejde, protože klaustrofobie jí nedovolovala zůstat v takto stísněném prostoru moc dlouho. Na noc si nechávala jednu stranu volnou, ale teď nechtěla, aby jí někdo rušil.

Neznámá osoba promluvila Hermioniným hlasem.
,,Mandy, neodejdu, dokud nevylezeš, navíc máš klaustrofobii, takže to stejně dlouho nevydržíš."

A měla svatou pravdu, už teď jí nebylo moc dobře a věděla, že ještě chvíli a začne se třást.

Zrušila kouzla a roztáhla závěsy. Hermiona ustaraně postávala u její postele a ve tváři se jí objevila úleva, když ji poslechla.

Sedla si vedle ní na postel a objala ji. Mandy jí objetí opětovala a měla co dělat, aby zadržela slzy. Nakonec se jí to stejně nepodařilo a slzy jí pomalu, ale jistě stékaly po tvářích.

Po chvíli se od ní odtáhla a otřela si slzy do rukávu.

,,Tak to vysyp, co se stalo," vybídla ji.

,,Včera v noci mi někdo pronikl do mysli," začala. Potom jí vyprávěla, co všechno si ze svého snu pamatovala.
,,Dneska v noci jsme se potkali s Harrym ve společence a řekla jsem mu to. Byl jediný, komu jsem to řekla. Chtěl, abych to někomu řekla, Brumbálovi nebo McGonagallové. Ale já mu dala jasně najevo, že to nikomu říkat nebudu. A Harry to dnes řekl Snapeovi," dopověděla.

Hermiona chvíli mlčela.
,,Víš, neříkám, že to, co udělal, bylo správné, už vůbec ne zrovna on, ale měl pravdu v tom, že by se ti mohlo něco stát. Myslel to dobře, ale také byl naštvaný, když jsem McGonagallové řekla o tom koštěti ve třetím ročníku."

Mandy kývla na souhlas, pořád na něj ale byla naštvaná.

Potom se obě zvedly, že půjdou na večeři.

Pod schody na ně čekali kluci, ale Mandy se na Harryho ani nepodívala a pokračovala dál. Hermiona směrem k nim něco zamumlala a potom ji doběhla a pokračovala s ní. 

Až do konce týdne se k sobě Harry a Mandy chovali takto. Jeden ignoroval toho druhého a ani jednou na sebe nepromluvili. Hermiona a Ron se snažili přimět toho druhého se omluvit, ale oni spolu odmítali promluvit byť jen jedno slovo.

Harry už skončil svůj školní trest a Ron se stal novým nebelvírským brankářem.
Mandy mu to ze srdce přála. Hrál dobře.

Ve společenské místnosti právě probíhala malá oslava. Harry a Ron někam odešli, ani neřekli kam. A Mandy to popravdě řečeno bylo dost jedno.

Potom se Hermiona zvedla, chytla Mandy za ruku a táhla ji neznámo kam. Mandy se sice ptala, ale Hermiona neodpovídala.
Prošly obrazem ven a Hermiona zatáhla Mandy do učebny, konkrétně do té, ve které se Harry a Mandy před třemi dny tak pohádali.

Hádáte správně. V učebně byl Ron a Harry a o něčem se spolu bavili.
,,Jo asi máš pravdu," slyšela, jak říká Harry.

Ron a Hermiona odešli a když je Mandy chtěla následovat, zarazil ji Harryho hlas.

,,Počkej chvíli." Mandy se otočila a založila si ruce na prsou.

,,Promiň," řekl, ,,to, co jsem udělal, nebylo fér. Měla si se rozhodnout sama a mně do toho opravdu nic nebylo. Takže se omlouvám."
Mandy kývla, že omluvu přijímá.

,,Já bych se ti taky měla omluvit. Zbytečně moc jsem na tebe vyjela. To také nebylo fér."

Harry k ní přešel a objal ji. Objetí mu opětovala. Byla moc ráda, že se znovu usmířili. Hádky moc ráda neměla.

V tuhle chvíli odložila všechny starosti stranou a znovu se cítila šťastná.