Nejsi můj otec

kapitola 34. Zlom

Mandy byla zamčená ve svém pokoji a snažila se nevyšilovat. Po tom všem, co se stalo, se ale její klaustrofobie projevovala silněji, než dřív. Ironie byla, že do téhle situace se dostala sama, když nikomu neřekla, že trpí klaustrofobií.
Vzpomínala na den, který ji do této situace dostal.

Flashbask
Bylo krásné letní odpoledne a Mandy se procházela po zahradě. Bylo jí šest let, od září už měla nastoupit do školy. Ale život v sirotčinci jí poněkud znepříjemňovala parta tří kluků, kteří jsou asi tak chytří, jako žížaly v zemi. Roger, Stanley a Kyle. Ostatně, asi se rozhodli, že ji ještě nepotrápili dost.

,,Hej, Williamsová, zastav!" křikl Roger, který byl něco jako jejich vůdce.
Mandy je ignorovala a pokračovala v cestě ke kůlně, kam šla vrátit švihadlo.

Kyle, který z nich byl v nejlepší kondici, ji doběhl a chytil za rameno.

,,Tak sakra stůj, když ti to říkám! Copak jsi hluchá?!"
Mandy musela trochu zaklonit hlavu, aby mu viděla do očí.
,,Nebudu se s tebou bavit, najděte si jiného obětního beránka!"

I ostatní kluci už ji doběhli a ona se teď ocitla uprostřed pomyslného trojúhelníku. Z jedné strany byl Kyle, z druhé Stanley a ze třetí Roger.

,,No tak to tě budeme muset přesvědčit," řekl rádoby smutným hlasem Roger.

,,Dejte mi pokoj, řeknu to slečně Angelové!" rozkřikla se na něj.
Kyle a Stanley ji jako na povel chytili za lokty a zakryli jí pusu.

,,Tak to tedy ne, donášet na mě nebudeš!" rozkřikl se Roger a vrazil jí facku. Potom jí chytil za nohy a společně jí odtáhli do kůlny. Tam ji položili do nejzazšího koutu, vzali provaz a svázali jí k sobě ruce a nohy.

Mandy začala křičet, ale bylo už pět hodin a téměř nikdo už se na zahradě nenacházel. Kyle pohotově vyndal dva šátky z kapsy, proboha, proč ten člověk nosí šátky v kapse?!

Jeden jí nacpal do úst, druhý jí zavázal zvenku, takže měla v podstatě dvojí roubík.

,,Přeji dobrou noc," poprál jí provokativně Roger, než odešli z kůlny, zamkli za sebou a vzali klíč.

Našla ji Caroline až příštího dne dopoledne a odnesla si dost vážné následky.

End flashback

Přesně tato vzpomínka se jí vybavila, když osaměla ve svém pokoji. Alespoň tedy nebyla svázaná a bylo jí o deset let více, ale situace byla dost vážná i bez toho.

Až teď si uvědomila, že se třese po celém těle, i když v místnosti nebyla zima. Už to zase začíná a ona nemá tušení, jak to zarazit.

* * *
Pohled Voldemorta

Seděl v místnosti, kde probíhaly všechny schůze a pročítal adopční listinu. Všechno se zdálo být v pořádku, ještě si chtěl projít část o Amandě, mohly by tam být dost užitečné informace. A nepletl se.

Zrak mu padl na poslední řádku s nápisem zdravotní omezení.
Předpokládal, že bude prázdná, ale tak tomu nebylo. Okamžitě vystřelil do stoje a rychlým krokem se rozešel za svým synem.

* * *

Odemkl dveře do jejího pokoje a vešel dovnitř společně s Mattem, který stát hned za ním. Doufal, že přišel včas a ještě nebude potřeba moc ji uklidňovat, ale bohužel to tak nebylo.

Amanda stála u nejvzdálenějšího okna, rukama se křečovitě opírala o parapet a celá se třásla. Všude kolem ní vířil nábytek, což byl docela problém, protože stůl, skříň a postel jsou dost velké.

,,Já sundám ten nábytek a ty se jí pokusíš uklidnit." řekl směrem k Mattovi.

,,Já to zvládnu," odporoval, ,,ty dojdi pro matku."

* * *
Pohled Matta

Po nějaké době se mu podařilo sundat všechen nábytek a dostat se až k Mandy. Nevěděl, jak by ji měl uklidnit, nikdy před tím příznaky klaustrofobie neviděl.
Vzal ji za obě předloktí a otočil ji k sobě čelem.

,,Mandy, uklidni se, někomu ublížíš. Z hluboka dýchej. Se mnou."
Snažil se ji přimět, aby přestala myslet na to, že se nachází v malé místnosti, ale moc se mu to nedařilo. Otcova pracovna byla také dost malá, to by asi nepomohlo, krom toho tam byla Nagini.

Byl opravdu bezradný, když se znovu otevřely dveře a on přestal myslet na Mandy. Ve dveřích totiž stála jeho matka.