Nejsi můj otec

kapitola 24. Nejlepší dárek k narozeninám

Mandy pustili z ošetřovny až v úterý odpoledne. Měla zánět hlasivek, protože byla venku v dešti asi tak půl hodiny, a asi další dvě nebo více byla v tom mokrém oblečení. Je to dlouho, ale ona sama nevěděla, jak dlouho trvalo, než ji někdo našel. 

Ještě toho dne viděla všechny své kamarády, ale zrovna moc si s nimi nepopovídala, jednak ji to madam Pomfreyová zakázala a druhak ji to bolelo. 

Od této události uplynulo už více než měsíc. 

Mandy se 17. 11. probudila neobvykle brzy. Zaprvé si potřebovala zopakovat lektvary, ze kterých dnes měli zkoušku, a zadruhé to byl pro ni dost významný den (prosím neřešte, že Rowlingová za šest let zmínila pouze zkoušky na konci roku, znáte Snapea). Dnes slavila šestnácté narozeniny. 

Je zvláštní, že byla z nich čtyř druhá nejstarší, ale stejně nejmenší. Štvalo ji to a kluci si z toho dělali legraci, když ji chtěli naštvat. Ale to už se od konce minulého školního roku nestalo. Přeci jenom, ani by ji nepřekvapilo, kdyby zbořila půlku Bradavic. No ne, vážně, vemte si, co se za posledních pár měsíců stalo. 

Mandy není a nikdy nebyla sirotek, má čistokrevné rodiče, ne, že by na tom záleželo. Je metamorfomág, byla schopná zvednout věci bez použití hůlky. Teď už ji snad nemůže překvapit, ani kdyby Umbridgeová začala učit jasnovidectví. Nebo že nemá ráda růžovou barvu.

Mandy se převlékla do školního hábitu, vzala si všechny potřebné věci a sešla dolů do společenské místnosti. Tam si opět sedla do křesla a opakovala si teorii. Ve zkoušce má být i praktická část.

Také by vás asi mohlo zajímat, jestli svému otci napsala. Ano, napsala, ale asi se mu moc nelíbil. Když už pomineme obsah, chyběl pozdrav či oslovení a rozloučení, protože nevěděla, jak mu má říkat (napište do komentářů) a jestli mu má vykat nebo tykat. Zatím se rozhodla pro vykání.

Děkuji za poslání hůlky. Ano, jsem v pořádku. Teď už ano. Ano, uvědomuji si, co se mohlo stát. Mohla jsem mít odštěp. Mohla jsem bezmála dvě hodiny bloudit lesem. Mohla jsem být schovaná za stromem a odposlouchávat rozhovor smrtijedů. Mohli mě z problému s nimi vysekat kentauři. Mohlo začít neuvěřitelně pršet a já mohla dostat zánět hlasivek. Mohl mě přímo před zraky smrtijedů dostat do Bradavic domácí skřítek. Silně pochybuju, že bychom v nejbližší době mluvili o čemkoli, už vůbec ne o tom, co všechno jsem podle vás pokazila. Snad jsem dala dost jasně najevo, že se s vámi potkat nechci.                                                                                                                                                                                                                                                                               Mandy

Nějak před půl osmou konečně přišli Harry, Ron, Hermiona a Neville, který se k nim poslední dobou přidával dost často. Mandy byla ráda, poslední dobou jeho společnost vítala čím dál více. A zatím si to nechtěla přiznat, ale líbil se jí. Pokaždé, když byl poblíž, měla pocit, že jí srdce buší snad dvakrát rychleji.

Na snídani se stalo něco, co ji dost překvapilo. A to, že jí přišel balíček. A písmo okamžitě poznala, protože se až nápadně moc podobalo tomu jejímu. Byl to rukopis jejího otce. Mandy balíček schovala do brašny, přeci jen, Neville nevěděl, kdo je její otec a Mandy mu to v nejbližší době ani nehodlala sdělit. Čím méně lidí to bude vědět, tím lépe. 

První tři hodiny proběhly klidně. Nejprve přeměňování, potom formule a věštění z čísel. Podle rozvrhu by jako další měli mít dvouhodinovku OPČM, ale Snape to s Umbridgeovou prohodil, protože je prý ,,dobrá konstelace hvězd a měsíčního cyklu" pro všechny lektvary zároveň. Totální kravina, ale co.