Nejsi můj otec

kapitola 20. U Chroptící chýše

Když se Mandy, Harry, Ron a Hermiona vydali do Prasinek, bylo už skoro půl desáté. Hermiona jim až teď řekla, že jdou někam, kde se to jmenuje U Prasečí hlavy. Mandy doufala, že to tam bude lepší, než název. 

V několika větách shrnu, co se tam stalo. 

Přišlo docela dost lidí. Rozhodně víc něž je ,,jen pár".  Několik lidí z mrzimoru, trochu více z havraspáru (mezi nimi i Anthony Goldstein), ale nejvíce lidí samozřejmě z nebelvíru. O zmijozelu škoda mluvit. Pojmenovali se Brumbálova armáda, zkratka BA. Pár lidí Harrymu moc nevěřilo, ale nakonec všichni souhlasili. Své členství stvrdili podpisem na pergamen s názvem Brumbálova armáda.  

Když skončili, byl už čas oběda, a tak se vydali zpět do hradu. Čím více se blížila půl třetí, tím více byla nervózní. Také se bála, že je to past, ale nikdo nevěděl, že tento víkend se jde do Prasinek. 

Harry, Ron i Hermiona chtěli jít ještě do Prasinek. Kluci šli k taškáři a Mandy s Hermionou zašly ke Třem košťatům na máslový ležák. Nicméně, čas jakoby utíkal dvakrát rychleji. 

No, bylo 14:15 a tak se rozloučila s Hermionou, která jí popřála hodně štěstí. 

,,Hermiono, počkej na mě prosím tady, myslím, že to stejně nebude dlouho trvat. Hermiona přikývla a povzbudivě se na ni usmála. 

Mandy se otočila a rychlým krokem zamířila ke Chroptící chýši. 

Když tam došla, nikdo jiný tu nebyl. No nic, však byl ještě čas. Došla až k plotu a lokty se o něj opřela. Teď v říjnu bylo ještě docela hezky. Měli štěstí, protože včera lilo jako z konve a Mandy se bála, že bude i dneska. Ale dneska bylo příjemně a Chroptící chýše ozářená sluncem s nádhernou přírodou v okolí vypadala dobře. 

,,Tak jsi přeci přišla," ozval se za jejími zády tichý mužský hlas. 

Všechny její instinkty jí velely, aby se otočila, protože tohle rozhodně nebyl hlas Anthonyho Goldsteina, slyšela ho dnes dopoledne. Místo toho ale v kapse nahmatala hůlku a až potom se otočila. 

Stála před ní osoba zahalená v kápi. ,,Tvůj otec na tebe čeká," řekl a pomalým krokem se k ní rozešel. Mandy naopak poodešla pár kroků doprava a vytáhla z kapsy hůlku. ,,Nechci mít se svým otcem nic společného," řekla jen tak hlasitě, aby ji slyšel. 

,,Na tom nezáleží," odpověděl, ,,tvůj otec tě chce vidět." 

(Mandy se učila s Hermionou obranná kouzla dopředu, takže uměla více, než většina spolužáků v ročníku) 

Smrtijed, jak se domyslela, že je, po ní vyslal jakési kouzlo, které ale vykryla štítovým kouzlem. 

,,Proč se podepisujete cizím jménem," zeptala se, ,,a jak jste věděl, že se jde do Prasinek?"

,,Nikdy jsem se pod cizím jménem nepodepsal. A. C. Amycus Carrow."

Mandy byla naštvaná sama na sebe. To ona to přečetla špatně, tohle je jen a jen její vina a může si za to sama. Ruka s hůlkou jí mimoděk trochu poklesla a zrovna v tu chvíli po ní smrtijed vypálil nějaké kouzlo. A Mandy ho nestihla vykrýt. 

Kletba ji odhodila stranou a vyrazila hůlku z ruky. Naštěstí nepřistála u smrtijeda v ruce, jak se obávala, jen ležela vedle ní. 

Chtěla se pro ni natáhnut, ale on na ni vyslal další kletbu, takže se musela otočit na druhou stranu, aby se jí vyhnula. Vyškrábala se na nohy a zjistila, že smrtijed má její hůlku. Teď se ocitla v pasti. Zády se opírala o plot a před ní stál on. To pro ni nebyla moc výhodná pozice. 

,,Nekomplikuj si to," promluvil znovu, ,,nemáš hůlku, nemáš jak se bránit. Já ti nechci ublížit, jen tě odvedu za tvým otcem."

,,Vy možná nechcete, ale on to udělá, pokud se s ním uvidím. Nechci a nebudu odpovídat na jeho otázky," řekla a začala se pomalu přesouvat směrem k vesnici. On ji ale prokoukl a poslal po ní další kouzlo. Mandy se mu vyhnula, ale zakopla a spadla na zem. Přesněji řečeno do bláta. A v tu chvíli ji něco napadlo.

,,Jak jste se vlastně dozvěděl, že se jde do Prasinek," zeptala se a pravou rukou nenápadně nabrala hrst bláta.

,,V Bradavicích není tak bezpečno, jak se zdá," odpověděl. ,,No, nejvyšší čas jít."

Mandy opět vstala. ,,Možná někdy jindy," řekla a vší silou hodina hrst bláta smrtijedovi do obličeje. Nečekala, aby zjistila, jestli zasáhla cíl, ale dle smrtijedova klení usuzovala, že ano.

Rozeběhla se směrem do Prasinek jak nejrychleji dokázala. Smrtijed za ní volal a poslal několik kouzel, ale ona se jim naštěstí vyhnula. Bála se, že ji trefí nějaké kouzlo ještě před tím, než se dostane za roh, to se však nestalo. 

Už byla v Prasinkách a mířila ke Třem košťatům. Spěšně se ohlédla přes rameno, aby se ujistila, že už ji nesleduje, ale narazila do někoho a kdyby ji nezachytil, znovu by byla na zemi. 

,,Omlouvám se, já-," začala, ale dotyčný j přerušil. ,,To nic, co se stalo tak hrozného," uslyšela známý hlas. Byl to Neville. Zvedla hlavu a spatřila jeho ustaraný obličej. Pustil ji a Mandy mu řekla, co se stalo. 

,,Neville, má moji hůlku," řekla zoufale. 

,,Stalo se něco," uslyšela za sebou hlas Harryho a Rona. A tak se dala znovu dovyprávění. 

,,Musíš to říct okamžitě Brumbálovi," prohlásil nesmlouvavě Harry a Mandy s ním souhlasila. ,,Hermiona je U Tří košťat, slíbila mi, že tam počká."

A tak se všichni čtyři vydali za Hermionou.  Hermiona byla dosti zaskočená, když všichni čtyři přišli tak brzy.

,,Smrtijed," vysvětlila Mandy. Hermiona vyvalila oči. ,,Musíš to nahlásit. Půjdu s tebou." Mandy přikývla a otočila se na všechny ostatní. ,,Pokud tu chcete zůstat-," začala, ale Harry ji přerušil.  ,,V žádném případě. Jdeme s tebou. Mohl by se tu ještě  ukázat."

Všichni šli tedy zpátky do hradu. A Harry měl pravdu. Smrtijed na ně opravdu čekal, ale neukázal se. Bylo jich moc.