kapitola 17. Probuzení

154 8 5
                                    

Mandy najednou začala rozpoznávat zvuky. Slyšela, jak kolem ní mluví hlouček lidí. Chtěla jim odpovědět, či jakkoli dát najevo, že je slyší, že se nemusí bát. Ale nebyla schopná ze sebe vydat jakýkoli zvuk. Prostě to nešlo. Bolela jí hlava, měla pocit, že jí za chvíli vybouchne, ale ona neměla tušení proč. 

Pokusila se alespoň otevřít oči. Ale téměř okamžitě je znovu zavřela, bylo tam na ní moc světla. To znamenalo jediné. Byla na ošetřovně. 

Její oči si tak nějak přivykly světlu kolem ní a Mandy už neviděla rozmazaně. Kolem ní, tedy spíš kolem její postele stála Hermiona a o něčem diskutovala s Madam Pomfreyovou.  Potom tu také byl Ron. A k jejímu překvapení i Neville. Co ten tu proboha dělá? Harry tu nebyl. A jo vlastně, vždyť jemu nezrušili školní trest. 

Neville najednou zaregistroval, že je Mandy vzhůru. Šťouchl do Hermiony a pohodil hlavou jejím směrem. A všichni si uvědomili, že je vzhůru. A Madam Pomfreyová se okamžitě začala vyptávat. ,,Jak se cítíte," zeptala se. Mandy se pokusila odpovědět, ale nešlo to. Prostě nemohla. Nakonec to vzdala a jen zavrtěla hlavou. 

Madam Pomfreyová odešla pro nějaké lektvary a Mandy se obrátila na Hermionu. Vyhrnula si levý rukáv hábitu a poklepala prsty na místo, kde lidé nosívají hodinky. Hermiona to pochopila. 

,,Od té doby, co tě Malfoy přinesl uplynulo několik hodin. Teď je asi deset večer nebo tak nějak. A Harry je stále u Umbridgeové. Zdržel se tu dvacet minut, než už opravdu musel jít." Mandy přikývla, že rozumí. 

Madam Pomfreyová se mezitím vrátila, zatím jen s jedním lektvarem. Podala jí ho, aby ho vypila a Mandy ji poslechla. Cože, téměř žádná naprosto nechutná chuť, která ve vás vyvolává pocit zvracení snad ještě víc, než ten falešný hlásek naší milované Dolores (tak a napište, kdo zvrací)?

Ale lektvar zabral. Mandy už byla schopná promluvit. Sice tiše, ale mohla. 

,,Co se stalo," zašeptala. Ron se uchechtl a Hermiona ho zpražila pohledem. ,,To nám řekni ty."

Do jejich konverzace se zapojila i Madam Pomfreyová. ,,Co je to poslední, co si pamatujete," zeptala se. Mandy se zamyslela. A jo, ten idiot Malfoy! 

,,Profesor Brumbál mi zrušil školní trest," zašeptala, ,,odcházela jsem a po nějaké době se mi zatočila hlava," zalhala a tak tak potlačila změnu barvy vlasů. Náhle se jí opět zatočila hlava, ale udržela se při vědomí. 

,,Mandy!" vykřikl Neville. Nikdo kromě jí samotné tomu ale nevěnoval přílišnou pozornost. 

,,To je tou magií," řekla ošetřovatelka, ,,to, že se vám pořád mění barva vlasů podle pocitů vám bere poměrně dost energie. Jsem si jistá, že až si vaše tělo zvykne, bude to v pořádku. Bolí vás hlava, nemám pravdu?"

Mandy přikývla. Vyzná se. Ne, že by někdy pochybovala.

Madam Pomfreyová došla ještě pro jeden lektvar, ale téměř okamžitě byla zpět. 

Ale ne, tenhle lektvar už byl horší, ten chutnal fakt odporně. Nicméně to přežila a hlava jí po nějaké době přestala bolet. 

,,Dnes si vás tu nechám přes noc. Pokud už se ráno budete cítit dobře, pustím vás. Snažte se odpočívat a nesportovat či neběhat po celém hradu. Snažte se také dostat své schopnosti pod kontrolu a nenechat se vyprovokovat maličkostmi."

Poté jí dala lektvar na spánek, přeci jen, byla několik hodin v bezvědomí, komu by se chtělo spát. Mandy po několika minutách, kdy její přátele vyhnala ošetřovatelka, cítila, jak ji znovu přepadá únava. 

Ten den ale nebyl nepříjemností jen pro Mandy. Někdo musel zjistit, co se stalo, aniž by vzbudil jakékoli podezření. A to vůbec nebyl jednoduchý úkol. Pouze dva lidé v celé škole mu mohli přesně říct, co se stalo. Mandy a Draco. Mandy nepřipadala v úvahu, stále ještě byla v bezvědomí, pokud byl správně informován. Zbýval tedy Draco. Ten zase pro změnu nechtěl, aby se kdokoli dozvěděl pravdu. Zabil by ho, pokud by se to dozvěděl. Tedy, alespoň si to myslel. 

Někdo také musel jejímu otci sdělit, co se stalo a vzhledem k tomu, že dnes byla schůze, nemohl se tomuto tématu vyhnout. Kdyby se dozvěděl, že to věděl a neřekl mu to, ukončil by jeho život jediným mávnutím hůlky. 

Ano, Pán Zla bude zuřit, ale nechá je naživu.

Nejsi můj otecKde žijí příběhy. Začni objevovat