Nejsi můj otec

kapitola 8. Hádka

Mandy cítila, jak v ní pomalu, ale jistě narůstá vztek. Pouze jeden člověk věděl, že se to stalo. A shodou okolností to byl jeden z jejích nejlepších kamarádů.

Jedna lahvička za profesorovým zády se rozletěla na střepy a její obsah se vylil na koberec.

Snape se bleskurychle otočil a jediným mávnutím hůlky uklidil nepořádek, který způsobila. 

,,Je to pravda," zeptal se. Mandy přikývla. Pak si ale uvědomila, že to nemusí být tak docela pravda.

,,Pravděpodobně. Ale ne určitě. Byl tam totiž ještě jeden člověk." Snape zbystřil.                                ,,Chci slyšet vše." Mandy lehce vzdychla a začala s vyprávěním. Za celou dobu, co Mandy mluvila, ji ani jednou nepřerušil. Teprve až když skončila, promluvil.

,,Informuji o tom ředitele. Pokud by se něco podobného opakovalo, informujete mě o tom. Můžete jít."

Mandy vstala, přehodila si brašnu přes rameno a bez dalšího slova odešla. Vyběhla schody až k Buclaté dámě, která ji opět zahrnovala otázkami, proč tak spěchá, ale když viděla, že z ní nedostane ani slovo, pustila ji dovnitř. Mandy prošla dovnitř a očima vyhledala tu osobu, na kterou měla právě teď právem takový vztek. Harry, Ron a Hermiona seděli v křeslech u krbu. Mandy k nim rázným krokem došla a ke křeslu, ve kterém seděla Hermiona, si odložila brašnu.    ,,Harry, na slovíčko," řekla nepřirozeně chladným hlasem, který se tomu jejímu vůbec nepodobal. Harry beze slova vstal, Mandy se otočila a opět vyrazila pryč ze společenky. Téměř cítila, jak ji až k východu pozorují dva nechápavé pohledy jejích kamarádů. Mandy se neohlížela, jestli jde Harry za ní, našla první prázdnou učebnu a vešla do ní. Harry jí byl v patách. Když zavřel dveře, Mandy vytáhla hůlku a zakouzlila to tu kouzlem, aby je nikdo neslyšel.

,,JAK JSI MOHL," zařvala na něj. Harry se na ni podíval poplašeným pohledem a snažil se napodobit nechápavý výraz. Bez úspěchu. 

,,NEDĚLEJ, ŽE NEVÍŠ, ŘEKLS MU TO! ŘEKLS MU TO, I KDYŽ JSI VĚDĚL, ŽE JÁ TO NIKOMU ŘÍKAT NECHCI!" Tentokrát už Harry promluvil. 

,,Ano, máš pravdu, byl jsem to já. A nelituju toho. Tak důležitou informaci si nemůžeš nechat pro sebe, navíc by ti mohl ublížit."

,,DOKÁŽU SE O SEBE POSTARAT SAMA, NAVÍC TI DO TOHO VŮBEC NIC NENÍ! KDYŽ HERMIONA ŘEKLA MCGONAGALLOVÉ, ŽE TI NĚKDO NEZNÁMÝ POSLAL KOŠTĚ, TAKÉ JSI NA NÍ BYL NAŠTVANÝ, PŘITOM TO MYSLELA DOBŘE." Harry nic neříkal, jen se na ní provinile díval. 

,,Divím se, že ti Snape vůbec uvěřil, možná měl celou dobu pravdu. Možná jsem se v tobě spletla," řekla už klidným, ale chladným hlasem. I když si to Mandy v tu chvíli neuvědomovala, tak tahle věta Harryho bolela mnohem více a dal by přednost tomu, kdyby na něj znovu křičela, přestože i to bylo dost děsivé. Nedokázal si vůbec vysvětlit proč, ale najednou z ničeho nic se mu koutky úst roztáhly do širokého úsměvu a zabolela ho jizva. To ale Mandy nevěděla.

,,CO SE SMĚJĚŠ, PŘIJDE TI SNAD VTIPNÉ, ŽE MĚ PODRAZÍŠ A NAPRÁSKÁŠ TO SNAPEOVI? JAK BY SES ASI CÍTIL TY, KDYBYCH JÁ NĚKOMU ŘEKLA, ŽE SE TI POŘÁD ZDÁ O TĚCH DVEŘÍCH?!" Potom zrušila kouzla, vyběhla z učebny a nezapomněla za sebou prásknout dveřmi. 

Mandy se to tehdy nedozvěděla, ale právě teď prozradila svému otci neuvěřitelně důležitou informaci, což by samozřejmě nikdy vědomě neudělala. Tato informace se k němu ale donesla znovu mnohem později, tudíž by to zjistil i bez ní, ale čas je někdy životně důležitá věc.