Nejsi můj otec

kapitola 31. Ať to nepozná!

Pohled Albuse Brumbála (druhý den v osm hodin ráno)

Měl hrozný vztek, to se mu moc nepodobalo, takhle ho nikdo neznal. Neměl tušení, co se se slečnou Williamsovou stane, pokud s Tomem zůstane po celé dva týdny nebo ji vůbec nepustí do školy. Byl naštvaný sám na sebe, když si naivně myslel, že když ji Severus za ním na jedno odpoledne přivede, dá pokoj. Teď už věděl, jak velká to byla hloupost. Samozřejmě že ho napadlo, že na ní bude na nádraží někdo čekat, ale rozhodl se nechat to být. A to neměl.

K myšlenek ho vytrhlo zaklepání na okno. Svraštil obočí, málokdy mu chodila pošta a tuhle sovu nepoznával.

Pustil ji dovnitř a převzal si dopis. Sova hned odletěla, asi se jí moc nechtělo čekat na odpověď. Nebo ji vůbec neměla dostat.

Přečetl si to a svraštil obočí ještě více. To neznělo jako její jazyk, taková slova používala málokdy. Ale rukopis poznal, ten slečně Williamsové určitě patřil. Že by ji Tom přinutil to napsat?

Přečetl si dopis ještě jednou a tentokrát pochopil. Snad ještě není moc pozdě.

* * *

Pohled Mandy

Mandy seděla na parapetu okna. Doufala, že to vyjde, nechtěla ani pomyslet, co by se stalo, kdyby ne. Ne, ono to vyjde. Musí. Neustále kontrolovala hodiny, i když měla v plánu se malinko opozdit, jinak tam budou moc brzy.

Snažila se své myšlenky zaplašit, nikdo na ní nesmí poznat provinilost. Vstala a opět šla zkontrolovat, že její vlasy nemění barvu. Ne, pořád měly neobvykle blonďatou barvu.

Už bylo krátce po 7: 50, musí jít. Věděla, že nesmí klást žádný odpor, jinak to poznají nebo ji budou až moc bedlivě sledovat. No, to asi budou stejně, asi měli ještě v živé paměti příhodu z lesa.

Rozešla se směrem ke dveřím, těsně před nimi se zastavila a z hluboka se nadechla. Vydechla a otevřela dveře.

Voldemort už na ni čekal. ,,Budeme muset zapracovat na tvé dochvilnosti, nestrpím, abys chodila pozdě." Mandy se tentokrát dostala do opačné situace, než včera, tentokrát chtěla vyvolat hádku.

,,Je mi jedno, co chcete nebo nechcete, měnit to nebudu." odsekla mrzutě.

,,Copak, nesdílíš mé nadšení z toho, že ode dneška budu tvým otcem i co se zákona týče?" zeptal se naoko překvapeně.

,,Nikdo nesdílí vaše nadšení, že ste mě přinutil nedobrovolně to podepsat, ani Matt ne." prskla podrážděně.

Voldemort se usmál, což ji ještě více rozzlobilo. ,,Je vám jasné, že nepřijdu pokud budu mít na výběr? Přes všechny prázdniny, kromě těch letních, si můžu vybrat, jestli zůstat v Bradavicích nebo ne. Když už se tedy chcete držet zákona, tak si dejte pozor, abych neprokázala, že děláte něco protizákonného. Třeba znemožňujete návrat do školy, nebo nějakým způsobem ubližujete. To bych pak také mohla být docela brzy zpět v sirotčinci." upozornila ho a úsměv z jeho tváře rázem zmizel a nahradil ho ten její.

,,Čas jít." To bylo vše, co k tomu řekl.
,,Nic víc k tomu neřeknete, protože odmítáte přiznat, že mám pravdu." Nebyla to tak docela otázka, spíš konstatování a on ho nevyvrátil. Ale ani nepotvrdil.

,,O tom si promluvíme, až se vrátíš. Potom bude času dost."

Vzápětí se rozešel ke dveřím a Mandy ho následovala.

* * *

Sourozenci Carrowovi už na ně čekali. A Mandy ke svému štěstí zjistila, že jdou trochu později.
Vzápětí se Voldemort ještě otočil na ni.
,,Nikdo nepozná, že to děláš z donucení, jinak víš, co se stane. Rozumíš?"

Mandy přikývla a naděje jí trochu pohasla. To byla možnost číslo dvě.

,,Kdyby se něco zvrtlo, použijte matoucí kouzlo."

Oba dva přikývli jako jeden a Carrow bez varování chytil Mandy za zápěstí a přemístil se s ní.