Nejsi můj otec

kapitola 23. Zrada 3/3

Dobby je přenesl do ředitelny, kde už na ně netrpělivě čekal Brumbál.

Mandy se po přemísťování trochu zatočila hlava, tak jako vždy. Nedokázala přesně popsat co cítí. Byla ráda, že je zpět v Bradavicích, zároveň se jí ale nezamlouvala tíživá atmosféra panující v ředitelně. Brumbál něco tají, byla jsi tím jistá. 

Vstala ze země a tázavě se podívala na Brumbála. 

,,Severus to pokazil." zašeptal sotva slyšitelně, ale dost na to, aby to slyšela. Pokud tím myslel bezpečně jí dopravit na Příčnou, tak ano. A nebo možná... 

,,Věděl jste to, "vydechla udiveně. ,,Věděl jste, že mě za ním odvede a poslal jste mě tam! "Mandy už teď doslova křičela. Brumbál se na ní smutně podíval. 

,,Ano i ne." odpověděl svým typickým stále klidným hlasem. 

,,Věděl jsem o této možnosti, ale nebyl jsem si jistý." Mandy tomu nemohla uvěřit. On to věděl, věděl to a potom, i potom, co se stalo včera, ji poslal někam, kde hrozila možnost, že jí odvede za svým otcem. Mandy kvůli tomu bojovala, nechtěla se s ním setkat a všichni to moc dobře věděli, ale on ji zradil. Cítila narůstající vztek, měla pocit, že se všichni obrátili proti ní. Mandy bojovala za to, aby zůstala na Harryho straně, na Brumbálově straně, a on jí poslal za svým otcem.

,,Jak jste mohl?" rozkřikla se se slzami v očích. Několik portrétu se po ní poplašeně podívalo většinou nesouhlasným pohledem. Phinneas Nigellus dokonce vykřikl ,,Co si to dovoluješ!" Mandy tomu ale už žádnou pozornost nevěnovala. Vyběhla z ředitelny, sama nevěděla kam, ale ani jí na tom nezáleželo. Přes závoj slz sotva viděla na cestu, ale chodby byly liduprázdné, všichni byli na obědě. 

Otevřela první dveře, které jí přišly pod ruku. 

Ocitla se v jakési liduprázdné učebně a sedla si do nejvzdálenějšího koutu. Přemýšlela jak je možné, že ji Brumbál takhle podrazil, to na něj vůbec nesedělo. Nicméně ale byla stále naštvaná. A to pořádně. 

V tu chvíli se událo několik věcí po sobě. Židle a knihy ve třídě se zvedly do vzduchu a začaly vířit kolem Mandy a asi minutu nato se jí zatmělo před očima a ona ztratila vědomí. 

Z hlubokého bezvědomí ji vytrhlo nesnesitelně bolestivé pálení pravého ramene. Sykla bolestí. Někdo si na ní skláněl, ale Mandy viděla rozmazaně, viděla jen černou skvrnu. 

,,Klid, už to bude." uslyšela mužský hlas, ale teď si ho nedokázala spojit s osobou. Daný člověk ji lehce přitlačil zpět, Mandy hádala, že leží na posteli. Znovu ji začalo tak pálit rameno. Znovu sykla bolestí a tentokrát se snažila danému člověku zabránit, aby to udělal znovu. Daný člověk ji znovu přitlačil na postel, ale s vynaložením jen nepatrné síly. 

,,Ještě jednou." řekl znovu, ale Mandy už nic necítila. Znovu upadla do lehkého bezvědomí. 

Probudila se po několika hodinách. Podle ostrého světla, které ji nutilo zavřít oči usuzovala, že je na ošetřovně. Její oči si postupně přivykly světlu a Mandy už neviděla rozmazaně. Ale začala si uvědomovat, že ji hrozně bolí v krku.

Rozhlédla se kolem sebe. Ošetřovna byla liduprázdná, byla tu jen ona. Na nočním stolku vedle ní ležel jakýsi balíček. Posadila se a sykla bolestí. Její rameno hrozně začalo bolet a od syknutí i v krku. 

Vzala si balíček do ruky a prohlédla si ho. Byl to podlouhlý kvádr, pravděpodobně nějaká krabička. Na jedné straně bylo napsané její jméno. Vzala si balíček do ruky a prohlédla si ho. Rozbalila ho a vyvalila oči. Byla tam její hůlka. 

Zmateně ji vytáhla a položila na noční stolek. A poté si přečetla přiložený dopis. 

Amado, 
vzhledem k tomu, že se asi opět nesetkáme, posílám ti tvou hůlku, o kterou jsi včera přišla. Nicméně jsem na tebe pořádně naštvaný. Včera se vrátil Amycus, dnes to pořádně zvoral Severus, ale i ty na tom neseš svůj podíl. 14 let jsem byl pryč, chci tě poznat, hned by ses vrátila do školy a netvrď mi, že ani jedna tvá část nechce poznat svého otce. To, co si dnes udělala, bylo nanejvýš nerozumné. To, že ses vytrhla Severusovi, bych pochopil, ale proč jsi u Merlina nezůstala na místě?! Uvědomuješ si vůbec, co všechno se ti mohlo stát?! Až se uvidíme tak si vážně popovídáme o tom, co budeš a nebudeš dělat. Napiš mi jestli jsi v pořádku. 

Mandy překvapeně dočetla. Mile ji překvapilo, že dostala zpět svou hůlku, co jí ale překvapilo ještě více bylo, že ho vůbec zajímalo, jestli se jí něco nestalo. Docela vážně uvažovala, že až se dostane z ošetřovny, napíše mu. Jen napíše, nic víc. Ale šance, že by ještě toho dne pustili z ošetřovny, byla tak malá, že ji nepokládala za reálnou. Jak se později dozvěděla, měla odštěp na rameni, a ne malý, zánět v krku (přesněji řečeno zánět hlasivek) a horečku. 

Jen mu napíše. Nic víc.