Mandy ho ignorovala a šla dál. Hodina starodávných run byla dobrá, pravděpodobně nejlepší z celého dnešního dne.
Po hodině run byl oběd. Ten proběhl víceméně v klidu, ale opět se na ni všichni dívali a Mandy několikrát zaslechla slovo metamorfomág. Hrozně ji to uvádělo do rozpaků a její vlasy opět měnily barvu, což tomu moc nepomohlo.
info pro vás - barvy pocitů (prosím nepište komentáře jako tahle barva se k tomu nehodí):
smutek - černá strach - platinová (viz Metamorfomág) nervozita, překvapení - oranžová vztek - červená štěstí - žlutá nechuť, znechucení - zelená rozpaky - světle růžová lhostejnost - tmavě modrá provinění, lež - fialová
Pokud jsem něco zásadního vynechala nebo by vás ještě něco zajímalo, napište do komentářů.
Ale ze všeho nejhorší byla rozhodně obrana proti černé magii, která k OPČM měla opravdu hodně daleko.
,,Dnes si přečtete kapitolu šest," řekla jim Umbridgeová tím svým nechutným hláskem. Mandy se ještě ovládla a její vlasy nenabyly zelené barvy, ale jen těsně. Ale pak přišla ta její stupidní knížka.
Protikouzla vlastně nejsou přesný název. Protikouzlo je jen termín, kterým lidé označují svá zaříkadla, když chtějí, aby to ostatním znělo přijatelněji.
Mandy opět cítila, jak její vlasy mění barvu. Snažila se uklidnit a doufala, že si toho Umbridgeová nevšimne. Ale štěstí jí dnes tedy rozhodně nepřálo.
,,Slečno Williamsová, dnes v pět hodin u mě v kabinetu," řekla a v jejím hlase už nebylo ani stopy po rádoby vlídnosti.
,,A to jako za co," zeptala se Mandy opatrně, i když předem tušila odpověď. Umbridgeová se na ni sladce usmála. ,,Za nedovolené používání kouzel o hodině." Mandy cítila, jak její vlasy rudnou a tak tak se ovládla a nezačala na Umbridgeovou křičet, že je úplně pitomá.
,,Ale já žádné kouzlo nepoužila, já to neovládám, nemůžu za to," řekla a snažila se, aby její hlas zněl alespoň trochu klidně. Téměř bez úspěchu, v jejím hlase bylo znát zoufalství. Umbridgeová si ji změřila přísným pohledem.
,,Už nechci slyšet ani slovo a běda vám, jestli vás to kouzlo uvidím ještě jednou použít." Než někdo stačil cokoli říct, Harry se s Umbridgeovou začal hádat.
,,Proboha to ani nemáte mozek, je naprosto očividné, že ona za to nemůže, barva vlasů se jí už od rána mění sama a žádné kouzlo to není. Copak jste nikdy neslyšela pojem metamorfomág? Tak už jí proboha nechte být!"
Umbridgeová vstala. ,,Tak dost, dnes oba dva u mě v kabinetu! Vy, slečno Williamsová, pojďte sem."
Mandy udělala, co řekla a směrem k Harrymu zamumlala: ,,To jsi neměl, budeš mít kvůli mně problém."
Umbridgeová něco začala něco horečně škrábat na pergamen. Potom ho stočila do ruličky a podala jí ho. ,,Doneste to profesorce McGonagallové, pokud vím, měla by být ve svém kabinetu."
Mandy si ho beze slova vzala, sebrala svou brašnu a odešla ze třídy. Snažila se jít dost rychle a cestou přemýšlela, co kdy Umbridgeové provedla, že se k ní chová tak hnusně.
Cestou k ní připlul Protiva. Mandy v duchu zasténala.
,,Ale ale, naše paní Podivná. Dnes se nemluví o nikom jiném. Copak znamená ta červená barva? Radost to asi nebude. Tak že by vztek, nebo dokonce láska?" V tu chvíli se strašlivě rozchechtal.
Mandy jen pomyslela na to, jak Protiva všem okolo vypráví, že je zamilovaná a udělalo se jí špatně. ,,Sklapni Protivo," sykla Mandy.
,,Ale ale, tak láska to zjevně také nebude, copak tě vytočilo natolik, že jsi na mě taková, to se ti nepodobá. Že by to byla moje přítomnost?"
Mandy se sarkasticky rozesmála. ,,Jak tě něco takového napadlo?"
V tu chvíli ale naštěstí došla před kabinet jejich kolejní profesorky a zaklepala.
McGonagallová jí došla otevřít a vyhnala Protivu. ,,Protivo vypadni!" Tvářila se dost překvapeně, že ji vidí. ,,Slečno Williamsová, stalo se něco? Měla byste být na hodině."
Mandy jí podala pergamen. ,,Od profesorky Umbridgeové," řekla znechuceně. Profesorka si povzdychla. ,,Pojďte dál."
Mandy tedy vstoupila. Ještě nikdy tu nebyla. Místnost se velice podobala nebelvírské společenské místnosti. Jediná výjimka byla v tom, že uprostřed místnosti byl psací stůl.
Profesorka si spěšně přečetla pergamen. Potom se obrátila na ní.
,,Použila jste o její hodině nějaká kouzla," zeptala se, i když znala odpověď. ,,Ne," odpověděla Mandy. ,,Křičela jste na ní," zeptala se znovu. Mandy opět zavrtěla hlavou. McGonagallová si povzdychla. ,,Bohužel, dnes tam budete muset jít, informuji o tom ředitele." Poté pohlédla na hodinky. ,,Do konce hodiny už zbývá jen pár minut, běžte rovnou na kolej." Mandy přikývla, poděkovala jí a odešla.
Umbridgeová se nedožije konce školního roku.
ČTEŠ
Nejsi můj otec
FanficNěco o mně. Jmenuji se Amanda Williamsová a dokončuji čtvrtý ročník v Bradavicích. Mám dlouhé blond vlasy a pomněnkové oči. Jsem poměrně malá, třeba oproti Harrymu nebo Ronovi. Ano, jsem v nebelvíru a moji nejlepší kamarádi jsou Hermiona, Ron a H...