Nejsi můj otec

kapitola 39. Pomsta

Mandy se probudila neznámo kde. Všude kolem ní byla tma, které si její oči ještě nepřivykly.

Byla zády opřena o pevnou stěnu a podle zimi usuzovala, že jsou někde v nějaké kobce, nebo venku.

Cítila, že má svázané ruce i nohy a pokusila se pouta povolit.

,,To nezabere," ozval se odněkud mužský hlas a ona uviděla siluetu postavy nedaleko od ní.

Mandy měla vztek sama na sebe. To opravdu byla tak hloupá, sledovala cizího patrona bez hůlky a vyšla ven ze školních pozemků? No tak to je geniální! okřikla se v duchu.

Viděla, jak neznámý muž vytáhl něco pozdlouhlého z kapsy. Nejprve si myslela, že je to hůlka, ale později rozeznala nůž.

Kupodivu necítila ani trochu strach, asi to bylo tím, že po tom všem, čím si v poslední době prošla, jí smrt připadala jako vysvobození.

,,Nemáte dost kuráže na to, abyste mě zabil hůlkou, místo toho mě zabijete nožem jako mudla?!" vyprskla. ,,A proč vlastně?"

Neznámý člověk se zasmál. ,,Tohle si nezasloužíš. Ale tvůj otec musí zjistit, jaké to je, když ztratí někoho blízkého. Tvůj otec a má matka byly kdysy přátelé, ale on ji potom bez mrknutí oka zabil. Všichni si myslí, že ji otrávila ta její skřítka, ale já tomu nevěřím. Byl to tvůj otec! Představ si, jak se asi bude tvářit, až najde tvé tělo."

Mandy nevěřila tomu, co slyší. ,,Pokud byla vaše matka tak zabedněná, jako jste vy, tak možná měl dobrý důvod!" vyprskla naštvaně.

Neznámý muž se uchechtl. ,,Jsi stejná, jako on!"

Poté se napřáhl a bez jakéhokoliv zaváhání jí vrazil nůž do hrudníku.

A nebo možná ne. Mandy necítila žádnou bolest, která by nasvědčovala, že už je po všem. Čas jakoby se zastavil.
,,Je to opravdu to, co chceš?" uslyšela ve své hlavě neznámý mužský hlas.

A vzápětí už před sebou neměla muže těsně před tím, než jí zabil.

Nacházela se ve Voldemortově pracovně. Viděla, jak Voldemort drží v náruči její tělo a jednou rukou jí zavřel oči. Z jeho výrazu se nedalo vyčíst vůbec nic.

Vedle něj byla Helen a tiše vzlykala, po tvářích jí proudem stékaly slzy. Z druhé strany byl Matt, jemuž se také leskly oči, ale slzy se zatím nedostaly na povrch.

A obraz se změnil.

Tentokrát byla v Brumbálově pracovně, kde se nacházelo pět postav. Brumbál, Harry, Ron, Neville a Hermiona.

Brumbál zvedl hlavu a po tváři mu stekla jedna slza.

,,Slečnu Williamsovou dnes v noci zavraždil Olliver Smith, jako pomstu za svou matku."

Viděla, jak si všichni čtyři vyměnily nevěřícné pohledy. Nedivila se jim, sama tomu těžko věřila.

Sledovala, jak jednomu po druhém začaly po tvářích stékat slzy, jak Neville v těsném závěsu s Hermionou vyběhl z ředitelny.

A obraz se změnil podruhé.

Objevila se na hřbitově, konkrétně před jedním hrobem.

Když se podívala blíže, zjistila, že je to její vlastní hrob.
Prudce se otočila, když zaslechla někoho přicházet. Poznala Nevilla, který byl o několik let starší, ale pořád ho bez problémů poznala.

Poklekl k jejímu hrobu a položil na něj kytici. Po tváři mu stekla jedna osamělá slza.

,,Proč jsem tě kdy nechal jít?" zašeptal.

Mandy nikdy nenapadlo, že její smrt způsobí tolik potíží.

,,Máš v sobě moc, to změnit, najdi ji!" ozval se jí v hlavě znovu ten hlas.
Mandy netušila, o čem to mluví, věděla jen jedno. Teď ještě umřít nechce. Ne kvůli sobě, ale kvůli všem, kterým na ní záleží, i když jim zlomila srdce. Po druhé už tu samou chybu neudělá.

Znovu se ocitla ve tmě zlomek vteřiny před smrtí.

Těsně před tím, než jí nožem probodl srdce, náhle odletěl o zančný kus dál a zůstal nehybně ležet.

,,Bezhůlkouvá magie," uslyšela vedle sebe další mužský hlas, který jí byl povědomí.
Tentokrát byl skutečný a přestože se podobal Brumbálovi, byla si jistá, že on to není.