Nejsi můj otec

kapitola 23. Zrada 2/3

Mandy ztěžka dopadla na záda. Lapala po dechu, protože tak tvrdé přistání rozhodně nečekala. Uvědomovala si řezavou bolest v pravém rameni, ale snažila se to ignorovat.

Rozhlédla se kolem sebe. Byla v jakémsi lese, neviděla nic jiného, než stromy.

Vstala a zaposlouchala se. Ale zbytečně, neslyšela vůbec nic. A tak prostě vybrala jeden směr, kterým se vydá.

Nechtěla zůstávat na jednom místě, protože by se pro ni Snape mohl vrátit. Nebo někdo jiný z smrtijedů.

Dlouho šla lesem, ale asi se vydala špatným směrem, protože nenarazila na nic neobvyklého. Všude kolem ní byly jen stromy.

Až po docela dlouhé době uslyšela z prava hlasy. Rychle se schovala za nejbližší strom, který byl díky Merlinovi dost velký. A zaposlouchala se.

,,Pán zla nás zabije, jestli nenajdeme včas." ozval se neznámý ženský hlas. ,,Podle kouzel by měla být někde tady."

,,Alecto, tvé kouzlení nikdy nebylo moc dobré, ani bych se nedivil, kdyby tu nebyla." uslyšela další hlas. Tenhle hlas ale poznala, byla si jistá že ho do smrti nezapomene. Byl to hlas Amycuse Carrowa

,,Nesmysl, musí to být. Ani nemá hůlku, nemělo by být těžké ji najít." uslyšela třetí hlas, který také znala. To byl Snape, na toho teď momentálně byla hrozně naštvaná.

,,Na to bych nespoléhal," odporoval Carrow. ,,Utekla mi, i když neměla hůlku a já ano."

,,To se znovu nestane." namítl Snape, ,,jsme tři, ona je jedna, pravděpodobně zraněná, a my máme hůlky."

,,Proč by měla být zraněná?" uslyšela znovu ten neznámý ženský hlas.

,,Pánovi Zla jsem to neřekl, ale vzhledem k tomu, že ona se přemisťovat neumí, asi bude mít odštěp. Ale pravděpodobně jen malý, jinak by se nemohla dostat tak daleko."

,,Zabije tě, jestli se jí něco stalo." varovala ho ta žena.

,,Stejně, kdyby byla alespoň z poloviny tak chytrá, jak tvrdíš, nikam by nechodila a zůstala by na místě!" rozčiloval se Carrow.

Snape se uchechtl. ,,O to právě jde. Došlo jí, že ji chci odvézt za Pánem Zla a nechtěla jít. Vytrhla se mi při přemísťování, kdy už věděla, kam jsem jí chtěl odvést, nezůstala tam, protože věděla, že po ní budeme pátrat."

Mandy si náhle s hrůzou uvědomila, že jí dost dochází možnosti. Jedna možnost je tu zůstat a počkat až ji najdou, druhá je konečně vylezl z úkrytu. To by udělala, pokud by měla hůlku.

Náhle ji napadla ještě třetí možnost. Nenápadně se podívala, jakým směrem se ty tři postavy dívají. Stály víceméně v trojúhelníku. Snape, Amycus Carrow a žena, která mu byla dost podobná, možná jeho sestra?

Stáli vzadu napravo od jejího stromu. Otočila se zase zpět a doufala že jí nikdo neviděl. Sehnula se a zašátrala na zemi, jestli tu je nějaký kámen. Nebo šiška.

A tentokrát měla štěstí. Nahmatala kámen asi o velikosti zlatonky a vší silou jim hodila dozadu nalevo od stromu. Doufala, že to odláká jejich pozornost.

Hlasy skutečně utichly, ale Mandy se neodvažovala znovu vykouknout jestli to zabralo.

Bohužel ne, neměla to dělat. Dala tím najevo že tu je.

,,Vylez, víme, že jsi tady!" rozkřikl se po chvíli Snape. Mandy to zvážila, ale nakonec to neudělala. Doufala, že se vydají jiným směrem.