Nejsi můj otec

kapitola 1. Nitrobrana

Druhý den ráno se probudila brzy. Hermiona už ale byla vzhůru a povídala si s Ginny. Levandule a Parvati ještě spaly. 

Mandy jim řekla, co se včera dozvěděla. Obě dvě byly dost překvapené, ale v jejich pohledech byl spíše soucit a překvapení, než cokoli jiného. 

Po snídani šli i s Ronem za Harrym na ošetřovnu. Než tam ale došli, Mandy zastavil Snape.

,,Slečno Williamsová, potřebuji s vámi mluvit."

Mandy poslala ostatní napřed, že se potkají na ošetřovně. Snape ji odvedl kousek za roh.

,,Brumbál chce, abych vás naučil nitrobranu. Domnívá se, že se vás Pán Zla možná pokusí najít přes nitrozpyt. Pokud budete ovládat nitrobranu, nepodaří se mu to. Očekávám vás každý den do konce školního roku v pět hodin odpoledne."

Potom odešel. Mandy se za ním chvilku zmateně dívala, potom se ale vzpamatovala a zamířila na ošetřovnu. 

Bylo něco před pátou hodinou odpoledne a Mandy mířila na první hodinu nitrobrany. Těsně před dveřmi se zastavila a koukla na hodinky. Bylo 16:58. 

,,Jdete pozdě," to bylo první, co od něj slyšela. Snape neumí hodiny, problesklo jí hlavou. Snape ji zpražil nenávistným pohledem, ale jinak to nekomentoval. 

,,Začneme s teorií. Ten, kdo ovládá nitrozpyt, může pronikat do mysli někoho jiného. Dokáže číst, ovládat a zmást myšlenky. Nitrobranou byste měla zabránit danému člověku proniknout do vaší mysli," odmlčel se, ,,a teď praktická část. Na uzamknutí své mysli si musíte pročistit hlavu a nemyslet na nic. Já se budu snažit do vaší mysli proniknou a vy se mi v tom budete snažit zabránit."

Mandy pouze přikývla. Bylo to dost složité, nechat všechny myšlenky volně plout.

,,Legilliments!" 

Mandy pocítila narůstající tlak na její mysl. Snažila se ze všech sil ho nepustit dovnitř, ale bylo to dost složité. Také ji z toho hrozně bolela hlava. Ale nepovolila a tlak po chvíli ustal. 

Takhle se to opakovalo ještě dost dlouho. Občas se jí to povedlo, občas ho na chvilku pustila dovnitř. Ale na první hodinu to nebylo tak zlé. Snape ji propustil s tím, že má cvičit pročištění mysli. 

Druhý den ráno Harryho pustili z ošetřovny a oni se rozhodli jít ven. Venku bylo hezky, tak nebyl důvod, proč zůstávat uvnitř. 

Sedli si pod velký dub s výhledem na jezero a Mandy vzpomínala na den, kdy se poprvé viděli.

Flashback

Bylo 1. září 1991 a Mandy seděla ve vlaku do Bradavic. Byla dost nervózní, s kouzli neměla vůbec žádnou zkušenost a až donedávna vůbec neměla tušení, že něco jako kouzla existuje. 

Dovnitř vešli dva kluci, asi stejně staří, jako ona. 

,,Můžem si přisednout, všude jinde je plno,"zeptal se nejistě ten zrzavý. 

,,Určitě," přikývla. Sama měla problém s hledáním místa. 

,,Mimochodem, jsem Ron, Ron Weasley."

,,Já Mandy, Amanda Williamsová." Potom se otočila na toho zelenookého. ,,A ty jsi?"

,,Harry, Harry Potter," odpověděl.

Ron vyvalil oči, ale já jsem netušila proč. 

,,Takže máš, no, ehm tu, jizvu?", zeptal se nejistě Ron. Harry přikývl a odhrnul si vlasy, které mu spadaly do obličeje. Ron naprázdno otevřel pusu.

,,Nechce mě někdo zasvětit," zeptala se. 

,,Ty jsi z mudlovské rodiny?", zeptal se mně Ron.

,,Mudlovské?", zeptala se.

,,Jako že neumí čarovat."

,,Vyrůstala jsem v sirotčinci, moji rodiče jsou mrtví."

,,Moji také," řekl Harry. Ron potom začal vysvětlovat, jak to bylo. 

end flashback

,,A co máš v plánu ty, Mandy?", vrátil ji zpět do reality Harryho hlas.

,,Jako na prázdniny? Bůh ví, asi budu zase v sirotčinci." Doufám, pomyslela si.

Do konce týdne se toho moc nedělo. Mandy každý den chodila na hodiny nitrobrany se Snapem a každým dnem se více a více zlepšovala. Ale až na jejich poslední hodině se jí doopravdy podařilo uzamknout svou mysl.

Brumbál měl smuteční řeč kvůli Cedrikovi.

,,Dnes se musíme vyrovnat se strašlivou ztrátou. Cedric Diggory byl, jak všichni víte, neobyčejně pilný, nekonečne spravedlivý, ale především, byl věrný, věrný přítel. A proto si myslím, že máte všichni právo přesně vědět, jak zemřel," odmlčel se, ,,Cedrica Diggoriho zavraždil lord Voldemort. Ministerstvo kouzel si nepřálo, abych vám to říkal, kdybych to ale neudělal, urazil bych tím jeho památku. Bolest, kterou nad touto strašnou ztrátou cítíme, mi připomíná, nám připomíná, že pocházíme z různých míst a mluvíme různými jazyky, ale naše srdce bijí stejně. Ve světle nedávných událostí, jsou přátelství, která jsme letos navázali, důležitější, než kdy dřív. Pamatujte na to, že Cedric Diggory nezemřel nadarmo. Pamatujte na to a uctíme památku chlapce, který byl laskavý, upřímný, čestný a statečný až do samého konce.