Nejsi můj otec

kapitola 6. Noční setkání

Mandy se probudila, prudce se posadila a tak tak se jí podařilo zadržet výkřik. Všude kolem ní byla tma. Roztáhla závěsy kolem své postele a rozhlédla se po pokoji. Přestože toho moc neviděla, nic neslyšela a od míst, kde viděla slabé obrysy tří postelí se zataženými závěsy, se ozývalo slabé pravidelné oddechování. Až teď si uvědomila, že se třese po celém těle a lapá po dechu. 

Neměla tušení, kolik je hodin a bylo jí to jedno. Za okny byla černočerná tma. 

Když už si její oči alespoň trochu přivykly tmě kolem ní, nejtišeji jak jen dokázala vstala z postele, vzala si věci na převlečení a šla do koupelny. Pět minut nato už z ní vycházela, vzala si hůlku a zatáhla závěsy kolem své postele, aby si její nepřítomnosti nikdo nevšiml. Potom vyšla z ložnice a dávala si přitom dobrý pozor, aby dveře při jejich otevření nezaskřípaly. Pořád se ještě trochu třásla, ale nevěnovala tomu pozornost a seběhla schody dolů.

Společenská místnost byla liduprázdná. Aby ne, byla hluboká noc. Chtěla se jít projít, potřebovala si utřídit myšlenky a jít na čerstvý vzduch. Už už chtěla použít zastírací kouzlo a proklouznout nepozorovaně ven, když za sebou uslyšela tiché kroky, jak podrážky bot klapaly o kamenné schody. Rychle se přitiskla ke zdi a schovaná pod rouškou tmy sledovala vysokého brýlatého chlapce oblečeného v mikině a teplácích, jak schází po schodech vedoucích do chlapeckých ložnic. Ano, byl to Harry. 

Nově předchozí však nezamířil ven, jak Mandy očekávala, nýbrž ke krbu. Klekl si na kobereček před krbem a začal rozdělávat oheň. 

Netrvalo to dlouho a místnost zalilo plápolající světlo vycházející z krbu, čímž odhalilo její úkryt. Tmavovlásek se na ní ale neotočil,  vůbec si jí nevšiml. Sedl si do křesla, vytáhl hůlku a jakýsi pergamen a rozložil ho. Harry něco tiše zamumlal, ale Mandy nerozuměla, co přesně. Vzápětí jí došlo, co je dotyčný předmět. Pobertův plánek, samozřejmě. Vteřinu nato se Harry prudce otočil jejím směrem.

,,Mandy," podivil se.

Jmenovaná vykročila směrem k němu, ale stále nic neříkala.  

,,Co tu děláš," zeptal se znovu. Mandy k němu došla a posadila se do křesla naproti němu.              ,,No a co tady děláš ty," zeptala se ho na oplátku. Harry se ušklíbl. Nesnášel, když odpovídala na otázku otázkou a ona to moc dobře věděla. Dlouhou dobu nikdo z nich nepromluvil, ale jako první to nevydržel Harry.

,,Nemůžu spát," řekl jen. Teď se pro změnu ušklíbla Mandy. Na jeho místě by odpověděla to samé.                                                                                                                                                                                          ,,Nemůžeš spát po tom, co ti Umbridgeová dnes provedla? Nemohl jsi jít spát dříve, než o půlnoci."                                                                                                                                                                                    ,,No ty něco říkej. Pustila tě ještě později, než mě, takže bych nic neříkal." Mandy nakrčila obočí. ,,Kdo říkal, že nemůžu spát," zeptala se. Uhnula pohledem a zadívala se do ohně. Harry ale opět ticho přerušil.                                                                                            

,,Také se ti to zdálo, že. Poslední dobou se mi to zdá až moc často." Mandy jen přikývla.                    ,,Mně dnes poprvé. A doufám, že naposled, nelíbí se mi to."                                                                            ,,Mohlo by to být horší," nesouhlasil Harry, ,,přeci jen, mohou se ti zdát i horší sny, než jak ti nejdou otevřít dveře." Mandy odtrhla oči od ohně a zadívala se do jeho smaragdových očí.             ,,O žádných dveřích se mi nezdálo. A navíc, ve snu nemůžeš uvažovat a přemýšlet." Harry se zamračil.

,,A co se ti tedy zdálo," zeptal se. Mandy mu stručně převyprávěla obsah svého snu, co nebyl sen.                                                                                                                                                                                             ,,A potom už jsem jen slyšela, jak říká, Helen, já tě zabiju," skončila své vyprávění. 

,,Víš, kdo to je? Helen," zeptal se. 

,,Nemám tušení a ty to dobře víš. Samozřejmě, že tuším, kdo to byl."                                                        ,,Měla bys to někomu říct. Brumbálovi nebo McGonagallové." Mandy se uchechtla.                              ,,A co bych jim tak asi měla říct. Nikomu to říkat nebudu. Mají až dost svých starostí." Harry si povzdechl.

,,Řekni to samé, co jsi řekla mně. Sakra Mandy, tohle není sranda. Co když tě najde."

Mandy vstala a rozešla se zpět směrem k ložnicím. Potřebovala se alespoň trochu vyspat. Na prvním schodu se ale ještě otočila na Harryho.

,,Ať si to zkusí," řekla a bez dalšího slova odešla do ložnice.