Nejsi můj otec

kapitola 41. Rodinné setkání

Mandy překvapilo, že dostala odpověď od otce už na snídani, to se ta sova musela uštvat! Nicméně byla ráda, alespoň si s tím nemusí lámat hlavu u vyučování.

Amando,
Měla jsi pravdu, už jsem se o tom dozvěděl, ale jsem rád, že jsi napsala. Na tvou podmínku přistoupím, ale moc si na to nezvykej. Setkáme se ještě dnes, kdy přesně se už brzy dozvíš. Jen tak mimochodem, už jsi četla dnešního Denního věštce?

Mandy se zmateně podívala na Hermionu, která Denního věštce odebírala denně.
Ale než se stačila zeptat, co se tam píše, Hermiona vykřikla.
,,Hromadný útěk z Azkabanu!" 
Harry se k ní nahnul a položil ho tak, aby ho mohl také číst.

Neville se také podíval tím směrem a ztuhnul. ,,Bellatrix Lestrangeová," zašeptal.

Mandy tázavě zvedla obočí. ,,A to je kdo?" zeptala se ho.

Neville se na ni podíval a v očích se mu zračila starost. ,,To je smrtijedka, která mučila mé rodiče, smrtijedka, kvůli které jsou teď trvale U Svatého Munga." vysvětlil.

,,Aha, promiň." omluvila se, nikdy nepřišla řeč na jeho rodiče, Neville se tomuto tématu vyhýbal.

,,To nic, měl jsem ti to říct už dávno. Ale to znamená, že nikam nejdeš, zaručeně bude s Voldemortem a já tě tam nepustím."

,,A ty si vážně myslíš, že je nějaká reálná šance, že se mi něco stane po tom, co jsem včera málem umřela?" zeptala se sarkasticky.

,,Fajn, vyhráváš." uznal.

Když se k ní konečně dostal Denní věstec, zjistila, že neuteklo deset smrtijedů, ale jedenáct. Ta poslední byla Alecta Carrowová. No tak ta si tam moc dlouho nepobyla.

* * *
,,Williamsová, počkejte tady" požádal ji Snape po hodině lektvarů.
Mandy už odcházela z učebny, ale zastavila se. Asi jí chtěl říct, v kolik má kde být.

,,Dnes ve tři hodiny se dostavíte k bráně." řekl nezaujatě.
Mandy přikývla, sice to bude docela narychlo, protože v půl končili, ale tak co.

Vyšla z učebny lektvarů a na chodbě ji někdo zastavil. Byl to Zachariáš Smith.

,,Hele, no já, chtěl jsem se omluvit za svého otce. Smrt jeho matky ho hodně sebrala, ale tím neospravedlňuji to, co udělal. Chci jen, abys věděla, že já v tom nejedu."

Mandy přikývla, ale dál si hleděla svého, protože ho moc ráda neměla.

* * *
Snape na ni už čekal, když s malým zpožděním přicházela k bráně.

,,Jdete pozdě." konstatoval.
,,Dřív to nešlo, v půl končila obrana." odsekla udýchaně.

Snape nic víc neřekl, chytil ji za loket a přemístil se s ní pryč.

Objevila se ve Voldemortově pracovně, kde na ně její otec už netrpělivě čekal. Byla tu i Helen, ale Matt ne.

Snape bez dalšího slova odešel.

,,Jdeš pozdě" podotkl Voldemort.
,,Ano, v půl končila obrana." zopakovala.

Přešla k nim a posadila se vedle Helen.
,,Tak zaprvé, dej mi tvou hůlku a zadruhé mi vysvětli, co se včera stalo a řekni mi jeho jméno, ať ho můžu jít zabít!" běsnil.

,,Tome uklidni se." mírnila ho Helen. Voldemort na ni vrhl vyčítavý pohled.
,,Jak se mám uklidnit, když ji včera málem někdo zabil!" rozkřikl se. A to ani nevěděl, jak moc blízko tomu Mandy byla.

,,Kdybyste ty dvě možnosti prohodil, věděl byste, že brát mi hůlku je naproato k ničemu." odpověděla s úšklebkem.

,,Fajn, tak se do toho dej."

Mandy se tedy dala do vyprávění. Ale tentokrát vynechala tu čast o té budoucnosti.
Když skončila tím, že už je v Azkabanu, Voldemort začal běsnit dál.

,,To nestačí. Chraň ho Merlin, jestli se mi dostane pod ruku."

,,Tome klid, naštěstí se jí nic vážného nestalo, tak se uklidni."

,,Copak ti nedochází, jak blízko k tomu byla. Kdyby se její bezhůlková magie neprojevila, už by byla mrtvá!" rozkřikl se.

To Mandy věděla až moc dobře. Na vlastní oči viděla, co by se stalo, pokud by zemřela.

Znovu se jí nahrnuly slzy do očí a ona věděla, že už je nemůže moc dlouho potlačovat.

Prudce vstala a rychlým krokem se rozešla do svého pokoje. ,,Dejte mi chvilku." zašeptala tak potichu, že si ani nebyla jistá, že ji slyšeli.

Zavřela za sebou dveře a rozešla se směrem k oknu. Doufala, že pohled na zasněženou krajinu ji uklidní, aoe fungovalo to jen trochu.

,,Něco nám tajíš," ozvalo se ode dveří, které byly naštěstí zavřené.

Mandy si povzdechla a vysypala jí i ten zbytek. I to, co se stalo ve vlaku a s kamarády ve škole.

A ani tentokrát nezůstaly její tváře suché.  Ale popravdě řečeno, docela se jí ulevilo, že to někdo ví. Jen doufala, že to Voldemort neslyšel, ale vzhledem k tomu, jak potichu mluvila, by se ani nedivila, kdyby ne.

,,Jen, prosím, neříkej mu to. Minimálně ne tu část o kamarádech."

Helen se na ni usmála. ,,Neboj, neřeknu."

Společně se potom obě vrátily za Voldemortem.

,,Amando, pro tvé dobro doufám, že mi nic netajíš."

Mandy se ušklíbla. ,,Tajím vám většinu informací a jsem na ro hrdá."

,,To vim, myslím o tom, co se stalo včera."
,,Tome, já ti to potom vysvětlím, ale teď už bychom se k tomu neměli vracet."

,,Je tu jenom kvůli tomu, co se včera stalo, chci vědět, co mi tají." odporoval. Ten jí to asi nechce moc usnadnit.

Helen mu ve zkratce vysvětlila, co se stalo, ale vynechala z toho její kamarády.

,,A to jsi mi měla v plánu říct jako kdy?" obořil se na Mandy.
,,Neměla." odpověděla nezaujatě.
,,Jak jako neměla? Tak důležité informace mi nemůžeš zatajovat!"

Mandy přikývla. Jen přikývla, nic dalšího už neudělala.

Zůstala tu ještě nějakou dobu, potom ji Snape přenesl opět do Bradavic.