Život jednoho boha (Lokidore, Ironfrost Czech) POZASTAVENO

35. kapitola

Godrikův Důl, Země, 1. července 1900

„To nemyslíte vážně!" rozčiloval se Aberforth a z modrých očí mu šlehaly blesky. Propaloval s nimi bratra i Lokiho a s rukama založenýma na prsou dával na srozuměnou odmítavý postoj.

„Ve skutečnosti myslíme," ujistil ho Loki chladně, zatímco Albus se zatvářil rozpačitě. Bohu dalo dost práce ho přesvědčit k souhlasu a teď doufal, že pod návalem rozhořčení bratra necouvne.

„Vždyť je to absurdní," vrčel Aberforth a potřásl hlavou. „Nic takovýho jako Ásgard neexistuje, to za prvý. A za druhý –"

„U kořenů Ygdrassilu, musíte být oba tak neskutečně tvrdohlaví?" povzdechl si Loki a protočil oči. „Podívej, nebudu ti tu nic vysvětlovat. Nemá to cenu, stejně neuvěříš, dokud to neuvidíš. Takže si prostě vezmi věci a půjdeme," přikázal mu hlasem, kterým jasně dával najevo, že nestrpí žádné námitky.

„Nechci! Stačí, že jsem se vrátil sem. Nikdo nemluvil o žádných prázdninách u divnýho chlapa... kdovíkde. Nikam nejdu. Když už jsem se musel vrátit, tak zůstanu doma," prohlásil rezolutně a zamračil se.

„Abe..." zkusil to Albus po dobrém, ale když bratr jen odfrkl, obrátil se s prosebným pohledem na boha.

Loki si nebyl jistý, zda jej prosí, aby zůstali zde, nebo aby ho přesvědčil, ale sám byl rozhodnut dosáhnout svého. Už jen proto, že vše doma ohlásil a dostal povolení. Nehodlal vypadat jako neschopný trouba před svými přáteli. Udělal dva kroky k Aberforthovi a sladce se usmál. Tohle už znali z jeho návštěvy Bradavic. S uspokojením zaznamenal, jak chlapec couvl. Položil mu ruku na rameno a přiblížil svůj obličej k jeho. Všiml si, jak mu na čele vyskákalo pár perliček potu a odolal touze mu rameno zmáčknout. „Běž. Si. Pro. Věci." Medový hlas zněl jako práskání bičem. „Odcházíme za pět minut."

Aberforth se otřásl, vyškubl se ze sevření a oba zabíjel pohledem. Vzápětí zmizel ve svém pokoji. „Přijde," řekl Loki přesvědčivě.

„Možná to není tak úplně dobrý nápad," zamumlal Albus, který měl své věci ve zmenšeném kufru v kapse bleděmodrého hábitu. „Bude dělat problémy."

„Nebude." Položil mu ruce na tváře a sklonil se, aby ho něžně a rychle políbil. „Věř mi. Oba potřebujete změnit prostředí a nic není tak odlišné od vašeho světa jako ten můj."

Albus zavrtěl hlavou. „Nenávidí mě. Nebude to fungovat."

„Aberforth je mladý a zraněný. Je pochopitelné, že ty ztráty potřebuje klást někomu za vinu a je nemilé, že jsi to zrovna ty," řekl tiše a vpíjel se do pomněnkových duhovek, „ale nenávist k tobě jistě necítí. Je plný vzteku, kterého se ještě neměl možnost zbavit. Na Ásgardu to půjde. Je tam mnoho možností, jak si vybít frustraci a naštvanost." Usmál se a palcem pohladil Albusův dolní ret. Velmi rád se ho dotýkal a využíval k tomu jakoukoliv možnost, již dostal. „Možná nebudete mít stejný vztah jako předtím –"

„Myslíš stejně mizerný?" poznamenal s úšklebkem.

„– ale nakonec se spolu naučíte vycházet a respektovat se. Slibuji."

„Jak mi můžeš slibovat něco takového, když jeho neznáš vůbec a mě –"

Pokrčil rameny. „Intuice a zkušenosti. Prostě mi věř," pronesl vážně a odstoupil od něj ve chvíli, kdy uslyšel hlasitý dupot bot na dřevěném schodišti. Nebylo pochyb o tom, že jej vztek nutil dupat schválně mnohem hlasitěji, než kdyby schody sešel obvyklým způsobem. Docela by ho zajímalo, jak by reagoval na to, že se s Albusem objímá, ale došel k závěru, že nemá smysl dráždit ho ještě více. Byl si jistý, že se to dlouho neutají, avšak teď to nebylo podstatné.

„Kéž by to šlo tak snadno," utrousil Albus nazpátek a na obličeji vytvořil neutrální výraz. V očích mu stále svítily obavy z toho, jak to celé dopadne, avšak jakmile vyrazili na cestu za hranici Godrikova dolu, měl krok pevný a odhodlaný.

„Připraveni?" zeptal se Loki vesele, jakmile došli dostatečně daleko. Na odpověď nečekal, oba rychle silně objal kolem pasu a zašklebil se na Aberforthovu snahu se vyprostit. „Ne, že mi pozvracíte boty."

„Co –"

„Počkej!"

„Heimdalle," zvolal, nevšímaje si úleku obou Brumbálů a nechal se s nimi pohltit barevným vírem. Oba držel pevně, aby se mu nevysmekli z objetí. Nechtěl je nechat upadnout. Pokud někdo z nich vykřikl, nevnímal to. Duhová záře okolo nich probíhala obrovskou rychlostí a než se nadáli, ocitli se v půlkruhové komnatě.

„Zatraceně," zaklel Aberforth, vyvlékl se z Lokiho paže a o dva kroky dál hluboce dýchal s dlaněmi opřenými o kolena.

„V pořádku?" špitl Loki Albusovi do ucha a ten, mírně pobledlý, kývl.

„Vítejte v Ásgardu," ozval se strážce ve zlatém brnění hlubokým hlasem a smrtelníci, kteří si ho do té doby nevšimli, roztřeseně poděkovali. „Létavici máš připravenou, Thor ti ji sem přistavil," oznámil pak Lokimu, zatímco uklízel svůj dlouhý meč, jímž povolal Bifröst. „Ostatní na vás čekají ve Valaskjalfu."

„Děkuji." Usmál se a pobídl je. „Půjdeme?" Vykročil k východu a počkal, až s ním srovnají krok.

„Co je létavice?" ptal se Albus s očima navrch hlavy. Jako by teprve teď skutečně pochopil, že mu Loki celou dobu o svém původu říkal pravdu, ačkoliv už mu dávno věřil. Až nyní však všechno zapadlo na své místo.

Aberforth se tvářil podobně, když si myslel, že se na něj nikdo nedívá, jinak si udržoval otrávený výraz.

„Dopravní prostředek. Nebyl jsem si jistý, jestli umíte jezdit na koni." Ukázal na stříbrný stroj, jenž připomínal dlouhý štíhlý člun s dlouhými vysokými křídly na zadním konci.

„No, zní to líp než koště," poznamenal Aberforth a bez pobízení vlezl dovnitř a usadil se u boku člunu. „Z tohodle aspoň nebude bolet zadek."

Albus otevřel ústa, ale nakonec nic neřekl, jen s útrpným výrazem následoval bratra. Loki nastoupil jako poslední, vydal se k zádi a vzal do rukou řídící tyč s rukojetí. Zatáhl za ni a za okamžik se ladně zdvihli do vzduchu a vyrazili směrem k Lokiho domovu. Ten se celou cestu usmíval, vida, jak oba smrtelníci se zatajeným dechem sledují krásy plovoucího Ásgardu, jeho zlaté střechy a velkolepou Stříbrnou síň. Nepospíchal, obkroužil hlavní dominantu světa, aby si smrtelníci mohli prohlédnout místo, které bude následující týdny jejich domovem, načež hladce přistál na nádvoří.

„Tak už jste tady," ozvala se žena s dlouhými hnědými vlasy v kožené zbroji. „Už jsem se bála, žes ty ubohé smrtelníky někde vyklopil."

Loki vypnul motor, zatáhl páku do neutrální polohy a vystoupil z létající lodi, podávaje návštěvě ruku. Celou dobu hleděl na Sif s povytaženým obočím. „Nevím, kdo naposledy poslal Hoguna do vody," opáčil ledabyle.

„Chtěl se vykoupat," konstatovala nenuceně a široce se usmála na oba mladíky. „Vítejte. Mé jméno je Sif." Mrkla na ně a zazubila se. „Užijeme si zde spoustu zábavy. Ale napřed nás čeká hostina na vaše přivítání!" Nadšeně zatleskala a Loki zaúpěl.