Život jednoho boha (Lokidore, Ironfrost Czech) POZASTAVENO

11. kapitola

Věnováno memeemi5.

„Neřekli byste, čemu všemu ti smrtelníci věří," prohlásil Loki se smíchem u stolu prohýbajícím se pod mísami s masem, ovocem, sladkostmi, ale především jejich oblíbeným alkoholem. S každou další skleničkou se všichni stávali hovornější a počáteční rozpaky po delším odloučení se vymazaly.

„Pobav nás," požádal Fandral vážně, než se napil ze svého korbele. Vzápětí se rozchechtal.

„O mně si myslí, že jsem Mrazivý obr! Chápete to?" teatrálně zvolal Loki a rozpřáhl paže, čímž jednou málem vrazil facku Hogunovi, který se jen tak tak sehnul.

„No to si děláš legraci," zasmál se Volstagg a silně udeřil dlaní do dubového stolu.

„To není všechno," pokračoval Loki s kroucením hlavy. „Podle nich nejsem Ódinův syn -"

„To je logické, když máš být obr," poznamenala Sif s povytaženým obočím.

„- ale jsem prý jeho pokrevní bratr!" dokončil, aniž by zaznamenal její přerušení.

„Kdo o tobě říká takové hanebné pověsti?" tázal se Thor a zaťal pěsti.

„Půjdeme za ním a vysvětlíme mu, jak moc se mýlí!" sliboval Hogun nabroušeně.

„Tvrdí to jejich knihy," odfrkl si Loki a znechuceně nakrčil nos. „Obávám se, že je jich více, než bychom byli schopni najít a spálit nebo přepsat."

„A co tvrdí o mně?" ptala se válečnice zvědavě.

Loki na ni upřel pohled. „Prý jsi Thorova manželka." Neušlo mu, že její líce slabě znachověly, ačkoliv to bylo sotva postřehnutelné. „Prý jsi tak krásná, že jsem na tebe žárlil a ostříhal ti vlasy, abys byla ošklivá."

Žena se naježila. „Opovaž se na mě -"

Mávl s nezájmem rukou. „Prosím tě, já mohu mít jakoukoliv podobu, kterou si vyberu, a vždy mohu být krásnější než ty. Vážně nemám chuť ti je stříhat a pak je nahrazovat parukou ze zlata."

Sif se ušklíbla. „Stejně by se ti to nepodařilo. Byl bys přišpendlený na zemi dřív, než by ses mne vůbec dotkl," holedbala se se vztyčenou hlavou. Hogun s Thorem přikyvovali, Fandral s Volstaggem se zatvářili skepticky. Otočila se na ně s planoucím pohledem a zamračila se. „Pochybujete snad o mně?"

„Ne, jak bychom mohli, lady Sif?" zapředl Fandral a jeho modré duhovky byly nevinnost sama.

Bojovnice ho chvilku zkoumavě propalovala očima, než se vrátila ke svému pití.

„Ty jsi vyšel v jejich pověstech nejlépe," poznamenal Loki a kývl směrem k rytíři chlebem namočeným v červené omáčce. „Díky tvým pletkám s... Jak se jmenovala, Mariah?"

Fandral potřásl hlavou. „To nebyly pletky, vzal jsem si ji," ohradil se.

„Já vím, promiň," zamumlal Loki, „každopádně díky tomu a porážce těch rytířů z tebe udělali jakéhosi Robina Hooda, který podle nich prý bral bohatým a chudým dával." Povytáhl obočí a zdvihl koutky. „Nevíš o tom něco?"

Rytíř se zasnil. „To byly krásné časy... Nebýt toho ohnivého obra, nikdy bych Mariah nepoznal." Povzdechl si a mírně posmutněl. „Žádná už nebyla taková jako ona. A ani nebude."

„Tak proto proháníš každou sukni v dosahu?" popíchl ho Volstagg a podal mu další pití.

„Nejen sukni," zakřenil se Hogun.