Život jednoho boha (Lokidore, Ironfrost Czech) POZASTAVENO

13. kapitola

Miami, USA, Země, 15. května 2015

S prudkým vydechnutím se probudil a okamžitě se vymrštil do sedu. Srdce mu bušilo tak silně, až měl dojem, že z toho omdlí zpět do polštářů, a cítil, jak mu vzadu na krku stéká čůrek ledového potu. Navíc vnímal bolest, jež ho spalovala intenzivním žárem, snažíc se mu vyrvat duši z těla ven a roztrhat ji, obnaženou přede všemi. U Salazara, co komu provedl?

„Loki, jsi v pořádku?" zval se vedle něj sametový hlas. Vzápětí se postel prohnula, místnost ozářil namodralý svit a jeho šíje se dotkly něžné prsty, které ho okamžitě začaly masírovat.

Bůh očima těkal po místnosti, snaže se zorientovat. Široká postel s klouzavým saténovým povlečením, noční stolky, huňatý koberec a obrovská prosklená stěna mu dávaly najevo, že určitě nesedí v žádné čajovně v šeru narušovaném poletující lucerničkou. Ve vzduchu byla cítit sůl a voda, slyšel šumění vln narážejících na skálu pod obrovským domem. Aniž by si to uvědomoval, povolil křečovitě zaťaté prsty a konečně se uvolnil pod příjemnými doteky, které měl na svědomí jeho partner.

„Tony," vydechl, složil si obličej do dlaní a promnul si oči. „Vzbudil jsem tě?"

„Zlepší se to, už brzy," uklidňoval ho miliardář, nepřestávaje vláčnými pohyby uvolňovat ztuhlá ramena.

„Nerozumím. Zatraceně, nechápu vůbec nic. V hlavě mám divné myšlenky, divné vzpomínky, ale nepamatuju si ani, jak jsme se seznámili," zavrčel zoufale. „Co je Salazar? Kdo je Albus, sakra? Proč se mi o nich zdá?" Otočil se k němu, ve smaragdových očích plálo upřímné zděšení. „Víš o tom něco?"

„Uklidni se, Loki." Usmál se, pohladil bledou tvář a chytil ho za ruce. „Byl jsi nemocný. Před měsícem jsi dostal zásah nepřátelskou zbraní a málem jsi zemřel." Tonyho tvář se stáhla zármutkem. „Nevěděli jsme, co s tebou máme dělat. Tvá matka je mrtvá a nikdo kromě ní a tebe nedisponoval tak silnou magií, aby tě mohl zachránit –"

„Ódin přece –"

„– ten udělal jakýsi experiment společně s Brucem. Díky tomu jsi přežil, ale upadl jsi do spánku bohů, nebo tak nějak to jmenoval. Včera jsme tě vzali z Ásgardu sem, protože ses konečně začal probouzet," vysvětloval tiše.

Lokiho mysl uháněla jako zběsilá. Polovině informací nerozuměl, ale podrobnosti měl v plánu zjišťovat později. Potřeboval zatím jen základy, z nichž by mohl zjistit, co se mu vlastně stalo. „Jaký experiment?" zeptal se opatrně, sáhl si na rameno a stiskl Tonymu nervózně prsty.

„Detaily netuším. Nějak zkombinovali pozemskou medicínu a magii Ásgardu. Mně jen oznámili, jak bude probíhat léčba." Jako by si na něco vzpomněl, v tu chvíli vyskočil a vstal z postele. „Hned jsem zpět. Vydrž. Jinak mě Bruce zabije," zazubil se, odcházeje z místnosti.

Loki hleděl na jeho nahý kulatý zadek a měl chuť se rozesmát, i když vůbec ničemu nerozuměl. Ta nenucenost, se kterou jeho milenec právě nahý vystřelil z ložnice, byla jako svěží vítr rozhánějící starosti, jež se nakupily okolo. Jen ze zvědavosti nadzdvihl přikrývku a ušklíbl se. Aspoň boxerky mu nechal.

„Vypij to," přikázal mu smrtelník o malý okamžik později a podal mu sklenici s nevábně vypadajícím zeleným lektvarem.

„Co je to?" zeptal se Loki, přičichl si a na tváři se mu rozlil úsměv. „Voní to skvěle," poznamenal, než tekutinu vypil. V hrudi ho příjemně polechtalo teplo, které mu postupně vysušilo ledový pot a nechalo ho naprosto uvolněného.

„Děláš si legraci? Páchne to jak kobylí moč," odfrkl Tony, položil sklenici na noční stolek a vrátil se k bohu pod deku.

„To je u takových odvarů normální. Chutná ti to jen do chvíle, dokud to potřebuješ. Až moje tělo usoudí, že není nutné v jeho pití pokračovat, začne mi smrdět taky." Natřásl si za sebou polštář a pohodlně se opřel. „Takže... co jsem všechno zmeškal? Mám dojem, jako by mi v hlavě chyběla část života."

„Přesněji... zhruba sto let, plus mínus," upřesnil Tony vážně. Loki se zarazil a vytřeštil oči. „Nevím, jestli jsem to pochopil správně, ale ta zbraň, která tě zranila, měla v sobě nějakou magickou část, co ti poškodila mozek."

„Chceš říct, že ze mě bude uslintaný idiot?" zhrozil se a tep se mu opět zrychlil do trysku.

„Ne, to ne," uklidňoval ho a stiskl mu třesoucí se ruce. „Ódin říkal, že musel tu nepřátelskou magii odstranit, ale rostla a sílila v tobě tak rychle, že musel vzít i něco navíc."

„Mé vzpomínky," zabručel Loki zasmušile a mimoděk přikývl.

„Ano. Tvé vzpomínky," odsouhlasil tiše. „Sám ale netušil, jak moc tě to zasáhne a o co všechno přijdeš. Nejnovější vzpomínky a staré záležitosti by měly být nedotčené."

„To asi tak bude," zamumlal, propletl jim prsty navzájem a zavřel oči. Snažil se nalézt ve své mysli to, co mu chybělo, ale jako by mu ona sama kladla odpor, stavíc zeď tak tlustou a vysokou, že se nedala ani rozbít ani přelézt.

„Taky říkal, že se ti vzpomínky budou postupně vracet. V záblescích a ve snech. A že ti nemáme nikdo nic říkat, protože pokud bychom tě příliš ovlivnili, mohlo by se stát, že by se ti nevrátilo všechno," pokračoval Tony opatrně.

„V tom se nemýlil. Zřejmě už se tak začalo dít. Myslím, že Albus je někdo, koho jsem znal. Ten sen byl příliš živý a detailní, než aby..." Zavrtěl hlavou. „Vyprávěl jsem ti někdy o tom, co se dělo před tím, než jsme se my dva potkali?"

„Jen něco, ale o Albusovi jsi mi nevyprávěl. Skutečně," ohradil se proti nedůvěřivému pohledu. „Říkal jsi, že ta minulost příliš bolí, než abys ji chtěl prožívat znovu."

„No, zdá se, že tentokrát se tomu nevyhnu," zamumlal s pohledem na Tonyho reaktor uprostřed hrudi, který následně jemně obkroužil bříškem ukazováčku. „Rozčiluje mě, že si nemůžu vzpomenout, jak jsme se my dva dali dohromady."

„Vzpomeneš si," ujistil ho druhý muž a naklonil se, aby mohl boha políbit. „Hlavně, že si pamatuješ, že jsme spolu a že mě miluješ."

Lokimu cukly koutky a v náhlém popudu jej silně objal. „Půjdeš tu cestu se mnou? Myslím, že budu potřebovat oporu." Na chvíli zapochyboval, zda ty vzpomínky vůbec chce zpět. Pokud opravdu řekl Tonymu, že minulost bolí, bylo by snazší o ní nevědět. Avšak pokud by na ni nemusel být sám, zdálo se to snesitelnější. 

„Vezmu si pořádné boty," slíbil vážně a bůh se rozesmál.