Život jednoho boha (Lokidore, Ironfrost Czech) POZASTAVENO

8. kapitola

Věnováno MonikaMikukov.

„Toto obydlí vypadá vhodněji než to první," zamumlal Loki tak tiše, aby ho slyšel jen mladík stojící vedle něj, ale nemusel ani příliš moc tišit hlas, neboť stará čarodějka, jež je aktuálně prováděla po prvním patře domu, byla evidentně nahluchlá.

Ukázala jim přízemí, kde se kromě rozsáhlé kuchyně, obývacího pokoje a malého pokoje pro hosty nacházely ještě schody do sklepení, ve kterém její nebožtík manžel ve svém mládí vařil lektvary. Ta informace boha zaujala, připomínalo mu to něco známého z domova, kdy jako malý chlapec tak dlouho otravoval ásgardské léčitele, až ho postupně naučili míchat různé balzámy, masti a odvary z bylin a dalších ingrediencí. Díky tomu měl základ pro další studium se svou matkou.

Dům se mu celkově líbil. Ačkoliv se nemohl měřit s honosností paláce, v němž Loki vyrůstal, působil útulně a vzdušně. Jednotlivé místnosti byly poměrně veliké, okna do nich vpouštěla dostatek světla a vše bylo tak čisté, až si říkal, jestli zde kdy vůbec někdo bydlel. Pomyslel si, že bude stačit pár jednoduchých úprav, několik osobních předmětů z domova, trocha nábytku a především obsah knihovny, a bude to perfektní. Tak se zabral do přemýšlení a plánovaní, že přeslechl, co mu stará žena říkala a Albusovu odpověď nevnímal vůbec.

„Promiňte, obdivoval jsem ten reliéf na stropu. Úplně mi ta mistrná práce vzala dech, takže vůbec netuším, co jste povídala," zalhal hladce se zkroušeným úsměvem. Mladý kouzelník vedle se odvrátil, snaže se zadržet smích poté, co na něj Loki spiklenecky mrkl, avšak čarodějka zřejmě jeho faleš neprokoukla.

„Chtěla jsem vám právě ukázat ložnici, mladý pane," odvětila a koketně zamrkala. „Ovšem pokud chcete, ráda vám k jeho vzniku," ukázala na nevkusné zdrsnění stropu, jehož význam zůstával Lokimu záhadou, „povím víc."

„Och, to by od vás bylo velice milé," pokračoval Loki ve hře a koutkem oka zaznamenal, že se Albus láme v pase a předstírá kašel. Koutky mu zacukaly, ale dával si pozor, aby jeho tvář zůstala stále přívětivá. „Možná později nad šálkem čaje?" Nabídl jí rámě, čehož se nadšeně chytila a vrásčité tváře jí zrůžověly. Mírně se k ní naklonil a podmanivým hlasem – tak, aby mu rozuměla – pronesl: „Nikdo neumí tak dobrý čaj jako já, madame. Bude mi ctí, pokud ochutnáte."

„Velice ráda," špitla a přivřela oči, vedouc jej za mahagonové dveře.

Loki se uklonil a políbil vzduch nad svraštělým hřbetem její dlaně. „Pak budu nedočkavě čekat, až mi dáte svolení vám ho připravit, madame," řekl svou největší lež za posledních sto let. Ve skutečnosti ho děsila možnost, že by jí ho měl vážně uvařit nebo s ní zůstávat déle, než bylo nutné. Už jen představa, že by se musel na její seschlý obličej, bradavici na nose a zažloutlé křivé zuby dívat déle, než podepíše smlouvu, ho rozechvívala odporem. Avšak toto považoval za lež pro vyšší dobro, jak už vysvětloval Albusovi, jemuž tekly slzy smíchu z očí, předtím. Ten dům chtěl. A pokud měl kvůli tomu flirtovat se starou ježibabou, proč ne.

„Váš partner se na ložnici podívat nepůjde?" zeptala se překvapeně a dost nahlas, aby ji slyšel i mladík.

Ten se v té chvíli zjevil ve dveřích, v rozšířených očích strach. „C-cože?"

Loki se naopak rozesmál, když mu došel význam jejích slov. Přistoupil k Albusovi, objal jej kolem ramen a odolal pokušení ženu pozlobit a políbit ho na tvář, cítě, jak naprosto ztuhl. Místo toho ho objal spíše na znamení podpory – krátce, ale pevně. „Madame, vy mne překvapujete. Vám neunikne nic, že? Jak by taky mohlo?" ptal se se šibalskými ohníčky v očích. „Žel, tady Albus je pouze mým přítelem. Partnera ani partnerku nemám, stále jsem nepotkal nikoho, kdo by se mnou vydržel." Poněkud teatrálně sklopil oči k zemi a odstoupil od mladíka, který se po jeho objetí roztřásl ještě více, což ho překvapilo, ale nemohl na to v této chvíli patřičně reagovat. Ne před tou ženštinou. „Jaká škoda, že jsem vás směl potkat až den před vaším odjezdem!"

„Ach, drahoušku, to je od vás velice milé, ale obávám se, že byste nestačil mému tempu," sdělila mu vážně a on si násilím zakázal představit, co tím vůbec mohla myslet.

Nepotřeboval noční můry. Raději ji směřoval k co nejrychlejšímu dokončení prohlídky tak, aby to nebylo příliš nápadné. Neustále s ní koketoval, ač by si nejraději vypláchl ústa desinfekčním lektvarem, ale taktéž po očku sledoval Albuse, jehož tvář ztratila původní veselí a místo toho těkal pohledem stále okolo sebe, jako kdyby čekal, kdo na něj z jakého kouta vyskočí a zaútočí. Neušlo mu, že se jeho nálada změnila ve chvíli, kdy žena naznačila jejich možné partnerství, ale nenapadalo ho, proč by měl mít v očích takový děs. Ještě by chápal znechucení, neboť s tím se už ve svém životě setkal, pokud pobýval mimo Ásgard, ale takový strach? Z toho byl zmaten.

Pomyslel si, že to je další tajemství, které bude muset rozluštit. Bylo snad možné, že by uhodila hřebíček na hlavičku a chlapec se děsil, že by to mohlo vyjít na světlo? Byl snad Midgard tak dalece zaostalý za Ásgardem, že by lásku mezi osobami stejného pohlaví odsuzoval? Ale ona se zeptala tak nenuceně, že mu tím okamžitě domněnku vyvrátila. Nebo to bylo ještě zamotanější a Albus se obával, že by to mohl Loki zjistit a zavrhnout ho? Ale proč by to dělal, když dal ještě před pár hodinami najevo, že tu není až tak moc vítán. Začínala ho z toho všeho bolet hlava.

Loki byl opravdu rád, když o nějakou dobu později konečně odrazil nabídku na společně strávený večer a podepsal smlouvu o koupi s tím, že se zastaví u Gringottových a nechá jí přepsat požadovanou sumu ještě toho dne a pošle jí sovu. Druhý den ráno si měl vyzvednout klíče. Na to se těšil, ale když za ním a mladíkem zapadly dveře, maska klidu z něj spadla a v očích se mu zobrazilo zoufalství.

„U všech devíti, co znamená ta sova? A jak jí mám poslat od Gringottů peníze, když nemám trezor?" zeptal se ho se zaúpěním. „Peníze mám, ale ne tolik těch vašich galeonů, či jak se jmenují, a už vůbec je nemám takhle pohromadě. Mám naše zlato. Jak mám získat ten trezor?"

Albus, který se postupně nejspíš uklidnil, vzdychl. „Ty jsi ztracený případ. Je zřejmé, že nebýt mě, tak bys tu nepřežil ani týden. Tak pojď, zařídíme to."

Loki ho odměnil vděčným úsměvem.