Život jednoho boha (Lokidore, Ironfrost Czech) POZASTAVENO

15. kapitola

Věnováno VivianaStellata.

Godrikův důl, Země, 22. prosince 1899

„Švihnout a mávnout," připomínal Albus, sedě naproti Lokimu na zemi v upravené místnosti jeho domu. Byla téměř prázdná, kromě vypolstrovaných stěn a polštářů různě v kupičkách poházených po podlaze už se v ní nacházel jen krb, který byl zaštítěn kouzlem, aby do něj nic nemohlo spadnout, ale zároveň vypouštěl příjemné teplo a doplňoval světlem drobné louče na stěnách.

„Dobře," odpověděl Loki a zopakoval pohyb hůlkou, který nacvičoval už alespoň půl hodiny. Namířil na pírko ležící mezi nimi a vyslovil formuli: „Wingardium leviosa." Zároveň s tím vyslal ze svých prstů slabý proud magie, aby peří zdvihl do vzduchu.

„To už je lepší," zhodnotil mladík, hledě na Lokiho práci zkušeným okem. „Je to kouzlo pro první ročníky, s tím bys problémy mít neměl."

„Nemám s tím problém," opáčil Loki znuděně. „Jen si musím zapamatovat, kdy se jak mává."

Albus se ušklíbl. „Jistě, s tímhle problém nemáš. Co třeba zapálit svíčku? Accio svíčka!" Dveřmi, které se samy otevřely, dovnitř připlula jednoduchá voskovice a přistála mu na dlani. „Spirála hůlkou, formule je incendio," vysvětlil a následně předvedl.

Loki otráveně zahučel: „Vážně tam nemáš nic složitějšího? Incendio." Svíčka, kterou Albus zhasl, se znovu rozblikala malým plamínkem.

„Jistě že ano," pokrčil rameny, „ale k čemu ti bude je umět, když nebudeš zvládat kouzla pro běžný život? Pokud má být tvoje role uvěřitelná, musíš umět všechno. A běžný postup je začít od toho nejjednoduššího."

„Já vím," zabručel s povzdechem a naklonil hlavu na stranu. „Nepřemýšlels o učitelské dráze? Docela by ses na to hodil. Máš dobrý styl vysvětlování a myslíš jako učitel."

Albus se uchechtl. „Já jsem chtěl cestovat. Nad učením jsem nepřemýšlel. Ale kdo ví? Třeba jednou budou v Bradavicích potřebovat učitele přeměňování." Ukázal na svíci a poposedl si na polštáři. „Zapal svíčku a nech ji levitovat. Pak zkusíme něco dalšího."

***

„Je to vlastně docela zábava," poznamenal Loki o pár hodin později, když si sedli v obývacím pokoji k čaji, „ale můj způsob je mnohem snadnější."

Albus přikývl. „Nepopírám. Taky by se mi líbilo to umět," řekl zasněně s pohledem upřeným na hladinu nápoje.

Bůh z něj nespustil oči, co odešli z tréninkové místnosti. Jen rychlým zrakem zaznamenal obrovskou knihovnu – nad kterou by se jindy zvládl rozplývat dlouhé hodiny –, světlou pohovku s křesly a kulatým vykládaným stolkem a krb, z nějž sálaly příjemné plameny. Neušlo mu, že je často myšlenkami někde ve svém světě a když se nekontroluje, jeho tvář má smutný výraz. „Můžu tě to naučit, ale –"

„To bys udělal?" ujišťoval se Albus s očima navrch hlavy a rozzářil se.

Loki se nad tou náhlou dychtivostí v duchu uchechtl. Občas měl tendence zapomínat, že je mu teprve osmnáct, a ačkoliv se často choval až příliš dospěle na svůj věk, stále to byl ještě téměř chlapec, i když podle kouzelnických zákonů plnoletý. „Kdybys mě nechal domluvit," napomenul ho mírně, „doplnil bych ještě, že k tomu budeš potřebovat, aby tvé magické jádro dosáhlo plného rozsahu. Protože kouzlíš jiným způsobem a neroste to v tobě od narození, obávám se, že by ti to teď moc nešlo."

Mladík schlípl a stáhl se v křesle do sebe. „Jasně."

„To tě to tak rozesmutnilo?" ptal se zaraženě. Ta změna nálady ho překvapila, doufal, že by mu ji tímto mohl zvednout. „Nebude to dlouho trvat. Řekl bych, že to bude záležitost na nanejvýš pár týdnů." Poposedl si a uvelebil se na pohovce pohodlněji. „Navíc bude vhodné, když aspoň do té doby pochopím princip fungování tvé magie, abych ti mohl lépe pomoci rozvinout potenciál kouzlení bez pomůcek."

„To není tím," zamumlal a pokusil se o úsměv, ale spíše to vypadalo, jako by kousl do obzvlášť kyselého citronu. „Ale kdybych se měl co učit nového, určitě by to bylo bezvadný."

„Tak o co jde? Vidím, že jsi skleslý," naléhal bůh nenuceně, i když celý touhou hořel, aby se dozvěděl, co jeho přítele trápí. „Něčím jsem se tě dotkl, aniž bych tušil?"

Albus překvapeně zdvihl hlavu. „To s tebou nemá nic společného," ujistil ho a ušklíbl se. „To bratr."

Loki se zatvářil překvapeně. „Ten je přece ve škole."

„No právě," povzdechl si, vstal a roztržitě začal přecházet před krbem.

„Nerozumím," přiznal s pokrčením ramen a zvedl se, aby se k němu připojil.

Albus se na něj otočil, v očích se mu odrážely plameny z krbu. „Víš, jaké je datum?"

Loki přikývl. „Jistě. Otec dnes vyráží na svůj tradiční hon, při kterém bude likvidovat nestvůry a dětem, které byly hodné, nechá za obětiny drobné dárečky v botkách. Dělá to tak každý rok a my s bratrem ho doprovázíme, ale Thor se letos rozhodl uspořádat vlastní lov a já jsem tady, takže nás nahradí nějací palácoví strážní nebo se k němu přidá matka."

„To je vtip," řekl a tvářil se, jako by netušil, zda se smát nebo sehnat někoho, kdo by šíleného boha zpacifikoval.

„Směju se snad?" opáčil chladně a na malý moment s ním zatoužil zatřást. Proč mu zase nevěřil?

„Chceš mi říct, že Ódin jezdí na koni a –"

„Ve skutečnosti létá," opravil ho a nemohl si pomoci, musel do hlasu protknout hrdost nad Sleipnirem. Osminohý kůň, který umí létat, se opravdu nenarodí kdekomu.

„Tak létá," odsekl a překřížil si ruce na hrudi, „a během toho, co likviduje draky, tak ještě kouká do knihy hříchů a naděluje dárky?"

„Draky přímo ne a do knihy se nedívá, ale jinak jsi to shrnul poměrně přesně, i když poněkud urážlivě," odpověděl upjatě a v očích se mu zablesklo.

„A jak tedy pozná, které dítě zlobilo a které ne?" dorážel dál kousavě.

„Má zprávy od svých havranů – Munina a Hugina. Díky nim ví o všem, co se děje."

„No páni, ještě, že mu ty informace nenosí sovy," utrousil a odvrátil se, na rtech potměšilý úšklebek.

„Proč ti to vůbec říkám?" zahučel Loki směrem do stropu. „Stejně mi nevěříš a myslíš, že jsem cvok. Myslel jsem, že už mi věříš," vyčetl mu a otočil se k východu. „Zřejmě bude lepší, když půjdu. Až budeš mít lepší náladu, víš, kde mě najdeš," dořekl a vykročil. Zastavila ho ruka na zápěstí.

„Nechoď, prosím," ozval se Albus zkrotle.

Aniž by se otočil, odfrkl: „A proč bych tu měl zůstávat? Abys mne mohl urážet?"

Mladík si povzdechl a s odpovědí si dal načas. „Protože s tebou se necítím tak sám."