Život jednoho boha (Lokidore, Ironfrost Czech) POZASTAVENO

10. kapitola

Věnováno LucyZajkov9.

Ásgard, 20. prosince 1899

„Bratře!" zvolal Thor, jakmile se na vyzvání dostavil do královniných komnat, kde jeho mladší bratr upíjel čaj, který matce přivezl z Británie jako dárek, ze sněhobílého šálku. Okamžitě se k němu hrnul - sotva pozdravil matku - a sevřel ho v medvědím objetí. Loki nestihl odložit nápoj, trocha tekutiny tak vyšplíchla na jeho oděv a vyšívaný ubrus.

„Nějaký nadšený," zabručel, ale v hrudi se mu rozlilo nečekané teplo, jež přišlo společně s mohutnými pažemi a šimráním vlasů v obličeji. Dokud prodléval na Midgardu, ani si nestihl všimnout, jak moc mu bratr chybí. „Taky tě rád vidím," řekl nakonec s úsměvem, když ho Thor pustil a on se mohl konečně volně nadechnout, „ale příště mě nech alespoň odložit čaj. Teď zde má matka nepořádek."

Thor se mírně začervenal. „Omlouvám se, matko," zamumlal směrem k vysoké plavovlasé ženě, jež jejich vítání sledovala ze svého oblíbeného křesílka.

„To nic. Je hezké vidět vás dva spolu," odpověděla melodickým hlasem. Líně zdvihla pravou ruku a nechala sklouznout rukáv bílých šatů po štíhlém zápěstí, než s ním lehce švihla. V té samé chvíli skvrny od čaje zmizely a na stole se objevil třetí šálek. „Dáš si s námi čaj, drahý?"

Thor se zakřenil. „Víš, že nemám rád svařené bylinky."

„A ty zase víš, že v mých komnatách se alkohol nepodává. A je to dárek od tvého bratra. Nalij si," usadila ho, aniž by musela zvýšit hlas.

Loki se tajně ušklíbl, vida, jak Thor poslušně plní matčin příkaz, ale ani se mu nedivil. Jejich matka byla bohyně moudrosti, ale taktéž válečnice, jež vzbuzovala přirozený respekt ve všech, Ódina nevyjímaje. Když se rozzlobila, i on se před ní cítil jako ten malý chlapec, jemuž vynadala, když se kdysi proměnil v hada a vyděsil svého bratra. Přesto si nedokázal pomoci, když viděl, jak jeho velký bratr, ta hora svalů, bere do velkých dlaní jemný porcelán a přelévá jeho obsah do svého hrnečku; musel se uchechtnout. Vzápětí vrhl po matce omluvný úsměv, neboť jí to neušlo.

„Vracíš se domů? Zítra chceme s Fandralem a Hogunem vyrazit na hon. Přidáš se?" zeptal se Thor, jakmile se opatrně posadil naproti němu ke kulatému stolku.

„A Sif s Volstaggem necháváte doma? To se jim moc líbit nebude," podotkl Loki pobaveně a protáhl se. „Ne, nepojedu s vámi. Musím se nejpozději za svítání vrátit na Midgard. Jsme domluveni s Albusem, že mi půjdeme koupit hůlku."

„Hůlku?" zopakovali po něm oba zaraženě.

„Je to celé poměrně podivné," začal vysvětlovat. „Na Midgardu jsou dva druhy lidí - čarodějové a lidi, kteří neumí kouzla. Dokonce na ně někteří ani nevěří a myslí si, že jsou to jen dětské pohádky."

„Ani na Ásgardu nedokáží všichni čarovat," připomněla mu Frigga s pohledem na druhého syna.

„Ano, já vím," mávl rukou, „ale alespoň o magii vědí. Všichni naši obyvatelé magii znají, a pokud ji potřebují, jdou za mágem pro pomoc." Zadíval se jim postupně zpříma do očí a obličej mu zvážněl. „Tam ne. Kouzelníci se ukrývají před mudly - tak říkají lidem, co nekouzlí. Mají dokonce zákony na to, že nesmí před nimi kouzlit."

„Proč?" vydechla Frigga zmateně.

„Nevím," připustil s pokrčením ramen, natáhl se pro svůj šálek zpět a zamyšleně pozoroval hladinu čaje. „Myslím, že se jich bojí. Smrtelníci kdysi pořádali hony na čarodějnice a upalovali je."