Život jednoho boha (Lokidore, Ironfrost Czech) POZASTAVENO

45. kapitola

Ásgard, 1. Srpna 1900

Loki seděl v jedné z několika lenošek v kruhové knihovně a předstíral četbu. Potřeboval trochu klidu na vstřebání informací, které se dozvěděl jen před malou chvilkou.

„Nesmíš zasáhnout, Loki. Za žádnou cenu. Můžeš ho jen připravit na to, aby dokázal učinit rozhodnutí a vyrovnat se s následky," pravil Všeotec vážně.

„Co by se stalo, pokud bych zasáhl?" ptal se.

„Narušil bys rovnováhu Midgardu tak, že by již nešla napravit. Toto není záležitost smrtelníků, se kterou bychom my měli co dočinění. Pokud bys zasáhl, odstartoval bys nekonečnou řadu událostí, jež by dokázaly zničit celý kosmos."

Přehrával si ta slova pořád dokola. Albus s nadšením objevoval taje knihovny od podlahy až ke stropu plné svazků a svitků a zdál se spokojený. Loki však cítil, že ani on není v pořádku. I s ním Ódin hovořil a byl si jistý, že ani jemu se nedostalo příliš příjemných informací. Chápal však, že si to i smrtelník potřebuje promyslet v klidu sám, proto to nechal pro tuto chvíli být. Rozhovoru na toto téma se jistě nevyhnou, ale zřejmě nebylo nutno spěchat.

Protáhl se, pohodlněji se opřel a zavřel na malou chvíli oči. Nejraději by vrátil čas a ocitl se zpět v lese, kde se mohli bavit lovem bez nějakých dalších starostí. Tam se cítil jako v pohádce bez řešení žádných starostí krom toho, kdo půjde lovit a kdo připraví oheň.

Vzpomínal na noci, během nichž se – s ohledem na Aberfortha – vykrádali z tábora ven a trávili je spolu hovorem a objevováním těla toho druhého. Albus se učil rychle a počáteční strnulost a nevinnost velmi rychle vystřídala zvědavost, a to Lokimu vyhovovalo a velmi rád mu svou kůži přenechal na zkoumání. Sám už po tolika letech vyzkoušel téměř vše, co se dalo, a proto se mnohdy při sexu nudil – pokud se nejednalo o Fandrala, s nímž se nenudil nikdy –, ale s Albusem to náhle vnímal úplně jinak.

Doteky, jež ho kolikrát uspávaly, ho nyní nabudily na neúnosnou mez. Nevěřil by, že někdo někdy naruší jeho sebeovládání a donutí ho téměř prosit o vrchol. Přičítal to citům, jež jejich mazlení doprovázely, protože nic jiného mu nedávalo smysl. S láskou mu však vše, co se mladíka týkalo, připadalo krásnější, silnější, žhavější a vášnivější. S každým novým polibkem vnímal, jak pomyslné lano jejich pouta sílí a jednotlivé pramínky houstnou a nabalují se na sebe. Když se soustředil, téměř jako by ho viděl; třpytivé aury, jež okolo nich praskaly, se proplétaly mezi sebou a svazovaly se zářivými uzly. Byl si jistý, že za několik let už bude pouto silnější než trpasličí ocel.

„Loki?" vytrhl ho Albus z myšlenek, posadil se vedle něj a opřel si hlavu o jeho rameno. „Promiň, jestli jsem tě vzbudil."

„Nespal jsem," ujistil ho a objal okolo ramen. Hlavu zabořil do opěradla. „Jsi v pořádku?" ptal se s pohledem upřeným na zdobený strop. Freska znázorňovala tanec valkýr. Loki ji pozoroval rád už od dětství, zatímco poslouchal historii a učil se. Uklidňovala ho, alespoň obvykle. Dnes ne. Nabyté informace mu nedovolovaly zpomalit bušící srdce.

„Nejspíš ano," usoudil s pokrčením ramen. „To je tvůj otec vždycky tak... nevím, jak to popsat."

„Velkolepý na svém trůně, ze kterého dohlíží na rovnováhu devíti světů. Jakmile na něm sedí a třímá své kopí, tak to člověka nutí přemýšlet o své vlastní nicotnosti a nejraději by se jen klaněl a klepal," řekl místo něj. „Bojíš se, jestli neřekneš něco špatně a nestihne tě trest. Máš strach odporovat, protože by mu stačilo jediné slovo, abys skončil v cele. Tak něco?"

„Tak něco," souhlasil a lehce zrudl. „Ale to ty necítíš, ne? Neudělal by něco takového vlastnímu synovi..." poznamenal a koutkem oka sledoval bohův profil stále hledící do stropu. „Loki?" připomněl se, když se mu nedostalo odpovědi.

„Dost o tom pochybuji," odpověděl pomalu. „Pokud by jeho syn udělal něco, co by ohrozilo rovnováhu, tak by s trestem neváhal. Naštěstí je rozumný, spravedlivý a shovívavý, jinak by už asi žádné syny neměl," ušklíbl se, narovnal hlavu a políbil Albuse na čelo. „To tě ale trápit nemusí. Většinu záležitostí řeší u stolu. S tebou se setkal oficiálně proto, aby svým slovům dodal větší váhu. Vždy je výhodnější zaujímat místo výš než ti, ke kterým hovoříš."

Albus pokýval hlavou na znamení souhlasu. „To si budu pamatovat."

„To bys měl. Budeš to potřebovat," utrousil mimoděk a konečně odložil nepoužitou knihu na stolek vedle pohovky. „Chceš mluvit o tom, co ti řekl?"

„Ještě ne. Chtěl bych to nechat na doma. Myslím, že je pomalu čas se vrátit. Kde je vůbec Aberforth?" tázal se a rozhlížel se okolo, jako by snad čekal, že vyrazí zpoza nejbližšího regálu.

„Thor s Fandralem ho vzali na cvičiště. Prý mluvil o tom, že až bude někdy držet v ruce Nebelvírův meč, tak by se nerad pořezal. No a Fandral je nejlepší šermíř tady, tak se rozhodl mu ukázat víc, než jen jak se meč drží," referoval s drobným úsměvem a vykružoval Albusovi kolečka na rameni. „Pokud se chceš vrátit, tak se vrátíme. Budu si potřebovat na Mid – Zemi něco zařídit. A předpokládám, že budeš mít celý stůl zaplněný dopisy od Elphiase," zasmál se.

„A ty zase od Bathildy," zabručel podrážděně.

Loki se nadšeně zazubil. „Dlouho jsem ji neviděl. Myslíš, že jí scházím?"

Albus si založil ruce na hrudi a v očích se mu zablýskalo. „Ta ženská po tobě jede od prvního dne," zasyčel.

„Myslíš?" nevinně zamrkal. „Hmm, měl bych se s ní sejít. To víš, udržovat přátelské sty – au!"

„Na to zapomeň," zavrčel, plácl Lokiho přes stehno, klekl si nad něj na lenošce a namířil na něj prst, který mu následně zabodl doprostřed hrudníku. „Ty. Jsi. Můj," usekával jednotlivá slova a při každém jej bodl ukazováčkem.

„Snad nežárlíš," provokoval s povytaženým obočím a v duchu se spokojeně culil. Líbilo se mu, že konečně mladík odhodil rozpaky a dokázal mu říct to, co si myslel, aniž by klopil oči. Majetnickost, jež z něj sálala v té chvíli, Lokiho naprosto odzbrojila a co víc, vzrušila. Zatoužil, aby si ho vzal. Teď. Tady, na pohovce v knihovně.

„Já nežárlím," oponoval rychle. „Ale jestli na tebe ta ženská sáhne, tak z ní udělám jehelníček," vyhrožoval rázně.

„Samozřejmě," odvětil pobaveně, zvedl ruce, chytil ho za paže a jedním škubnutím ho stáhl na sebe. „Tak mi ukaž, jak moc jsem tvůj, Albusi," zašeptal mu do ucha a dal mu najevo svou erekci.

„Jak?" zavzdychal a zakroutil se mu na klíně.

„Jednoduše." Zdvihl jednu ruku a lusknutím zamkl knihovnu. Pohlédl mu do očí. „Ošukej mě."

Ahojky. 

Jsem ráda, že jsem nakonec stihla kapitolu napsat jen s týdenním zpožděním. Pokud se nic nepokazí, tak by se vydávání mělo zase vrátit do pravidelnosti jednou za dva týdny. 

Co myslíte, o čem tak asi Ódin s klukama mluvil? Máte nějaké nápady a teorie? Sem s nimi. 

Užívejte prázdnin.

W. 

PS: sleduju Lokiho v seriálu (jak překvapivé, že :D) a musím říct, že jsem ráda, že mu konečně rozšířili magický potenciál. Nevím, jak vás, ale mě docela štvalo, že z něj ve filmech udělali sotva pouťového kouzelníka. Uznávám, že když neměl hlavní roli, tak tam na to nebyl prostor, a kdyby byl, tak mohlo všechno skončit prvním Thorem, ale... Chápete, že? No a samozřejmě se mi to ohromně hodí. Jak jinak. A aligátor Loki je neuvěřitelně cute.