Život jednoho boha (Lokidore, Ironfrost Czech) POZASTAVENO

39. kapitola

Thor našel Aberfortha schovaného na jedné z mramorových lavic uprostřed zahrady. Skrýval se v záplavě vzrostlých keřů a okolo hlavy mu poletovalo hejno malých žlutých ptáčků. Jakmile uslyšel kroky, zvedl se do útočné pozice s hůlkou napřaženou a ptáčci se zformovali nad ním do šipky.

„Přicházím v míru," prohlásil Thor a zvedl ruce před sebe.

Aberforth si unaveně sedl, hůlku položil na lavici a odsunul se víc na stranu. Hejno se znovu dalo do poletování a jeden z opeřenců zvědavě začal zkoumat plavé vlasy boha, který se usadil hned vedle. „Dám to pryč," hlesl a neurčitě mávl rukou.

„Není třeba," opáčil s pokrčením ramen a zamračil se. „Ale jestli mi bude škubat vlasy, tak z něj udělám snídani," zavrčel hrozivě, avšak v blankytně modrých očích mu pobaveně jiskřilo.

„To by sis moc nepochutnal," ušklíbl se, utrhl větvičku z nejbližšího keře a začal trhat lístečky.

„Proč? S vhodným kořením –"

„Jídlo se nedá vyčarovat," poučil ho tiše. „Je to jedna z několika výjimek Gampova zákona elementárního přeměňování. Patří do nich třeba jídlo, peníze, láska..." Vzal kamínek ze země, zamumlal pár slov a přeměnil ho na černého brouka s lesklými krovkami. „Můžu přeměnit šutr na brouka, nebo třeba krysu na skleničku, ale podstata původní věci se nemění. Pořád to bude šutr a krysa."

„To jsem netušil," přiznal Thor upřímně a vzal brouka do velké ruky. „Vypadá jako pravý."

„Přeměňování mi celkem jde," řekl ledabyle, „ale Albus je lepší."

„No, já na rozdíl od Lokiho neumím čarovat vůbec," usmál se a položil brouka na zem, kde se po příslušném kouzlu vrátil do své původní podoby. „Ale zato jsem silnější a jednou budu hoden Mjölniru jako otec."

„Co je to?" zeptal se zvědavě. Vztek, který mu v očích běsnil ještě před malou chvílí, ho pomalu začal opouštět.

„Mocné kladivo, které umí stavět a ničit a povolávat blesky," řekl hrdě a zasněně se podíval kamsi do keřů. „Jen ten, kdo je ho hoden, ho dokáže zvednout. Dokáže to otec a dokážu to já. Jen ještě musím počkat, než budu mít vhodný věk na přijetí."

Chlapec nakrčil čelo. „A to bude kdy?"

„Zhruba za sto let, až budu dospělý."

Zalapal po dechu a vykulil oči. „Cože? Vždyť ti musí bejt aspoň třicet. To nejsi dopělej?"

Thor se srdečně zasmál. „Ve skutečnosti mi táhne na patnáctistovku," sdělil mu tajemně, „ale jsem rád, že vypadám tak mladě." Pobaveně pohodil hlavou a zazubil se. „Loki je o něco mladší. Ale jsem přesvědčený, že vypadám líp než on."

Zakabonil se, jakmile ho zmínil. „Tak to vážně neposoudím. Chlapi se mi nelíběj," oznámil mu chladně.

„To ani nemusí," odpověděl pohotově a pátral v jeho obličeji. Loki mu řekl, co se mezi nimi stalo, ale chtěl, aby mu to smrtelník sdělil sám. „Ale i tak jsem hezčí."

Pokrčil rameny. „Pro mě, za mě..."

Zavládlo ticho a bůh se zamyslel. Vzápětí se usmál. „Když bylo Lokimu osm, proměnil se v hada," začal vyprávět. „Mám hady rád. Nevěděl jsem, že to je on. Našel jsem to krásné zelené hádě a chtěl jsem se jím pokochat. Když jsem ho měl v rukách, proměnil se zpět a bodnul mě do žeber."

„To si děláš srandu," vydechl Aberforth nevěřícně. „A to s ním dokážeš vydržet v jedný místnosti? Vždyť tě mohl zabít. Já od začátku vím, že je v něm –"

Zarazil ho gestem dlaně. „Byla to legrace."

„Legrace? Nůž v žebrech je legrace?" Otřásl se a odsunul až na samý okraj mramoru.

„Nezapomeň, že jsme bohové. Nic se mi nestalo, to škrábnutí mi Loki okamžitě vyléčil a dodnes je to naše oblíbená historka. Loki napálil velkého bratra," vysvětloval klidně a nespustil z něj pohled. „Ale co se ti tím snažím říct, je to, že i když mnohdy nechápeme činy našich přátel nebo příbuzných, neznamená to, že jsou zlé." Položil chlapci dlaň na rameno a povzbudivě zdvihl koutky. „Zkus jim dát šanci."

Loki stáhl dlaň z bratrova čela. Víc vidět nepotřeboval. V chodbě o kousek dál něco povídal Aberforth Albusovi. Vzhledem k tomu, jak byl mladší chlapec strnulý a starší rozpačitý, si domyslel, že se jedná o nějakou omluvu. Byl za to rád. Pohlédl Thorovi do očí a poplácal ho po předloktí. „Díky, bratře."

„To nic nebylo. Snad to k něčemu bude," odvětil s pohledem upřeným stejně jako Loki na dva smrtelníky. „Co kdybychom je vzali na lov? Když budou muset stopovat zvěř, tak jim nezbydou myšlenky na bláhovosti."

„To je dobrý nápad," souhlasil s přikývnutím. „Plánoval jsem to, jen na později. Myslel jsem, že by chtěl jít otec s námi."

Thor se vesele zazubil. „O důvod víc si hon zopakovat, ne?"

„Jsi stejný jako Volstagg," vyčetl mu se smíchem. „Hon, bitvy, ženy a jídlo. Zajímá tě vůbec něco jiného?"

Thor se zamyšleně poškrábal na zátylku. „Hm, nic mě nenapadá. Nic není tak zábavného. Jdu učinit nezbytné přípravy. Vyrazíme za svítání?" houkl už několik kroků od něj.

Loki jen pokrčil rameny. Zase rozhodoval někdo za něj. V této chvíli mu to však nepřekáželo. Cokoliv, co vyloudí úsměv Albusovi na tváři, se počítá. A lov s ostatními se zdál jako výborný nápad.