Život jednoho boha (Lokidore, Ironfrost Czech) POZASTAVENO

28. kapitola

Věnováno RaSoKim.

Godrikův důl, Země, 12. května 1900

„Ty se nesoustředíš," vyčetl Loki Albusovi, když opět selhal ve snaze vyčarovat oheň bez hůlky, a zamyšleně ho pozoroval.

Zdálo se, že se mezi nimi všechno vrátilo do původních kolejí. Albusova sova s omluvou mu přišla ještě téhož večera, co se pohádali, a od té chvíle pokračovali se vzájemným učením, jako by se mezi nimi nic nestalo. Přesto Loki vycítil, že je něco jinak. Ač se oba snažili hrát svou roli beze změn, neušlo mu napětí, které jiskřilo pod povrchem a místy div nešlo uchopit. Taktéž si všiml, že zadumaných, ale i zkoumavých pohledů ze strany mladíka přibylo. Mnohokrát to vypadalo, že něco řekne nebo udělá, čímž by prolomil tu neviditelnou hradbu, jež je oddělovala, ale nakonec se tomu nestalo.

V takových chvílích by dal Loki cokoliv za to, aby mohl nahlédnout do jeho mysli a zjistit, zda si ty signály zájmu jen namlouvá, nebo zda jen musí počkat, až se mladík dostatečně osmělí, aby mu dal jasnější indicii.

„To není pravda," ohradil se Albus a zničeně padl na Lokiho pohovku a zavřel oči. „Prostě ses spletl. Nemám na to."

Lokimu se tvář stáhla nesouhlasem. „Pochybuješ o mých schopnostech?" zavrčel a dal si ruce v bok, což při sedu na křesle vypadalo málem směšně, ale mladík se na něj nedíval.

„Nevím, jen –"

„Když říkám, že na to nadání máš, tak ho máš. Musíš jen najít cestu, jak se k němu dostat. Jakmile se ti to jednou podaří, už budeš vědět jak na to. Pak stačí jen trénovat a zkoušet, co všechno ti magie dovolí."

„No, tak asi nemám správnou mapu," odfrkl, narovnal se a otočil se na Lokiho. „Proč prostě nepřijmeš fakt, že –"

„Mám nápad," řekl Loki pomalu. „Ta mapa mě přivedla na zajímavou myšlenku." Mírně se pousmál a poklepal s prsty na spodní ret. „Možná by stačil průvodce."

„Jak to myslíš?" zeptal se a oči mu zasvítily zvědavostí.

„Zkusím ti to ukázat. Zevnitř."

„Jak?"

„Jen se tě dotknu. A napojím se na tvé magické jádro. Povedu tě," vysvětloval Loki. „Možná to nevyjde, ale je to možnost." Albus se zatvářil skepticky. „Neuvidím tvé myšlenky, slibuji. Můžeš svou mysl uzavřít."

„Tak... dobře," pronesl mladík po chvilce zaváhání. „Co mám udělat?"

Bůh luskl prsty a malá taburetka, která doposud postávala nevyužitě u okraje pohovky, se posunula před ně. „Posaď se. Můžeš zavřít oči. A uvolni se." Albus udělal, co po něm žádal a Loki se poněkud neohrabaně postavil těsně za něj. „Klidně se o mě opři," hlesl a přiložil mu prsty zlehka na spánky.

Nápor pocitů, který se mu prohnal tělem jako uragán, málem neustál. Nelhal mu, když mu říkal, že jeho myšlenky neuvidí. Pouze se zapomněl zmínit, že pocity a emoce před jeho myslí zůstanou zcela obnaženy. To, co ucítil, mu nohy přeměnilo na želatinu a nakonec to byl on, kdo se musel o Albuse opřít, aby neupadl a spojení nepřerušil. Obava, zvědavost, smutek, touha. Vzrušení tak silné, že měl problém oddělit od něj to své.

Tenké pramínky jeho magie si nacházely cestu do smrtelného těla, nabalovaly se na krev, kterou divoce pumpující srdce rozhánělo do celého těla. Dýchal zrychleně a mělce, třásl se stejně jako mladík před ním. V té chvíli jako by s Albusem sdílel něco víc než jen pouhé emoce. Cítil, jak ho jeho nitro vítá, otevírá mu svou náruč a obaluje ho svou hřejivostí. Bylo to tak intimní, že se tomu nemohlo rovnat nic, co do té doby zažil.

Postoupil krevním řečištěm až k srdci, vedle nějž se třepotalo druhé, magické, pouhým okem neviditelné. Imaginárními dlaněmi vzal živou kouli do ruky, která se pod astrálním dotekem zachvěla a rozzářila jasně bílým světlem. Nedokázal odolat. Pohladil ji, jako by laskal obzvlášť hebké kotě a z velké dálky mu k uším dolehlo zasténání. V té samé chvíli mu tělem projela vlna vzrušení tak velká, že ji ani nedokázal oddělit nebo identifikovat. Netušil, zda byla Albusova, jeho, nebo jich obou, ale sám z plic vypustil zmučený výdech, hlavu si opřel o temeno a matně zadoufal, že si jeho erekce mladík nevšimne.

Naposledy zabořil imaginární prsty do seskupených vláken, aby v nich našel jedno, které vedlo k pravé paži. Vedl ho až ke dlani, kde ho držel natažené. „Albusi, oheň," zachraptěl a zjistil, že dokáže být ještě tvrdší. Albus na jeho zhrublý hlas zareagoval vzdechem spojeným se zakňučením a jako ve snách zdvihal paži před sebe, aby mohl skelnýma očima pozorovat svou dlaň.

„Teď. Vypusť to." Vlna nadšení a slasti poté, co se na dlani zamihotal plamínek, ho tentokrát už skutečně porazila. Shodila ho na zem, kde zůstal ležet na zádech a dýchal zhluboka. Na čele se mu perlily kapičky potu a v podbřišku mu škubalo. Před očima se mu honily černé a barevné kruhy, vzrušené lechtání mu probíhalo celým tělem. Připodobňoval to k pocitům po obzvlášť silném orgasmu, ale stačilo jediné mrknutí, aby se přesvědčil, že boule v jeho kalhotách nezmizela. A věděl, že totéž cítí i Albus, který se nemotorně snažil postavit a sklonit se k němu, ale místo toho se mu podlomily nohy a tvrdě dopadl na kolena.

Loki nedokázal promluvit, ten prožitek byl příliš intenzivní, než aby zvládal cokoliv jiného, než dýchat. Natáhl ruku k Albusovi, který se chvěl, zornice měl rozšířené a vysíleně lapal po dechu. Stáhl ho vedle sebe, otočil hlavu bokem, aby si užil výraz jeho zrůžovělého obličeje a matného pohledu. Neodolal, pohladil ho konečky prstů po tváři, zaznamenal, jak slastně přivřel víčka.

„To bylo..." vydechl Albus ztěžka a opřel se do toho doteku, jako by chtěl znovu pocítit Lokiho pohlazení magického jádra.

„Ano," hlesl a pokračoval prsty přes rty, jež něžně obkroužil, až na bradu.

Přibližoval se velmi pomalu. Srdce mu uhánělo jako zběsilé a ruce se mu třásly, když mu mladík vyšel v ústrety a nenápadně zkracoval vzdálenost spolu s ním. Aniž by přestal hledět do pomněnkových očí, zlehka, jako by si sám nebyl jist, se dotkl svými rty těch jeho. Albus se nebránil, naopak, přitiskl se naléhavěji, proto Loki dále neváhal. Zavřel oči, zapletl mu ruku do vlasů, posunul se, až byl tak blízko, že by se mezi nimi neprohnal ani vánek. Ochutnal jeho rty, znovu a znovu, cítě, že se jeho osamělé nitro propadá do víru radosti a nadšení z toho, že se to konečně stalo.