Život jednoho boha (Lokidore, Ironfrost Czech) POZASTAVENO

44. kapitola

Ásgard, 11. července 1900

„Usmíváš se jako sluníčko," podotkl Fandral tiše, když s mágovou pomocí sbíral dřevo na večerní oheň. Albus, Thor, Aberforth a Volstagg šli ulovit kance. Na ně dva společně se Sif a Hogunem zbyla příprava. A přestože Lokimu by stačilo lusknout prsty a hromadu dřeva by měli naskládanou u ohniště během chviličky, uvítal možnost se vytratit od druhé dvojice, aby si mohl s rytířem promluvit. „Hádám, že je ruka v rukávě," pokračoval a mrkl. „Nebo spíš něco jiného někde jinde."

„Rukávy překáží," odvětil Loki s úsměvem.

„Nejen rukávy, jistě," pronesl rytíř chápavě a popadl menší kmen stromu. Odtáhl ho na větší kousek prostoru mezi stromy, shodil ho do mechu a sekerou se jal ho zbavovat větví. Pobaveně se na Lokiho uculil. „Víš, jsem netušil, že si moji radu vezmeš tak k srdci. Myslel jsem, že se s ním vyspíš až v paláci v posteli."

Loki v duchu uznal, že mu původní záměr moc nevyšel. Skutečně se s ním neměl v plánu poprvé milovat na břehu jezírka. Vlastně mu chtěl ukázat jiné formy tělesného potěšení, ale když se Albus nebránil, naopak svými vzdechy, doteky i slovy doslova požadoval víc, tak proč by se měl držet při zemi? Navíc mu doma v posteli těžko mohl věnovat větší romantiku než u jezírka s hvězdným nebem. „A kdo řekl, že jsem se s ním vyspal?" zeptal se s povytaženým obočím. Namířil prsty na další kmen, nechal červený paprsek, aby ho přesekl a ustoupil o dva kroky, aby ho padající stromek neporazil. Na přebývající větve si taktéž bral sekeru. Fyzická práce mu pomáhala třídit myšlenky, ale zas tak moc je rovnat nepotřeboval, aby sekal stromy ručně.

„Tvoje oči," vysvětlil mu s pokrčením ramen a sjel ho od hlavy k patě. „Ne, celé tvé tělo to křičí. Musel bych být slepý, nebo úplně namol, než abych si nevšiml."

„Přeháníš," mávl nad tím rukou, „tvářím se furt stejně."

Fandral se od srdce zasmál. „Jak pro koho. Znám tě nejblíž ze všech, na to nezapomeň. Ani Thor by to ne tobě nepoznal, ale dost pochybuji, že jsi mu ukázal tolik emocí, kolik mně." Nevinně se na něj zaculil, odhodil větve na hromadu a oprášil si kolena od pilin. „Nebo tě snad někdy viděl těsně po sexu? Nebo po probuzení v posledních pár stech let?"

Bůh zavrtěl hlavou. „No, hádám, že tohle není nic, co bys nemohl vědět, takže..." Pokrčil rameny. Nehádal se. Uvědomoval si, že blonďatý přítel je skutečně jeden z mála, komu kdy odkryl své nejsyrovější a nejupřímnější emoce. Jakkoliv se dokázal kontrolovat přede všemi, když potřeboval, v určitých situacích to nejen nešlo, ale ani po tom netoužil.

„Ale neboj, Albus taky září," ujistil ho a nakrčil zadumaně obočí. „Byls nahoře?" zeptal se, sebral Lokiho kmen a hodil ho k druhému.

„Hm," přitakal neurčitě, posadil se na pařez a odhrnul si vlasy za uši. „Už to ani neznám," připustil s očima upřenýma na jehličí okolo bot. Sledoval brázdu v mechu vytvořenou padlým stromem a zadíval se do obličeje druhého muže. „Nesedí mi to. Jsem radši dole. Ale nemyslím si, že by Albus v tomhle vyvinul nějakou iniciativu."

„Toho bych se nebál," zabroukal se zdviženými koutky. „Jakmile zjistí, jak sladký umíš být, když se necháš – hej!" vykřikl se smíchem a uhnul dobře mířené šišce. Zornice se mu rozšířily, jakmile si všiml, že se za Lokim uspořádalo dalších asi třicet, kterým věděl, že nemá šanci se vyhnout. „No dobře, už mlčím," prohlásil smířlivě. „Podstatu chápeš. Prostě si o to řekni. A pak to bude v pořádku. Získá zkušenosti. Klidně mu pora – au!" Šišky, které se pomalu snášely na zem, ho zasypaly, aniž by bůh hnul brvou.

„Nic mu neříkej," sykl Loki a trucovitě si založil ruce na hrudi. Koutky mu cukaly. Sledoval, jak si rytíř z vlasů vyklepává jehličí a odolal pokušení na něj vypláznout jazyk. Neměl ho provokovat. O okamžik později si povzdechl a zvážněl. „Jak špatné je, že jsem od toho čekal víc? Totiž, bylo to pěkné. Emocionální výbuch, řekl bych. Ale ta fyzická část... zlepší se to, že ano?" ptal se s obavou v hlase.

Cítil se rozporuplně. Jeho srdce plesalo, protože se s Albusem spojil v jedno tělo a mohl mu dokázat, co pro něj znamená. Užíval si jeho doteky a důkazy citů, jimiž ho zasypal. Ale přes to všechno smrtelníkovi scházely zkušenosti, kterými by poslal Lokiho duši ke hvězdám. Kvůli tomu se ozývaly výčitky svědomí, protože měl být přece spokojen z toho, že se s ním vůbec někam postoupil, ne? Těšil se na to takovou dobu. Trpěl potlačovanou touhou. A když přišlo na věc... praskla bublina. Možná to bylo skutečně jen tím, že nemohl být ve své preferované pozici? Netušil, ale obával se, že by celý vztah mohl ztroskotat právě na nespokojeném sexu.

Rytíř se posadil vedle Lokiho a zlehka ho chytil kolem ramen. „Samozřejmě. Nemůžeš přece čekat, že bude panic tak dobrý jako já, když znám všechna tvoje tajná místa a sbíral jsem s tebou zkušenosti několik staletí." Drcl do něj bokem a zazubil se. „Smiř se s tím, že nikdo lepší než já nebude. Ale zase máš výhodu, že si ho můžeš vychovat. To vůbec nezní špatně, ne?"

„Asi máš pravdu," připustil váhavě, otočil na něj hlavu a usmál se. „Díky."

„Za co?" podivil se.

„Že tě s tím mohu otravovat," přiznal narovinu. Skutečně oceňoval jejich přátelství, ve kterém se nemusel za nic schovávat a mohl s ním mluvit o čemkoliv. Možná mu táhlo na tisícovku, přesto se občas nacházel v rozpoložení, kdy mu hovor přinášel vnitřní uspokojení. Fandral byl navíc na toto téma ideální, protože už za sebou vztah z lásky měl, což se o jeho dalších přátelích říci nedalo. Nebo o tom netušil. Tak či tak doufal, že se nikdy nestane nic, co by způsobilo mezi nimi rozkol.

Zazubil se, zvedl se na nohy a protáhl se. „Já si to vyberu," slíbil s čertovským úsměvem a Loki obrátil oči v sloup. „Pojďme zpět, než budeme v řečech. Jestli nebudeme mít dřevo dřív, než přinesou kořist, tak budou padat nepříjemné poznámky."

„Pravda," přikývl, tleskl a nechal kmeny stromů levitovat přes nimi. Větve Fandral svázal a táhl je za sebou. „Ještě to musíme naporcovat," připomněl, ukazuje na dřevo. Vydali se zpět a Loki zjistil, že se mu dýchá o něco lépe. Bývalý milenec měl opět pravdu. Albus připomínal nepopsaný list. Bylo na čase jej popsat.

A taky je na čase trochu poskočit v ději. Ale jen o kousek, dovolená na Ásgardu ještě nekončí. Tak schválně, už jste se někde dočetli o tom, že první sex nebyl nejlepší na světě? Já jak nad tím přemýšlím, tak ne. I v Bravu, které vycházelo v daleké prehistorii, když jsem byla náctiletá, bylo „tenkrát poprvé" vždycky snůška zamilovaných keců a samozřejmě vždycky s orgasmem a záplavou srdíček. Docela by mě zajímalo, jak na to pohlížel Albus. Třeba nebyl tak zklamaný jako Loki, i když to není správné slovo. Spíš ne-zcela-spokojený. Uvidíme, jestli se to dozvíme.

Mějte se krásně, za chvíli jsou prázdniny!

W.