Život jednoho boha (Lokidore, Ironfrost Czech) POZASTAVENO

30. kapitola

Godrikův důl, Země, 17. května 2015

„Všechno v pořádku?" zeptal se Tony nezvykle tiše.

Loki potřásl hlavou. Sundal ruku z pohovky a prohrábl si vlasy, jako by mu to snad mělo pomoci si utřídit myšlenky, jež se mu honily hlavou. Tady se to stalo, tady se poprvé políbili. Ještě mohl málem cítit to vzrušení a touhu, jež ve skutečnosti musely být mnohem silnější, než jak se ukázaly ve vzpomínce, která přišla znenadání.

„Jasně," ujistil ho, ale nepodíval se na něj, místo toho se rozhlédl po pokoji, který vypadal přesně tak jako v obrazech, jež mu odkrývala mysl. Potřeboval ještě malou chvilku na uklidnění. Tohle byla jedna z těch vzpomínek, kterou rozhodně nemínil Tonymu vyprávět dopodrobna. Ne, že by mu vadilo se o ně podělit, ale nechtěl zabíhat do detailů, aby ho zbytečně neranil. Proto ani nezmínil Fandrala a jejich přátelství s výhodami. Také se Tonyho na předcházející milenky a milence neptal. „První pusa," řekl stroze a ukázal na zem před sedačku, aby mu sdělil alespoň něco, ale zbytek si nechal pro sebe. Otočil se ke krbové římse, skryl tak oči s leskem sentimentu, který ho donutil povzdechnout si.

„Na zemi?" zabrblal Tony pobaveně, došel k němu a kopíroval jeho pohled. „Vlastně mě to ani nepřekvapuje, tys byl vždycky zvíře, co?" rýpl si a vzápětí povytáhl obočí. „Jak je to staré?"

Loki vzal z římsy fotografii, na kterou Tony ukazoval, a neubránil se úsměvu. „Asi sto let, plus mínus. Tady Albusovi není o moc víc než dvacet."

„Jak to funguje?" otázal se, vzal ji do ruky a zkoumal rámeček ze všech stran. „Vždyť je to jen papír, dřevo a sklo. Jak to, že se hýbete?" mumlal si pod vousy.

Bůh pokrčil ramena. „Kouzelníci mají nějaký speciální systém na vyvolávání fotek. Nezajímal jsem se o to, ale líbí se mi, že se to hýbe. Je to mnohem lepší než obrazy na Ásgardu nebo mudlovská – tedy, pozemská technologie."

Tony zakroutil hlavou, ale Lokiho přeřeknutí nekomentoval. Prohlížel si obrázek, na němž se bůh držel za ruku s mladým mužem, a oba se smějí. Za jejich zády viděl nějaký honosný dům postavený v předminulém století a po očku porovnával Lokiho na snímku a toho, který postával vedle něj. Uchechtl se nad dlouhými hábity, do nichž byli oblečeni. „Myslím, že od té doby vypadáš tak sotva o dva roky starší. Kdybys neměl teď delší vlasy, tak bys mohl tvrdit, že je to focené včera."

„To už mi párkrát zkomplikovalo situaci." Pokrčil ramena a najednou ztuhl. Nemohl si vybavit žádný problém, který by kvůli svému vzhledu musel řešit, tak co to mělo být? A přesto věděl, že je to pravda.

„Někdo si myslel, že jsi upír? Musel ses stěhovat, aby tě nenařkli, že jsi jeden z Cullenů?" zasmál se Tony. „Naštěstí na slunci nezáříš jako diamant, to by bylo dost nepraktické..."

„Když budu chtít, budu zářit tak, že se ti usmaží sítnice," zavrčel a šťouchl ho do boku, „tak neprovokuj."

Tony se zazubil. „A co když tě trošku vyprovokovat chci?" nadnesl a jakoby mimochodem mu prsty přejel po rameni.

Loki na něj chvíli bezvýrazně hleděl, než mu v očích zaplálo porozumění i s tužbou. „Chceš vidět ložnici?"

„Že se vůbec ptáš."

„Nebyl to špatný nápad," usoudil Loki po dvou číslech divokého sexu, při němž se nezdržovali pouze v ložnici, neboť Tony podle jeho slov doslova umíral touhou zkontrolovat celý dům.

„Nemám špatné nápady," odfrkl Tony spokojeně a něžně Lokimu uhladil rozčepýřené vlasy. „Aspoň tě to uvolnilo," zavrněl, přitiskl se k němu a políbil ho na hranu čelisti.