Prolog

10.5K 328 2
                                    

|Před šesti lety|
"Jasone! Jasone!" vyběhla jsem bosa z domu a snažila se bratra dohnat.

Studený prosincový sníh mě štípal do chodidel, přesto jsem ale doběhla k autu a předtím, než stačil nastoupit jsem mu zabouchla dveře před nosem. Neměla jsem žádnou bundu, jenom lehký svetřík a každou další minutou venku jsem mrzla.

Stejně tak by se dalo říct, že mrzlo mé srdce.

"Nedělej to, prosím," zakňučela jsem prosebně a studenýma rukama jsem se dotkla jeho tváří. Rychle ucukl a hrubě mě odstrčil od auta. "Přestaň se chovat jak malá, Em!"

Snažila jsem se ovládnout slzy, ale marně. "Prosím, nezvládnu to bez tebe," zavzlykala jsem.

Ze všech lidí, které jsem znala, Jason byl ten poslední, o kom jsem si myslela, že by byl schopný mi takhle ublížit. Ublížit matce.

Neodpověděl mi, jen na mě nepřítomně hleděl.

"Co chceš dělat? Zdrogovat se někde k smrti?!" Zakřičela jsem zoufale. Pořád nic. Slzy se mi nekontrolovatelně hrnuly z očí a studený vítr způsoboval na celém mém těle husí kůži.

"To není tvoje starost," pronesl nakonec klidně a nasedl do auta.

Chtěla jsem ho vytáhnout ven a vrazit mu za to, co právě řekl. Ale jeho slova mě tak ochromila, že jsem se zmohla jenom na to, sledovat, jak nastartoval a zmizel na zasněžené cestě.

Bylo těžké přiznat si, že Jason byl prakticky první kluk, který mi kdy zlomil srdce.

Opustil mě a nechal napospas samotnou.

Nenáviděla jsem ho za to.

Byl to můj bratr a nechal mě za sebou, jako kdybych nikdy do jeho života nepatřila.

A narozdíl od ostatních zlomených srdcí - tohle se nezahojilo nikdy.
-----------------------------------------------------------------
Prolog k novému příběhu :-)
Pracovala jsem na této povídce opravdu dlouho, tak doufám, že se vám bude líbit :-)
První kapitoly budu přidávat denodenně, protože už je mám předepsané, potom se uvidí :-))
VOTE+COMMENT



Mr. Illegal |CZ| Kde žijí příběhy. Začni objevovat