Mr. Illegal |CZ|

Kapitola 13.

Emily ležela na hedvábně povlečené posteli a zírala do stropu.

Uběhlo dvacet minut od doby, kdy ji Morgan zavřel do jejího údajného pokoje.

Vypadal rozčíleně, a když po chvíli Emily uslyšela zvuk motoru, ulevilo se jí, jelikož zůstala sama.

Nehodlala pokoušet své štěstí a zkusit se proplížit ven, protože kromě alarmu ji Morgan určitě nechal hlídat a to poslední na co měla dneska náladu, bylo naštvat jeho ochranku.

Navíc, pokud se odsud měla opravdu dostat, tak musela mít neprůstřelný plán a hlavně nějaké informace o svém bratrovi.

Myšlenka na něj bylo to jediné, co ji pohánělo dopředu a udržovalo ji dál od slz.

Možná prohrála teď, ale nakonec bude odcházet jako vítěz.

Dlouho dobu takové odhodlání nezažila a nehodlala odejít ze hry jen kvůli komplikaci.

Upřímně, byla to sakra velká komplikace.

Nejenom, že Emily štval on, štval ji i jeho styl života.

Už jenom ten samotný pokoj vypadal, jako kdyby ho někdo snesl z nebe.

Daleko luxusnější, než jakýkoliv hotelový pokoj, ve kterém Emily kdy byla.

Žil si jako v pohádce a to jediné co dělal, bylo ubližování lidem.

Krutá nespravedlivost, která byla zasetá v každém koutě tohohle domu, Emily doslova vypalovala nervy.

Na jednu stranu se jí ten dům líbil, ale také bojovala s potřebou všechno rozmlátit.

Co udělal pro to, aby si něco takového zasloužil? Nic.

Ne že by zrovna prožila chudé dětství, ale její matka nikdy nepatřila k nejbohatším. Po tom, co je jejich otec opustil, musela dělat práci, kterou nenáviděla, jen aby mohla Emily a Jasonovi dát to nejlepší.

A Emily jí za to nikdy nepřestala být vděčná, na rozdíl od jejího bratra.

Podívala se na hodiny, které stály na nočním stolku a ukazovaly půl druhé ráno.

Kupodivu Emily nebyla vůbec unavená, nebo se jenom možná bála usnout.

Obraz, kde se probouzí v nějaké smrduté stoce, jí spánek značně znechucoval.

Nakonec se ale rozhodla, že jestli přečká tuhle noc, ráno už snad hůř nebude.

Na druhém konci pokoje byly dveře, které vedly do koupelny, kde Emily našla nějaké odličovací polštářky a dokonce i nový kartáček.

Pokud byl tohle pokoj pro hosty, byl vybavený perfektně.

Jediné co scházelo, bylo ale oblečení. Nakonec se Emily rozhodla, že bude spát jenom v černém tričku a v krajkovaných kalhotkách.

Litovala toho, že si je nakonec rozhodla vzít.

Byla by mnohem jistější, kdyby na sobě měla nějaké pohodlné, ušmudlané kalhotky, díky kterým by se nemusela Emily bát, že ji v nich Morgan uvidí a rozhodne se dokončit to, k čemu se ho snažila přimět už v jeho kanceláři.

Nehodlala se ho ale ptát, jestli by ji nějaké jiné spodní prádlo nemohl koupit, takže neměla na výběr.

Vlezla do obrovské, pohodlné postele a zavřela oči.

Netrvalo dlouho, a čas ji pomalu začal dohánět, přičemž samým vyčerpáním konečně usnula.

Pustý les, okolo jejich starého domu byl celý zasněžený.

Emily za sebou nechávala stopy od bot, když přicházela k příjezdové cestě. Malá sedmiletá holčička poslušně cupitala za svojí maminkou a cestou se snažila chytit bílé vločky, které dopadaly na zem.

Zbývalo jen pár dní do Vánoc, což pro Emily znamenalo jedno z nejnapínavějších období z celého roku.

Tentokrát bylo však něco špatně. Ozdobený stromek, který vždycky pár metrů od stupních dveří, nevypadal, tak jak by měl.

Ostré plameny šlehaly do výšky a spalovaly veškerou práci, kterou si s ním Elizabeth dala. Místo toho, aby se ten zbytek pokusila zachránit, jenom tam stála a sledovala, jak se dveře otevírají.

Zevnitř vyšel Jason. Byl ale o dost starší, než by měl. Místo toho, aby mu bylo devět, se před domem tyčil osmnáctiletý chlapec, který se chystal nastartovat a odjet.

Dívenka stála za svojí maminkou a hlasitě plakala, mezitím co její starší já vyběhlo z domu a následovalo prchajícího chlapce.

Nestihla se k němu však dostat včas.

Když se Emily probudila, opět ji pronásledovala vzpomínka na hrůzný sen. Tentokrát to ale nebyla noční můra, aspoň ne taková, která by za sebou nechávala husí kůži.

Stejně to ale v Emily zanechalo odporný pocit. Byla to vzpomínka. Vzpomínka, na kterou se snažila zapomenout.

Když si ale uvědomila, v čí posteli leží, ten pocit se jenom prohloubil.

Bylo čtvrt na jedenáct a sluníčko jemně prosakovalo přes zatažené záclony.

Kdyby mohla, nejspíš by zůstala v posteli celý den. A den potom. A ten další den také.

Nechtěla ho vidět, cítit, ba i s ním mluvit. Zosobňoval všechno, co Emily nenáviděla a to ho znala sotva den.

Nakonec ji ale úmorný hlad vytáhl z postele, přešla do koupelny, kde si jenom opláchla obličej a vyčistila zuby.

Na vlasy se vykašlala, oblékla si zpátky své džíny a před tím, než se pokusila otevřít dveře, se zhluboka nadechla.

Zjištění, že jsou otevřené, ji překvapilo.

Nejistě vykoukla na chodbu.

Všechno v domě vypadalo při denním světle jinak. Míň hrozivě.

Po špičkách sešla schody a vydala se opačným směrem, než byl obývací pokoj, s nadějí, že narazí na kuchyň.

Když procházela okolo vstupních dveří, všimla si, že venku stojí černé auto, které tam minulou noc nebylo.

Když konečně našla dveře, které hledala a vešla do kuchyně, vyjukaně sebou cukla.

Rozhodně nečekala, že tam narazí na něj. Sice to byl jeho dům, ale v duchu doufala, že už bude dávno pryč.

Seděl s notebookem u pultu, a v jedné ruce držel bílý hrnek.

Když si všiml její drobné postavy, automaticky se ušklíbl.

„Už jsem si myslel, že z toho pokoje nikdy nevyjdeš." 
-----------------------------------------------------------------
Pravidelně začnu zase přidávat :-)
Vote+Comment♡
Ps-Změnila jsem Emilyin a Annin byt:-D^^