Mr. Illegal |CZ|

Kapitola 32.

Nějakým nevysvětlitelným zázrakem se Kyleovi podařilo obejít ochranku a odjet z domu s Emily po svém boku, o čemž silně pochybovala hned ve chvíli, kdy ji sdělil svůj plán.

Netrvalo ale ani hodinu a už seděli v zapadlém bistru, uprostřed poloprázdné rychlostí silnice, a objednávali si něco z jejich chabého menu.

Emily přísahala, že jestli se konečně nenají, tak za chvíli asi umře, což Kyle nemohl dopustit, takže párkrát hodil okem po servírce a zařídil extra rychlou objednávku.

Vůně hamburgeru a smažených hranolek Emily neskutečně chyběla, a jakmile to jídlo dostala pod nos, okamžitě se na něj vrhla.

Kyle to jenom pobaveně sledoval, mezitím co si upíjel ze své Coly.

„Řekni mi něco...-" Zamumlala, když konečně odvrátila hlavu od talíře.

„Když jsem utekla, nechala jsem za sebou v jeho pracovně neskutečný bordel, myslela jsem, že mě za to zabije, ale...-" Než stihla doříct, že se Morgan choval, jako kdyby se nic nestalo, Kyle ji přerušil.

„Uklidil jsem to. Jel jsem zpátky jako idiot, aby se Chris nikdy nedozvěděl, že jsem tě tam nechal úplně samotnou, jenže když jsem přijel, už si byla dávno pryč. Chtěl jsem tě najít sám, ale došlo mi, že on bude blíž a že nemáme moc času, než se o něco pokusíš, tak jsem mu zavolal, vrátil jsem ty pitomý sponky do kuchyně a dělal, jakože se to nikdy nestalo."

„Proč?" Vylítlo z ní, hned jak domluvil.

Proč by něco takového dělal?

„Protože zaprvý, to že si utekla, byl už tak velkej průser, kdyby ještě zjistil, že si prohrabala jeho pracovnu, asi by mě na místě zastřelil a zadruhý oba víme, že bych to nebyl jenom já, kdo by si to odnesl...a to jsem nechtěl."

„Udělal si to, abys mě ochránil?"

Další šok.

Emily už přestávala věřit, že tenhle nekonečný den plný zasraných šoků skončí.

„Udělal jsem to, protože si myslím, že si tohle nezaslouží nikdo a navíc - jako bonus jsi odvážná a Chris tě jen tak nezastrašil, to oceňuju."

„Nezastrašil?" Emily po něm nevěřícně zopakovala.

„Ten chlap mi ukázal fotky mrtvol a prakticky mi tím slíbil, že na jedné budu brzy i já, slovo zastrašil je sakra slabý oproti tomu, co mi provedl."

Znovu si kousla do hamburgeru, možná aby jídlem zahnala strach a zlobu zároveň.

„To mě mrzí, ale musíš se s tím smířit, já tě sice můžu propašovat na jídlo, nebo do města, ale vždycky tě nakonec musím zavézt zpátky k němu a nic jiného než smrt tě tam už nečeká."

Tyhle slova byla krutá, ale byla pravdivá.

Bylo až divné, jak lehce mohla Emily přemýšlet a žít, když ji všude okolo pronásledoval fakt, že umře.

Možná si to jednoduše nechtěla přiznat, možná to v sobě chtěla zadusit, protože jedna její část tajně doufala, že to nepřijde dřív, než její bratr skončí ve vězení.

Jenže možná už tomu nešlo utéct.

Možná bylo načase začít přemýšlet o tom, jak zachrání své milované, ne jak zachrání sebe.

Možná už žádná záchrana neexistovala.

„Anna, moje spolubydlící, musíš jí pomoct, musíš mu říct, ať ji nechá na pokoji."

Vyhrkla ze sebe okamžitě. Pokud měla někoho zachránit, musela ji.

Ji a potom Williama.

Panebože. William.

V tom veškerém zmatku na něho úplně zapomněla. Co bude dělat, až se vrátí?

Při vzpomínce na Williama se jí před očima objevila Dianna.

Když nemohla pomoct jí, třeba pomůže jemu.

Musí. Přeci ji zbyla ještě nějaká moc, je to policistka, musí přijít na způsob jak Morgana zastavit.

Prostě musí.

„Pokud se Chris rozhodl, že se jí zbaví, už mu v tom nic nezabrání."

Řekl Kyle a na jeho tváři byla vidět špetka lítosti.

Byl stokrát lepším člověkem, než Morgan kdy bude.

Místo toho, aby ale Emily propadla zoufalství, vzpomněla si na tu poslední možnost.

Může mu věřit? Nemůže.

Může se s ním vyspat a on stejnak Annu zabije? Samozřejmě, že ano.

Stojí i ta nejmenší naděje na její záchranu za to, aby mu dala to nejodpornější, co po ní může žádat?

Nemusela rozmýšlet dlouho, aby věděla, že pro záchranu své kamarádky udělá cokoliv.

„Vy jste už na smrt zvyklí, co?" Řekla zcela nečekaně a strčila si do pusy celou hranolku.

„Dalo by se to tak říct." Odvětil jí a zadíval se z okna, kde míjející auta mířila na druhou stranu od Londýna.

„V tomhle městě možná, v jiných bych se nejspíš zbláznil." Dodal po chvíli.

„Je to divný, protože tě znám jenom pár dní a vykládáš mi tu o smrti, ale v normálním světě bez tohohle šílenství bych tě asi měla ráda."

Emily se slabě usmála a Kyle jí ten úsměv oplatil.

„Nápodobně."
---------------------------------------------------------
Nováá kapiitola<3
Jsem na sebe hrdá, jak se mi v poslední době daří přidávat pravidelně:-D
Příští týden už to ale bude horší:-D
Jinak nevím jestli jsem to sem už psala, ale myslím, že ne - Tahle povídka by měla mít něco přes 140 kapitol:-)
Vote+Comment<33