Mr. Illegal |CZ|

Kapitola 41.

-Christopher-

Stál jsem na chodbě a přemýšlel, co budu dělat až odsud odejdu.

Bylo jasné, že jakmile se vrátím do Londýnských ulic, strhne se peklo.

Najdu toho hajzla a zabiju ho.

Zrovna teď jsem byl ale příliš unavenej. Jediný co mě lákalo bylo sednout do auta a zmizet někam daleko.

S mocí přicházely problémy. Všichni jsme to věděli. Někteří to vzdali, někteří to vydrželi až do konce.

Já nikdy neustoupil. A nikdo, nikdo si nikdy nedovolil přerušit moje jednání. Nikdo.

Vypadalo to, že ten převoz se dostal nejen k policistům, ale také na druhou stranu.

Odmítal jsem si připustil, že to někdo doopravdy ohrožuje.

Možná kvůli tomu tichu jsem tu zůstal. Možná bylo snažší sledovat Emily, než čelit venkovnímu světu.

Než čelit jemu.

Jakmile se však objevila Dianna, veškerý vnitřní klid se vytratil a mě zase začal opět od vzteku  rudnout obličej.

Odtáhl jsem Kylea stranou a vážně, vážně měl chuť proděravit mu lebku kulkou.

"Co se stalo? Vypadáš děsně." Poznamenal, když jsme stáli na konci chodby vedle křesílek, určených pro pacienty.

Sám jsem si svých modřin všiml, zažil jsem ale i horší zranění, proto jsem odmítl ošetření.

Neměl jsem čas ležet na lůžku a jíst jogurt.

"Co myslíš, že se stalo. Jel jsem do skladů za Fitzem. Celý to tam vypálili. Zabili všechny jeho lidi. Věděli, že na nás nemůžou. Alespoň se jejich šéf vyřádil takhle."
Ukazál jsem na svůj obličej a nasraně bouchl pěstí do zdi.
"Do hajzlu Kyle! Až se to dostane ven..."

"Nedostane. Oukej? Postarám se o to. Proč si tam vůbec bral ji?"

Věděl jsem, že dřív nebo později se na tohle zeptá. Nebylo mi jasné, jestli věděl, že je to z velké části jeho chyba a dělal si ze mě prdel, nebo jestli mu to prostě nedocházelo.

Pravda ale byla,že to byl můj debilní nápad. Neměla tam co dělat. O to víc mě zaráželo to, že jí nezabili. Jenom zmlátili.

"Řeknu to jinak. Mohl si ji tam nechat zemřít. Neříkám, že bych tě za to pochválil, ale sám si říkal, že je jenom problém. Tak proč je tady?"

Nejspíš jsem v tom strestu zazmatkoval. Měl pravdu. Mohl jsem jí tam nechat a dostat se domů po svých. Mohl jsem to aspoň zkusit.
Jenže jsem to neudělal.

"Zavolal jsem sanitku Kyle." Řekl jsem nakonec. "Cože? Posral ses? Já myslel, že si sem přijel sám. Chrisi, proč si kurva volal sanitku? Nikdy tohle neřešíme oficiálně. Nikdy."

Srát na to.

Sedl jsem si do jednoho z těch křesel a složil si hlavu do rukou. Srát na to.

"Tohle se nikdy nestalo. Mám předpokladát, že se jedná o pouhou náhodu? Vrátí se do města a hned na to se někdo začne srát do mých obchodů? Zmlatí mě?! Byl to on. Chce se pomstít a nepřestane, dokud mě nezničí. Nemůžu si dovolit válku. Ne teď, když jsme těsně před tím převozem. Prostě nemůžu."

Nemůžu si dovolit starat se o malou pitomou holku.

"Myslím, že je načase abychom ti vrátili ochranku."
Zauvažoval nahlas Kyle a já jenom přikývl.
Následujicí měsíce rozhodnou,jestli to za to všechno stálo.

Jestli mám pořád svoje město.
"A co se týče Emily-" řekl jsem po pár minutách. "Odvezeš ji na nějaký odlehlý místo a uděláš z toho únos za výkupný. Ta její kamarádka nebude mít jak zaplatit,takže ji prostě zabiješ. Policie bude mít únosce s motivem na peníze a na malý okamžik zapomenou, že existuju."

Byl to plán vymyšlený ve spěchu, notabene jsem se jí doopravdy musel zbavit.

Měl jsem pocit, že on o ní ví a určitě by přišel na nějakej zvrácenej způsob, jak ji proti mě použít.

Kyle se na mě jenom díval a poté se nervózně otočil zpátky ke dveřím jejího pokoje. "A co Dianna?" Vypadlo z něho nakonec.

A co Dianna? Myslí tu kurvu, se kterou se zase někde tahal?

"O ní se nějak postarám. Pracuje bez vědomí svýho šéfa, takže všechno co řekne můžu jednoduše obrátit proti ní. Když už jsme u toho- vážně si myslíš, že jsem tak blbej? Kde jste byli?"
Teď se na jeho tváři objevil vražedný výraz puberťáka, kterýmu jsem zakázal koupit si nový xbox.

"Děláš si prdel žejo? Seš snad můj táta?"

Rozhodně jsem měl víc rozumu než jeho táta.

"Když si se s ní naposled kamarádičkoval, přišel jsem o informátora. Ocenil bych, kdyby se to neopakovalo."

Oba jsme věděli o čem jsem mluvil a ani jeden to už dál nechtěl rozvádět.

"Nebude." Tak skončila naše konverzace. Kyle řekl, že se půjde podívat dolů a zjistit, kdo tu sanitku řídil.
Stejně bylo jasné, že skončí u automatu s jídlem.

I když jsem upřímně umíral hlady, jídlo bylo zrovna teďto poslední na seznamu mých chtěných věcí. Vydal jsem se zpátky a teprve v tu chvíli mi došlo, že jsem je tam vlastně nechal samotný.

Ne že by mohla Dianna s Emily utéct, ale i slova mohla být nebezpečná.

Jakmile jsem došel dostatečně blízko, přes přivřené dveře jsem dokázal slyšet jejich konverzaci.

„Jsem v pohodě. Vážně. J-já...Je to komplikovaný. Myslím, že to co potřebuješ vědět, je že hledám svého bratra. Jasona. Myslela jsem si, že díky Morganovi ho najdu, ale potom se to zvrtlo a já skončila v jeho domě. Bože. Jsem na sebe tak naštvaná. Nechala jsem ten vztek, tu agresi...Přeju si, abych to udělala jinak."

A v ten moment jsem si v duchu neskutečně vynadal, protože jsem si Emily Stoneovou vlastně nikdy neprověřil.

A měl jsem.
---------------------------------------------------------
Do Vánoc bych se měla snažit přidávat kapitolu každý dva dny, tak snad mi to vyjde :-D:)
Jedu teď zrovna z Karlových Varů zpátky domů, takže bych možná ještě jednu kapitolu napsat mohla:)
Pffff ... na tenhle týden mě ještě čeká hodně školy, ale v pátek to konečně končí:)
Tenhle rok mě chytla obrovská vánoční naláda, takže mě trochu štve, že v příběhu se Vánoc ještě nedočkáme.:-D:)
Jsem strašně ráda, že aspoň trochu komentujete, protože ten komentář je na tomhle celým asi ta nejúžasnější věc (myslím na publikování na wattu)
A také děkuju za votes♡