Mr. Illegal |CZ|

Kapitola 35. |Arrested|

"Bylo to vážně nutné?"
Zeptal se Kyle Christopeha, když zůstali v místnosti sami.

Emily zmizela do svého pokoje a vzhledem k hlasitému třísknutí to nevypadalo, že by ho v nejbližší době plánovala opustit.

A vlastně na to měla celkem právo.

"Jestli to bylo nutné? Bylo snad nutné, abys ji bral ven?"

Osopil se na něj Chris a zvedl ze stolku svoji skleničku.

"Už jsem ti říkal, že jsme byli na místě, které ani není zakreslené na mapě, nikdo ji tam nemohl poznat."

I když se Kyle snažil znít co nejpřesvědčivěji, S Morganem to ani nehnulo.

"Je mi u prdele, že jí nikdo nepoznal. Co kdyby utekla? Co kdyby začala křičet o pomoc? Co kdyby...Myslel si na to vůbec?"

Samozřejmě, že na to Kyle myslel.

Jenže narozdíl od něho, Emily neměla důvod utíkat. Ne, když byla s ním. Ne když jí donutil věřit, že je na její straně.

Což také částečně byl. Ale jenom částečně.

"Chceš vědět, co si myslím já? Že z toho děláš zbytečný drama."

Christopher si jenom odfrkl a dolil si alkohol.

"Jako tehdy s Diannou?"
Věděl, jaký význam budou jeho slova na Kylea mít.

Jestli se tihle dva někdy nenáviděli, mohla za to jediná žena.

Ona.

A teď se zdálo, že s Emily to bylo na stejné cestě.

A tomu se Morgan snažil zabránit.
"To sem nepatří."

Řekl Kyle tichým hlasem.
"Ale ano patří."

I když se to nezdálo, Dianna nebyla tím hlavním, co chtěl Christopher řešit.

V jeho hlavě se toho odehrávalo daleko víc.

"Je zpátky."

Řekl po několika minutové pauze s vážným tónem.

V ten okamžik šla nějaká Dianna nebo Emily, nebo jejich rozpory, ba i fakt, jak moc byl na Kylea Chris naštvaný stranou.

Oba dva znovu utichli.
"Zpátky? Jakože zůstává, nebo se v Londýně jenom stavil?"

Christopher by si přál, aby se v městě jenom stavil. Stejně jako si přál, aby dívka, která byla zavřená v tomhle domě zmizela z jeho života tu noc, kdy se poprvé potkali.

Přál si, aby jí nikdy nemusel najít ve své kanceláři a aby tehdy nezaváhal.

Mohl se jí zbavit.

Vždycky byla nějaká cesta.

A I přesto, že Emily zrovna teď znamenala nepříjemnosti, on znamenal daleko víc.

"Vypadá to, že bude chtít bojovat o nárok na firmu."

-Anna-
O den dříve

Byl to jeden z těch okamžiků, kdy nehnutě sedíte přikovaní na židli a snažíte se pochopit, co vaše uši slyší.

Jako kdyby se všechno ostatní zastavilo a zmizelo do temnoty.

Nikdy v životě jsem tuhle temnotu necítila.

Všichni v rodině byli silní astmatici a mě to díky bohu nějakým zázrakem přeskočilo, jelikož jinak bych nejspíš už dávno ležela na zemi, neschopná dýchat.